Říká Carlo Ratti, architekt a výzkumník na MIT. Vysvětluje, jak digitální technologie a chytrá data změní způsob našeho života ve městech. Prohlásil jste, že každé město může být přeměněno na chytré město. Jak radikální by takové řešení muselo být? Řekl bych, že to není o systémových řešeních – je to spíše přírůstkový proces, který již byl aplikován v mnoha různých měřítcích. Dovolte mi to vysvětlit na příkladu. To, co se dnes děje na úrovni měst, je podobné tomu, co se odehrálo před dvěma desetiletími v závodech formule 1. Až do té doby záležel úspěch na okruhu primárně na kvalitě mechaniky automobilu a na schopnostech řidiče. Pak ale došlo k rozmachu telemetrie. Automobily se přeměnily na počítače, které trvale monitorují v reálném čase tisíce senzorů, čímž se staly „inteligentními“ a získaly lepší schopnost reagovat na podmínky závodu. Podobně začaly v posledních deseti letech pokrývat naše města digitální technologie a vytvářet páteř rozsáhlé, inteligentní infrastruktury. Města se rychle stávají něčím jako „počítačem na volném prostranství“. Jakmile se tato transformace začne uskutečňovat, uvidíme, že se to děje? Z architektonického hlediska nebude město zítřka nutně vypadat dramaticky jinak než dnešní město – podobně jako římská města nebyla úplně jiná než města, jak je známe dnes. Klíčové prvky architektury budou existovat i v budoucnosti a naše modely městského plánování budou zcela podobné těm, jaké známe dnes. Co se ale změní, bude způsob, jakým ve městech žijeme. Mohou digitální technologie vytvářet pozitivní smyčku, v níž měníme své chování z hlediska nakládání s odpady nebo využívání vody? Je vtipné, že se na to ptáte, poněvadž my jsme se intenzivně zabývali právě odpadními vodami a odpadovým managementem. Náš projekt s názvem „Trash Track“ se zaměřuje na to, jak mohou všudypřítomné technologie odhalit problémy spojené s nakládáním s odpady. Používáme stovky malých, inteligentních tagů, udávajících konkrétní polohu, které jsou připojeny k různým druhům odpadů. Díky nim lze přesně sledovat průběh odpadového managementu ve městě. Důležitým aspektem projektu Trash Track je, že tato data mohou vést ke změnám v chování. Mohou poskytnout občanům informace, které jim umožňují rozhodovat se na základě lepších informací anebo dokonce mohou sehrát určitou roli ve změně města, jež je obklopuje, což má za následek lepší životní podmínky pro všechny. Jednou z věcí, kterou jsme zjistili, je, že už pouhé sdílení informací může vést ke změně chování. Lidé, kteří se na projektu podíleli, mohli sledovat, kudy putuje jejich vlastní odpad. Poté nám jeden člověk vyprávěl: „Byl jsem zvyklý pít vodu v plastových lahvích, ty jsem pak vyhodil a zapomněl na ně. Teď už vím, že ty lahve odcházejí na skládku vzdálenou jen pár kilometrů od našeho domu, a proto už to nikdy znovu neudělám.“ Druhý projekt „Podsvětí“ se zaměřuje na kanalizaci a otevírá nový svět informací o lidském zdraví a chování. V současné době navrhujeme prototypy inteligentních platforem, které shromažďují odpadní vodu, filtrují ji a s pomocí výpočetní techniky analyzují genetický materiál k identifikaci virů a bakterií a ke stanovení specifických chemických látek. Je to něco jako měření lidského mikrobiomu celé čtvrti. Pokrok byl vždy hluboce poznamenán postupnou externalizací našich funkcí. Tato skutečnost sama o sobě má osvobozující efekt; technologie nám přinášejí širší škálu možností. Inteligentní města budou hustě zasíťována. Jak se mohou sama chránit před hackerskými útoky a zneužitím údajů? Jednou z možností může být podpora širokého přijetí hackingu jako takového. Znalost nástrojů