I když by to titulek mohl naznačovat, nejde v tomto textu ani o zahradnictví ani o laserovou techniku, nýbrž o jev a trend, nazývaný „zvyšování kvalifikace“ či „celoživotní vzdělávání“ – v zemích na západ od nás se používá termínů jako „long life learning“, „Weiterbildung“anebo „Nachbildung“. Odborníci na otázky managementu už před zhruba čtvrtstoletím začali upozorňovat na to, že suma poznatků ve všech oblastech praktické i teoretické vědy a techniky a tempo objevů a inovací roste takovou měrou, že třeba to, co se člověk naučí na vysoké škole technického směru, mu vystačí jen několik let. Platí to, byť v menší míře, také o školách směru ekonomického, o školách managementu, koncepcích marketingu, kde vývoj nejde dopředu přece jen tak rychle jako v technice a kde se sice často objevují rádoby nové pojmy a teorie, ale přitom jde o věci dávno známé a pouze prezentované v novém, atraktivnějším kabátě. Pokud však jde o management samotný, a to jak ekonomický, respektive komerční, tak technický či výrobní, je nových poznatků hodně, tím spíše, že manažerští specialisté dnes mají k dispozici širokou škálu technických prostředků, jimiž mohou zjišťovat údaje o předmětech svého zájmu, data různě seskupovat a třídit, a vyvozovat z nich relevantní závěry. V první řadě jde samozřejmě o počítače a techniku na ně navazující. Nedávná historie u nás Vzpomeneme-li si na dobu krátce po obnovení tržní ekonomiky u nás, zhruba před 15–20 lety, vybavíme si různé příklady pozornosti a pomoci, která byla našim nově vznikajícím či privatizovaným dříve státním podnikům věnována ze zahraničí. Smlouvy o půjčkách peněz anebo investicích do českých firem velmi často obsahovaly klauzuli, že českému partnerovi bude poskytována po určitou dobu také informační, poradenská a školicí činnost, a že lidé, kteří ji budou poskytovat (většinou samozřejmě ze zahraničí), budou za to placeni z prostředků, které český partner obdržel formou zmíněné půjčky anebo investice. Probíhala tedy různá školení, semináře a kurzy, jejichž přínos mnohdy nebyl valný, protože zahraniční lektoři si často nedali práci s tím, aby se obeznámili s poměry u nás a přednášeli obecné věci, které byly známy i u nás (i když se za minulého režimu z pochopitelných důvodů v řízení podniků nemohly uplatňovat naplno anebo jen v omezené míře – snad nejznámější je případ Slušovic). Jinak řečeno přednášky a referáty zahraničních odborníků byly koncipovány velice široce, respektive tak, aby byly určeny lidem, kteří toho o managementu mnoho nevědí. Nicméně přenášky, které by jistě mnoho daly adeptům řízení v rozvojové zemi, nemohly u nás pochopitelně padnout na úrodnou půdu. Pokud bylo výše použito slova pomoc, zasloužilo by si dát spíše do uvozovek. Globálně vzato konzultace a školení tohoto druhu se dalo kvalifikovat jako pomoc oněm přednášejícím anebo zahraničním firmám, které je vysílaly, protože honoráře lektorů přinejmenším několikrát převyšovaly honoráře odborníků z tuzemska zabývajících se danou problematikou. A protože „příklady táhnou“, a to i ty nedobré, vyrojila se u nás i spousta domácích školicích institucí, agentur, konzultačních středisek atp., které začaly působit na stejném principu. Řada z nich po čase zanikla, hlavně proto, že hospodářský pokles zhruba před pěti lety donutil firmy šetřit, což se projevilo i na omezení školicích programů firmami pořádaných a placených, redukci počtu lidí do takovýchto forem dodatečného vzdělávání posílaných a samozřejmě v redukci objemu prostředků vynakládaných na školení, honoráře lektorů atd. Avšak k poklesu zájmu o služby školicích a poradenských institucí zvenčí ze strany podniků docházelo už předtím, hlavně kvůli tomu, že lektoři, kteří objížděli se svými kurzy a programy firmy po celé ČR, přednášeli v podstatě stále totéž, nepřinášeli nic nového a nedovedli se kvalifikovaně vyjádřit ke konkrétním problémům z praxe, na které se jich účastníci kurzů ptali. Mnohdy šlo též o jedince s pochybnou kvalifikací. Zdánlivý rozpor Tento pokles zájmu o vzdělávání při zaměstnání či celoživotní zvyšování odbornosti je na první pohled v rozporu s tím, že v zemích EU se dnes na celoživotní vzdělávání klade veliký důraz a že zájem o ně roste nejen ze strany vedení firem, ale i ze strany samotných zaměstnanců. Ale je to rozpor jenom zdánlivý. V posledních letech totiž na poli celoživotního či dodatečného vzdělávání došlo k významným kvalitativním změnám. Ty lze zjednodušeně označit