Mercedes-Benz představil na mezinárodním autosalonu IAA (Internationale Automobil-Ausstellung) studii s názvem „Concept IAA“ – zkratka v jeho názvu se však s označením tradičního autosalonu shoduje jen podobou, protože znamená: Intelligent Aerodynamic Automobile. Aerodynamický odpor vzduchu automobilu je při rychlejší jízdě rozhodující veličinou, která ovlivňuje výši spotřeby paliva, a tím i emisí. Aerodynamika získává s rostoucí rychlostí na významu také z hlediska bezpečnosti, protože má vliv na jízdní vlastnosti (přítlačné, resp. vztlakové síly působící na nápravy, citlivost na boční vítr apod.), a komfortu (aerodynamická hlučnost). Při vývoji automobilu je proto aerodynamice věnována značná pozornost, což ilustruje nejnovější koncept nejstaršího výrobce automobilů, který měl v polovině září výstavní premiéru na autosalonu ve Frankfurtu. Mercedes-Benz Concept IAA je studií inteligentního aerodynamického automobilu v podobě čtyřdveřového kupé s nepřehlédnutelným designem. Součinitel aerodynamického odporu vzduchu cx = 0,19 (čelní plocha vozu je A = 2,16 m2) je podle údajů výrobce novým světovým rekordem pro čtyřmístný čtyřdveřový automobil. Tento rekord však platí až ve vyšších rychlostech, protože Concept IAA se při rychlosti nižší než 80 km/h pohybuje v tzv. „stylistickém režimu“, v němž dává na odiv své ladné linie za cenu vyššího odporu vzduchu. V této podobě činí součinitel aerodynamického odporu vzduchu cx = 0,25, což je i tak velmi dobrá hodnota. V nižších rychlostech však nehraje aerodynamický odpor vzduchu tak velkou roli, takže estetická hlediska mohou mít navrch. Po dosažení rychlosti 80 km/h absolvuje karoserie studie Concept IAA automatickou „transformaci“ do „aerodynamického režimu“ prostřednictvím aktivních aerodynamických prvků. Mezi ně patří výsuvné aerodynamické plochy v předním nárazníku před podběhy kol. Jejich úkolem je výrazně vylepšit proudění vzduchu kolem kol. V předním nárazníku je uložena rovněž lamela, která se posune o 60 mm směrem dozadu, aby optimalizovala proudění vzduchu pod vozidlem. Aktivní kola změní v důsledku působení odstředivých sil svou podobu ze sportovních pětipaprskových kol na disková kola s příkladnou aerodynamikou. Vzadu uklidňuje proudění vzduchu až o 390 milimetrů výsuvné prodloužení zádě v kombinaci s difuzorem. Prodloužení zádě je rozděleno do osmi segmentů. Aerodynamicky výhodný kapkovitý základní tvar karoserie zahrnuje výrazně klesající linii střechy, která má nad zadními sedadly dvě vyboulení, aby měli cestující vzadu dostatek prostoru pro hlavu. Důsledná minimalizace aerodynamického odporu vzduchu si vyžádala rovněž eliminaci klik dveří a maximální snížení světlé výšky na pouhých 100 milimetrů. Samozřejmostí je dokonalá návaznost skel oken na okolní plochy. Spodní část karoserie je dalekosáhle zakrytá. Částečný kryt tunelu spojovacího hřídele je perforován z důvodu chlazení výfukové soustavy, zatímco zadní náprava je kompletně zakrytá. Adaptivní lamely v masce chladiče zůstávají při malém požadavku na chladicí výkon uzavřeny, čímž zabraňují proudění vzduchu motorovým prostorem. Potřebné menší množství vzduchu je přiváděno hvězdou Mercedesu a otvorem v nárazníku. Rozměrově je nová studie srovnatelná s vozy třídy S. Vnější délka 5 040 mm se může v aerodynamickém režimu prodloužit až na 5 430 mm, šířka je 1 995 mm a výška 1 305 mm. Rozvor činí 2 975 mm. Zdrojem hnací síly je hybridní soustava s možností vnějšího nabíjení. Její celkový nejvyšší výkon 205 kW (279 k) je více než dostatečný k dosažení elektronicky omezené nejvyšší rychlosti 250 km/h. V aerodynamickém režimu je čistě elektrický dojezd 66 km a emise CO2 mají hodnotu 28 g/km, v základní konfiguraci to je 62 km, resp. 31 g/km. Mercedes-Benz přirovnává náročnost vývoje aerodynamického konceptu nové studie Concept IAA k vývoji sériově vyráběného modelu. Odborníci na aerodynamiku nejprve simulovali obtékání karoserie v 300 různých variantách a následně ověřovali získané výsledky v aerodynamickém tunelu v Sindelfingenu, což je další paralela s vývojem vozidel s hvězdou pro sériovou výrobu.