Časy se mění a obdivovatelé konceptu smart city se domnívají, že dominující datové služby kompletně změní města tohoto století stejně jako zavedení elektřiny v historii, a nejsou daleko od pravdy. Všudypřítomné datové služby mohou pomoci vytvořit města, kde se dá lépe žít, budou snadněji udržovatelné a snad i demokratičtější. Svět, který je díky rostoucí životní úrovni a technologické vyspělosti složen z množiny bohatství a lidské interakce, produkuje také velké množství údajů, které je třeba stále více propojovat. Smart zloději mají moderní nástroj – Makkie Klauwe (což v překladu amsterodamského slangu znamená něco jako „snadná kořist“), který identifikuje nejvhodnější příležitosti pro městské krádeže. Aplikace čerpá z veřejně dostupných údajů o příjmech, kriminalitě a dalších hlášených incidentech v okrese. Ideálním místem je například okrsek majitelů domů s vysokými příjmy a rozbitým pouličním osvětlením. Naštěstí pro občany Amsterodamu existuje aplikace Makkie Klauwe jen jako projekt studenta softwarového inženýrství, který si ji vymyslel, aby podnítil diskuzi nad stále větším množstvím snadno dostupných a zneužitelných údajů. Zastánci řízení chytrých měst tvrdí, že správné seřízení kontrolních systémů umožní vyšší úroveň integrované odezvy. Informace, že v nějaké lokalitě vypukl požár, bude schopna aktivovat přivolání hasičů, naplánovat jejich optimální příjezdovou trasu a zkontrolovat a zajistit rozvod vody. Také pořádání velkých akcí, například festivalů, by mohlo být naplánováno pečlivě s vysokou mírou předvídatelnosti. Systém by měl být schopen lokalizovat bezplatná parkovací místa, upozornit na fronty před muzei, poukázat na plné odpadkové koše i podezřelý pohyb některých osob. Jakýkoliv systém zvyšování efektivity města však poskytuje téměř dokonalý přehled o pohybu občanů a jejich komunikaci v reálném čase. V čínském městě Čchung-čching nebo v Dubaji již nyní CCTV kamery slídí prakticky na každém rohu a v Londýně je zaznamenáno každé auto, které vjíždí do centra. V Riu de Janeiro je umístěno 400 CCTV kamer, které poskytují údaje o počasí i policejních zásazích. To vše by mělo především usnadnit pořádání olympijských her. Na webových stránkách San Franciska lze například dohledat místa, kde se pohybují sexuální delikventi. Takové služby však nenaleznete jen v bohatých zemích; na základě pilotního projektu v Bangalore jsou využívány informace z pouličních kamer k tomu, aby poskytly informace o dopravní situaci řidičům autobusů. Téměř každý týden se kdesi ve světě zahajuje rozsáhlý projekt nebo pořádá mezinárodní konference na toto téma. Například Čína aktuálně odstartovala projekt devíti pilotních smart city lokalit a začátkem roku 2016 dokonce i prezident Keni posvětil zahájení výstavby Konza – Techno City Kenya nedaleko Nairobi. Digitální nervový systém Techničtí specialisté sní o městě s digitálním nervovým systémem, který je schopen zachytit každý okamžik života, od kanalizace, parkování, školních termostatů, kolik svítí oken apod. Vše bude řízeno výkonnými počítači, což je samozřejmě dobrá zpráva pro technologické firmy, které se těší především na prodej komponentů a služeb s chytrými městy spojenými. Na mezinárodním semináři o chytrých městech konaném v Singapuru se o rozvoji datových sítí pro chytrá města hovořilo jako o „příležitosti za miliardu dolarů“. Rozvoj datových sítí může v budoucnu také poskytnout mnoho pracovních příležitostí pro IT speciality všech zaměření. Ale je třeba si uvědomit, že chytré město nemusí zákonitě znamenat lepší život. Kýžená demokracie se kdykoliv může změnit na elektronické panoptikum, ve kterém jsou všichni pod neustálou kontrolou. Město může lehce paralyzovat útok hackera nebo chyba v softwaru. Může dojít k eliminaci chudých, kteří nebudou mít přístup k technologiím. Někteří odborníci tvrdí, že smart city může být strhujícím místem, na druhou stranu se najdou i tací, kteří tvrdí, že dům se stane strojem na bydlení a město továrnou, která je řízena centrálním plánováním, postižena uniformitou a stvořena ze spousty betonu. Vždy je možné od vysněné science fiction sklouznout k dystopii. Velký bratr? Politikové i odborníci dokonce začínají přemýšlet o tom, kam až zajít a jak zmírnit riziko konstantní kontroly. Irving Wladawsky-Berger, bývalý špičkový odborník na technologie budoucnosti ze společnosti IBM, volá po stanovení pravidel a norem pro zachování soukromí občanů. Saskia Sassenová, socioložka z Columbia University, která se intenzivně zabývá studiem velkých měst, to vidí takto: „Všechny naše počítačové systémy budou transparentní a město se stane doslova veřejně sdílenou doménou.“ Nejdůležitějším velínem budoucnosti se pravděpodobně stane smartphone se spoustou aplikací. Například již nyní Foursquare umožňuje uživatelům signalizovat polohu přátel i v husté síti velkoměsta. Přes chytrý telefon nebo tablet budeme moci nejen komunikovat na sociálních sítích a nakupovat, ale třeba se i podílet na správě města a spolurozhodovat o důležitých strategických otázkách dalšího rozvoje. Tak jako existují různí lidé s různými názory, i příběh chytrých měst se ubírá rozličnými stezkami. Řadě měst nechybějí ambice, ale potřebné investice na náročnější projekty, a proto se koncept chytrých měst nerozjíždí očekávaným tempem a dodavatelé technologií, jako jsou Cisco, IBM a Siemens, zatím neplní plány prodeje. Bohužel, jsou i města, která by si leccos mohla dovolit, ale kvůli konzervativnímu přístupu jsou zde zajímavé návrhy vždy svrženy ze stolu. Proto je velmi důležitá politická kultura: příkladem by mohlo jít město Barcelona, které podporuje silné a nezávislé vedení. Další, neméně důležitou otázkou je výběr nejvhodnějšího operačního systému. Některé operační systémy, jako je iOS, především tedy telefony a tablety Apple, jsou jako „obezděné zahrady“, které omezují to, co tvůrci app mohou nabídnout. Android, vyvinutý společností Google, je více otevřený. Jak se k tomu postaví významné technologické firmy, ukáže jistě nedaleká budoucnost. Jaký bude tedy život ve městě budoucnosti? Jistý je fakt, že budeme pod stále větší kontrolou a úlitbou za to nám bude dána možnost spolurozhodování. Úlevným zjištěním může být skutečnost, že města si budou komfortem bydlení a stupněm demokracie konkurovat a lidé s pomocí stále snadněji dostupných informací sami určovat, kde se rozhodnou žít a podnikat. Podle The Economist zpracovala Ivana Strasmajerová