tak, že místo zaměření na široké okruhy poměrně obecných poznatků se nyní kurzy, semináře, konference, kolokvia atd. zaměřují na užší témata, s výklady jdoucími více do hloubky. Obrazně řečeno. Dochází k přechodu od metody kropení pozemku z konve k aplikaci laserového paprsku zaměřeného na dosti úzkou tematickou oblast. Užší tematické zaměření Příklad: Jestliže dříve se frekventanti kurzu o metodách marketingu ve Východní Asii spokojili s obecnými informacemi o tom, že mentalita tamních obyvatel je jiná, že je nutno něco vědět o jejich písmu a kultuře, že se musejí naučit jíst hůlkami apod., dnes by s takovýmito obecnostmi nebyli spokojeni a dali by to lektorovi najevo. Historicky a kulturně mají východoasijské země samozřejmě hodně společného, ale ten, kdo chce prodávat počínat jinak, než kdyby chtěl proniknout na trh v Japonsku anebo v Singapuru. Anebo příklad z techniky: účastníkům kurzu o tom, jak urychlit montážní proces v automobilce nemůže stačit, když jim lektor začne povídat o tom, že roboty jsou výhodné, protože pracují rychleji a spolehlivěji než lidské pracovní síly. Takoví lidé, zvláště pokud jsou přímo z provozů automobilky, chtějí slyšet něco například o tom, v čem jsou lepší a v čem jsou horší roboty portálové než roboty kloubové, a ke kterému typu by se měli přiklonit, až v jejich úseku bude probíhat výměna strojního zařízení. Odborná úroveň lektorů, i posluchačů Uvedeným příkladem se dostáváme k dalšímu trendu, který samozřejmě s přesunem „od konve k laserovému paprsku“ logicky souvisí: jde o odbornou úroveň jak posluchačů kurzu, tak lektorů. Kvalifikační úroveň posluchačů (spíše ovšem v oblasti techniky a výroby než na poli managementu a marketingu) se oproti minulosti podstatně zvýšila, což je jev, který se naštěstí projevuje jak v celé západní části EU, tak u nás. A úměrně k tomu se zvýšila i odborná úroveň lektorů. Konec konců mnohdy jsou těmito vyučujícími, kteří předávají zkušenosti a poznatky, odborníci buď ze samotného podniku, kde ten který seminář probíhá, anebo z podniku či z výzkumně-vývojového zařízení s podobným profilem. V důsledku toho se pak klasické přednášky kombinují s diskusemi mezi lektory a účastníky, kdy obě strany dokážou velice zasvěceně hovořit o konkrétních problémech nahlížených z různých aspektů. Je samozřejmé, že takto získávané informace pak slouží dotyčným lektorům samotným ke zdokonalování jejich výukového působení. Pan Manfred Hämmerle, prokurista Ústavu pro mezinárodní výzkum (IIR) ve Vídni, k tomu říká, že je dnes častým jevem, že účastníci jsou na stejné či téměř stejné odborné úrovni jako lektor, i když jsou zčásti jinak profesně zaměřeni, a že právě tato na jedné straně podobnost a na druhé straně odlišnost vede k zajímavým diskusím. Kratší semináře a kurzy Přechod od působení do šířky k fokusaci do hloubky vede rovněž k tomu (kromě nezanedbatelného aspektu šetření prostředky vynakládanými na pořádání seminářů či doškolovacích kurzů), že délky těchto akcí či programů se zkracují – školení, která dříve trvala 3 až 5 dnů a byla spojena s nutností najít peníze na ubytování a stravování účastníků, pokud se konala mimo firmu, se zkrátila na jeden, maximálně dva dny. Kromě úspory peněz je zde kladem to, že se neplýtvá časem. Běžná je praxe, že i příspěvky v diskusi bývají předem časově limitovány, takže diskutující jsou nuceni si své referáty řádně připravit a formulovat stručně a jasně. Sáhodlouhé diskuse se nepřipouštějí, ostatně lidé z prostředí techniky a výroby je – na rozdíl od někdy příliš teoretizujících vědců – nemají rádi. Psychologický moment: vysvědčení Důležitým trendem, byť možná spíše s dopadem psychologickým než praktickým, je i to, že účast na kurzu je potvrzena vystavením dokladu o účasti na něm. Přitom mnohdy je takovýto doklad vystaven až poté, co na závěr školení účastník „složí zkoušku“ z přednášené tématiky. Ta má v praxi podobu písemného testu. x x x Významným vedlejším efektem této nové podoby akcí spojených s dodatečným vzděláváním je, že se na těchto akcích setkávají nikoliv lidé sehnaní zeširoka zdaleka, nýbrž lidé působící ve stejném oboru anebo v oborech spolu těsně souvisejících, například lidé z robotiky s odborníky ze senzoriky či z mechatroniky. Takže k výměně názorů a zkušeností dochází nejen mezi účastníky a lektorem, nýbrž také mezi účastníky navzájem, což vede k udržování a navazování kontaktů technického i případně komerčního charakteru. V. Plichta