Myšlenka doplnit přetíženou městskou dopravní síť neustále se rozšiřujícího sedmimilionového Londýna automaticky jezdícími lehkými samoobslužnými vlaky se zrodila již koncem 80. let. Projektanty inspirovala Francie, která v té době uvedla do provozu automatické minimetro VAL („Vehicle Automatic Leger“) s pneumatikovými podvozky. Experimentální úsek londýnské dráhy měl obsloužit novou čtvrť Docklands, která právě vyrůstala na místě rozpadajících se doků. Nová jednotka B09 na stanici Cutty Sark před Greenwiche /Foto: autor/Podle původního návrhu mělo jít o nekonvenční kolejovou nadzemní dráhu vedenou převážně po ocelových a betonových mostech, s menšími a lehčími jednotkami tramvajového typu, napájenými postranní třetí trakční kolejnicí a s bezobslužným provozem, řízenými počítačovým systémem z centrály. První trať 13 km dlouhá vycházela z Tower Gateway na východ k Island Gardens na břehu Temže. Zčásti využila rekonstruovanou železniční trať a kuriózně se protáhla i průjezdem výškového domu. Když byla za účasti královny Alžběty II. v červenci 1987 uváděna do provozu, bylo na ní nasazeno 11 jednotek dodaných německou společností Linke-Hofmann Busch. O tři roky později byly doplněny desítkou dvoučlánkových jednotek od British Rail Engineering, což vyžádalo prodloužení původních jednoduchých nástupišť. Jednotky s kapacitou 64 sedících a v návalech až 200 stojících cestujících projíždějí i dnes v intervalech 5–15 minut rychlostí až 30 km/h od zastávky k zastávce. Automaticky zastavují, otevírají a zavírají dveře. Stanice jsou ohlašovány vozovým radiopřijímačem a v případě poruchy jsou cestující o problému informováni rádiovou komunikací s centrálou. Ve všední dny je DLR („Docklands Light Railway“) v provozu od 5:30 hod. do 00:30 hod., v neděli a o svátcích od 7:0 hod. do 23:30 hod. Nečekaný rozvoj DLR Díky centrálnímu plánování a řízení veškeré dopravy v Londýně společností Transport for London (TfL) se další rozvoj od roku 1991 zprivatizovaného „minimetra“ rychle přizpůsoboval rozvoji a potřebě města, a zvládl i obrovský nápor cestujících v průběhu olympiády v roce 2012. Největším přínosem bylo protažení DLR rychle vyrůstajícím finančním a dnes i hotelovým centrem v roce 1995 prodloužením do Greenwiche tunelem pod Temží a připojení letiště London City Aeroport roku 2005. V současné době provozuje dopravní operátor Keolis UK a Serco Docklands Ltd. 38 km dvojkolejných tratí DLR na 6 linkách, které se křižují ve stanici Poplar Depot, a kromě 8 konečných stanic obsluhuje 37 traťových zastávek. Na tratích obsluhovaných třemi vozovými depy je nyní nasazeno 150 tříčlánkových a čtyřčlánkových jednotek. Jejích služeb ročně využívá 60 milionů cestujících. V kritickém roce olympiády 2012 zvládla dráha přepravu rekordního 100 milionů cestujících! Tratě dnes propojují letiště London City a sedm železničních nádraží, a plánuje se jejich další prodlužování a rozšíření. Nejpopulárnější stanicí se chlubí kancelářská čtvrť Canary Wharf, která se rozrostla z jednoduché zastávky na nádražní komplex se třemi nástupišti, je zastřešena skleněnou střechou a navazuje na podzemní nádraží budované podzemní rychlodráhy Crosssrail, nákupní středisko i odpočinkový parčík. DLR už projíždí i dvěma tunely pod Temží. Na nejstarší lince do Greenwiche byla původní povrchová stanice Island Garden přestavěna na podzemní a tunelem propojuje protilehlou stanici Cutty Sark, která umožňuje turistům nejkratší přístup ke stejnojmennému historickému klipru. Dráha už má zkušenosti i s teroristickým útokem. Bomba položená teroristy IRA bezprostředně u objektu stanice South Quay v únoru 1996 sice poškodila stanici a navazující budovy, ale díky telefonickému varování a rychlé evakuaci došlo k usmrcení jen dvou osob. Oprava stanice však zastavila provoz na trati na tři měsíce. Interiér jednotek B07 od Bombardiera /Foto: autor/Jednotka „historické“ série P89 u zastávky South Quay v r. 1991 /Foto: autor/ Technické zdokonalení jednotek DLR Původních 21 jednotek bylo po roce 1991 s