a metod hackerů poskytuje silnou výhodu při posuzování síly stávajících systémů a dokonce i při navrhování přísnější bezpečnosti odzdola – praxe známé jako „etický hacking“ neboli „white hat hacking“. Etická infiltrace umožňuje bezpečnostnímu týmu identifikovat nedostatky v digitálních sítích a zdokonalit jejich odolnost vůči útokům. To se může stát pro vlády a podniky rutinní praxí, jakýmsi kybernetickým požárním cvičením, a to i přesto, že se akademický a průmyslový výzkum bude v příštích letech zaměřovat na vývoj dalšího technického bezpečnostního zabezpečení. Jaké možnosti mohou nabídnout inteligentní města v případě teroristického útoku? V případě nouze potřebujete informace v reálném čase: Co se stalo? Kde? Co mají všichni udělat? Odpovědi na tyto otázky lze nyní získat snadno. Informace v reálném čase zvyšují odolnost a flexibilitu, protože víme, co se v daném okamžiku děje, a můžeme na to ihned zareagovat. Jak očekáváte, že autonomní a zasíťované řízení může změnit naše chování z hlediska dopravy? Autonomní vozidla slibují dramatický dopad na městský život. Není to proto, že nemusíte držet ruce na volantu, ale proto, že setřou rozdíl mezi soukromými a veřejnými druhy dopravy. „Vaše“ auto vás může svést ráno do práce a pak, než aby marnilo čas na parkovišti, sveze zase někoho jiného z vaší rodiny nebo, a o to tu jde, někoho jiného z vašeho okolí, společenské komunity nebo z města. To znamená, že na silnicích bude méně aut a tím se možná i zvětší prostor pro zelené plochy a veřejné prostory. Naše nedávné výzkumy ukazují, že bychom mohli provozovat město jako New York, Singapur nebo Dillí s pouhými 20 % automobilů oproti počtu, jaký mají dnes. Představte si, jak jinak by vypadala města, kdybychom z každých pěti vozidel na silnici čtyři odstranili. Všechny systémy, o kterých jsme hovořili, generují data. Jaké nové obchodní příležitosti předpokládáte? Mohli bychom uvést mnoho příkladů. Zmiňme ten, do kterého jsme přímo zapojeni. HubCab je interaktivní vizualizace, která umožňuje prozkoumat způsoby, jakými přes 170 milionů jízd taxíků propojovalo v daném roce město New York. Studiem těchto údajů demonstrujeme obrovský potenciál sdílených taxíků; celkový počet taxíků v New Yorku by se mohl snížit o 40 %, provozní náklady na flotilu taxi a míra znečištění by se mohly snížit o 30 %, zatímco celková úroveň služeb a dochvilnost by zůstala přibližně stejná. Sběr dat je ve skutečnosti základem plánování města. Před více než stoletím Élisée Reclus (francouzský geograf) prohlašoval, že veškeré plánování musí začít u průzkumu a sběru dat. Jediný rozdíl dnes je v tom, že máme přístup k ohromnému množství robustních dat v reálném čase! Podle vašeho názoru: zlepší všechna tato data kvalitu městského života? Francouzský antropolog Leroi-Gourhan ve své knize „Le geste e la parole“ zdůrazňuje, jak lze sestrojit křivku lidské civilizace jednoduše tím, že porovnáme to, jak se v průběhu historie používají nástroje. Od neolitu až do 20. století byl pokrok vždy hluboce poznamenán postupnou externalizací našich funkcí. Tato skutečnost sama o sobě má osvobozující účinek; technologie nám poskytují širší nabídku možností. /Susanne Goldová, Pictures of the Future, říjen 2017/ Carlo Ratti je architekt a školený inženýr. Pracuje v Itálii a vyučuje na Massachusetts Institute of Technology, kde řídí Senseable City Lab. Vystudoval Politecnico di Torino a École Nationale des Ponts et Chaussées v Paříži, později získal titul MPhil a Ph.D. na Cambridgeské univerzitě. V současné době působí jako člen Světového ekonomického fóra v „Radě pro globální agendu a správu měst“.