Všechny podniky musejí průběžně financovat své výrobní a odbytové aktivity. Zajistit si dostatek kapitálu z vnějších zdrojů, za optimálních podmínek a bez ohrožení finanční stability firmy nebývá vždy snadné. „V čem a jakými nástroji může pomoci podnikové sféře pomoci stát?“ zeptali jsme Ing. Jaroslava Ungermana, CSc., poradce ministra financí ČR a makroekonomického experta ČMKOS. V minulosti byl mj. poradcem pro ekonomickou strategii ve vládách V. Špidly, S. Grosse a J. Paroubka. tát podporuje export skrze Českou exportní banku (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Českomoravská záruční a rozvojová banka může pomoci vývozu prostřednictvím svých záruk určených pro úvěry malým a středním firmám k rozvoji jejich kapacit. Dalšími nástroji napomáhajícími exportu jsou dotace z EU a také podpora výzkumu a vývoje. Podporu podnikatelských misí a dotace na expozice v zahraničí zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Dále je zde CzechTrade, která provádí trvalý průzkum trhu některých zemí a na žádost vývozců se může zaměřit i na určité komodity. Možností podpory českého exportu je pestrá škála. A jsou využívány. O tom svědčí trvale vysoká dynamika českého exportu. V tuzemském průmyslu operuje poměrně značné množství zahraničního kapitálu. Konkrétně ve zpracovatelském průmyslu se odhaduje na 50 % a v automobilovém průmyslu až na 90 %. Je tento dlouhodobý trend pro českou ekonomiku nadále pozitivní? Významnější postavení českého kapitálu je žádoucí. Především v klíčových odvětvích průmyslu. Nynější situace je dědictvím období kupónové privatizace a přeorientování našeho zahraničního obchodu na EU. Posilování českého průmyslu, resp. kapitálu, který u nás vytváří pracovní místa a také do českého rozpočtu odvádí daně, je dlouhodobou věcí a mohou mu napomoci nástroje zmíněné v mé předchozí odpovědi. Je však také nezbytná i politická podpora, především při uzavírání velkých obchodů. U našich sousedů v EU se právě velké exportní kontrakty podepisují za účasti předních politiků. Stejně tak jsme si vědomi toho, že přílišná orientace na jedno průmyslové odvětví vytváří nezdravou závislost celé ekonomiky na konjunktuře jednoho sektoru. Management nejedné průmyslové firmy zajišťuje potřebný finanční kapitál dominantně v bankovních zdrojích. Vnější kapitálový trh, příp. služby burz, využívá s nedůvěrou. V čem spatřujete příčiny tohoto stavu a jak jej lze napravit? To je složitější problém, doslova na samostatnou diskuzi. Proto jen stručně. Emise akcií na burze jsou vymezeny striktními podmínkami (např. rozsáhlou informační povinností). Je stanoven také minimální objem emise na 100 mil. Kč. Tak velký kapitál však malé a střední firmy nepotřebují. V zahraničí se využívají nejrůznější fondy např. rizikového kapitálu, které na našem trhu zatím chybějí. Opět jde o postupný vývoj, který se bude měnit tak, jak se bude měnit náš kapitálový trh. V zahraničí tyto fondy třeba operují s kapitálem životního pojištění. Nebo jde o penzijní fondy. Ty u nás zatím nejsou dostatečně silné. Velkou pomoc podnikovému managementu při zabezpečování kapitálu představuje poměrně ucelená škála bruselských fondů a rozvojových programů. V jakém objemu se českému průmyslu naskýtají do roku 2020? Co naopak musí ve své řídící práci zlepšit podnikový management, aby na ně „dosáhl“? V rámci OP PIK (Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014– 2020), jehož řídícím orgánem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a tam je také těžiště podpor pro průmyslové firmy, je k využití na dotacích přiděleno celkem 7,942 mil. eur (z toho činí podíl EU 4,331 mil. eur). Evropské fondy však pro svou účelovou vázanost nemohou být hlavní formou podpory investic českých firem. ČR je proexportní zemí. Aby tuzemské firmy na zahraničních trzích uspěly, k tomu nevystačí jen s dokonalým výrobkem a servisem. Nezřídka musejí (podobně jako jejich konkurence) nabídnout potenciálnímu zákazníkovi i potřebné profinancování. Nakolik se může podniková sféra opřít o služby již zmíněných ČEB a EGAP? Obě instituce jsou určeny především pro financování vývozu na trhy mimo EU. Jejich činnost však dnes brzdí problémy související s nepříliš obezřetným financováním v minulosti. Mohou financovat jen zlomek exportu, protože jeho naprosto převažující část nepotřebuje takové financování. Tyto instituce jsou určeny pro financování exportních případů, které jsou pro běžné komerční banky příliš rizikové (např. vývoz zařízení pro jaderné elektrárny). V současné době ČEB poskytla úvěry ve výši cca 80 mld. Kč, zatímco celkový roční objem českého exportu činí více než 3 500 mld. Kč. Jednou z letitých bolestí je financování a exploatace výsledků aplikovaného výzkumu, resp. optimalizace řetězce výzkum-vývoj- -výroba-užití. Co se v tomto směru podle vás změní k lepšímu po přijetí projektu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016–2020? Očekáváme zjednodušení celého procesu. Podpoří se především ty projekty, které prokážou svou životaschopnost i v normálních tržních podmínkách, bez dotací. /kar/