vylepšenými brzdami a po vybavení střešními pantografovými sběrači prodáno do Essenu, kde se jako bezobslužné tramvaje (se žlutým nátěrem) po změně dálkového ovládání uplatňují na třech městských linkách. DLR se od té doby vybavuje jednotkami od Bombardier Transportation a jako řada B změnily nejen tvar čela zaoblením panoramatických oken, ale i barevný design z původního červeno-modro-bílého nátěru jen na červený s modrými pruhy a šedivými dveřmi. Od roku 2005 mohou být provozovány i jako třívozové soupravy na tratích s prodlouženými nástupišti. Jednotky jezdí v tzv. režimu automatického provozu s dozorem, který zajišťuje uvnitř přítomný „Train Chief“ v roli průvodčího. Pečuje o pořádek ve voze, kontroluje jízdenky a v případě zastavení jednotky na trati může otevřít uzamčený řídicí pult a po dohodě s řídicím centrem nouzově dovézt vlak do nejbližší zastávky a otevřením dveří umožnit cestujícím vystoupit. K řízení automatického provozu je použit upravený systém liniového vlakového zabezpečení Alcatel- SELTRAC, využívající k přenosu řídicích signálů uprostřed kolejí viditelně položených křížících se kabelů a antén pod podlahou vozidla. Vzniklý fázový posun signálu o 180° vyhodnocuje vozidlová část. Podle počtu zaregistrovaných překřížení určuje okamžitou polohu vozidla a měří i jeho rychlost. Obě hodnoty jsou neustále přenášeny do řídicí centrály, která pak určuje rychlost i zastavování pohonu jednotky a brzdění. Jednotky jsou napájeny trakčním napětím 750 V prostřednictvím postranní, nízko uložené napájecí kolejnice. Nástupiště jsou stavebně dimenzována tak, aby mezera mezi podlahou nástupních dveří a rovinou nástupiště nebyla větší jak 75 mm a výškový odstup podlah vozů nepřevýšil 50 mm. Canary Wharf propojena na unikátní stanici podzemní dráhy Crossrail Otevřením tropické zahrady 30. dubna 2015 pod unikátní skleněnou střechou dlouhou 310 m se otevřelo využití futuristicky laděné podzemní železniční rychlodráhy Crossrail spojené chodbami a eskalátory s povrchovou stanicí DLR Canary Wharf. Šestipatrová stanice podle projektu konstrukční kanceláře Forster & Partner je doslova utopena v Temží zavodněném terénu v hloubce 28 m pod hladinou a je vybavována obchody, restauracemi a bistry. V podélné ose pak navazuje na dokončovaný park. Rychlodráha Crossrail propojující v délce 102 km západní a východní periférii Londýna prochází pod jeho středem 21 km dlouhým dvoutubusovým tunelem v hloubce kolem 30 vm a propojí po dokončení roku 2017 všech 9 linek metra, hlavní železniční stanice i letiště Heathrow, což podle očekávání ulehčí současnou dopravní zátěž města nejméně o desetinu. Výstupní stanice kabinek UltraPRT na parkovišti Heathrow /Zdroj: BAA-Heathrow/Dokončovací práce na 285 m dlouhé Crossrail Station podle projektu Forster & Partner /Foto: Wiemag/ Heathrow ověřuje automatické kabinky Zatím jen nedostatek financí brzdí rozvoj revoluční letištní dopravy cestujících mezi všemi terminály přetíženého letiště Heathrow, který by doplnil zdržující a nákladnou přepravu obstarávanou autobusy. V létě roku 2011 správa letiště BAA ve spojení se společností UltraPRT uvedla do provozu systém automatických elektricky poháněných čtyřmístných kabinek, které rychlostí 40 km/h přepravují obchodní cestující k 3,9 km vzdálenému parkovišti osobních automobilů. Futuristicky tvarovaná vozítka přezdívaná „kapsle“ jsou poháněna čtveřicí automobilových akumulátorů po vodítky vyhrazené jízdní asfaltové dráze. Vozítka s nosností 500 kg vyjíždějí z nástupní stanice po nastoupení cestujících i se zavazadly na pouhé stisknutí tlačítka. 22 kabinek v testovacím provozu převeze denně asi 800 cestujících s mimořádně úspornou spotřebou energie kolem 0,55 MJ na osobu. Testování potvrdilo spolehlivost systému na 99 % a nejméně poloviční spotřebu energie proti jízdě letištním autobusem s dieselovým pohonem. V květnu 2013 se Heathrow Airport Ltd. rozhodlo podobným způsobem do roku 2019 uvedeným systémem připojit ke komerčním parkovištím i terminál 2 a 3. Ing. Jan Tůma (Londýn)