Letecký průmysl má u nás již téměř stoletou tradici. Jeho základy byly položeny se vznikem samostatné Československé republiky. Jednou z jeho bašt se staly pražské Letňany, jejichž sepětí s letectvím dnes symbolicky vyjadřuje i znak této městské části, v němž je znázorněna ptačí peruť. Tamní areál společnosti Letov se sice v posledních dvou desetiletích proměnil v multifunkční průmyslovou a obchodní zónu, letecká výroba tam však po více než devadesáti letech stále pokračuje. Naše nejstarší letecká továrna od svého založení v roce 1918 prošla mnoha reorganizacemi a často měnila svůj název. Pokračovatelem tradic firmy Letov je dnes česká pobočka francouzské společnosti Latecoere, která sídlí v původním areálu a vyrábí komponenty pro dopravní letadla Airbus, Embraer, Boeing a Dassault. Zásadní politické a ekonomické změny po roce 1989 znamenaly pro Letov – ostatně jako pro celé české hospodářství – velký otřes. Vzhledem k tomu, že firma se tehdy téměř stoprocentně orientovala na výrobu vojenské letecké techniky, kterou Československo vybavovalo armády některých afrických zemí a zemí Varšavské smlouvy, především pak SSSR, došlo během velmi krátké doby k radikálnímu utlumení produkce. Tehdejší hlavní výrobní program – výroba křídel a zadních částí trupu cvičných proudových letounů L-39 – poklesl z více než dvou stovek na několik kusů za rok. Výroba pilotních trenažérů, které byly na velmi slušné technické úrovni, se prakticky zastavila. Následná ekonomická transformace dolehla na firmu tvrdě. Letov byl nucen provést rychlou restrukturalizaci a přeorientovat se na civilní výrobu. Velkým štěstím pro něj bylo to, že velmi záhy navázal spolupráci s německou firmou Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB) a se švýcarskou společností Pilatus. Od MBB dostal Letov zakázku na výrobu dílů nouzových dveří pro Airbus 321, letadlo, které se v té době teprve připravovalo do výroby. Pro firmu Pilatus se v Letňanech začaly vyrábět draky víceúčelových letounů PC-6. Letovu tyto zakázky přinesly velký užitek, protože tak získal přístup k novým technologiím, osvojil si moderní způsoby řízení firmy a začal uplatňovat v praxi systémy řízení jakosti. Cena není vždy na prvním místě Čím tehdy Letov zahraniční firmy zaujal? Společnost Pilatus neměla na počátku 90. let dostatek zakázek, takže se jí již nevyplácelo držet kapacity pro veškerou výrobu. Proto padla volba na Letov, který měl s podobnou výrobou bohaté zkušenosti. V případě Airbusu rozhodla především příznivá cena, kterou byl Letov schopen nabídnout. Je však třeba zdůraznit, že v leteckém průmyslu cena nefiguruje na prvním místě, důležitější je kvalita a včasnost dodávek. Kromě získání kontraktů na tyto výrobní programy tehdy Letovu pomohla k jejich rozběhu také jednorázová vládní dotační podpora transformace zbrojního průmyslu na civilní. V letňanském závodě v té době probíhala i další výroba, jednalo se však o velmi malé objemy. Vyráběly se zde například součásti pro zadní části trupu a křídla letounů L-159. Výroba křídel patřila v Letovu k těm tradičním a závod se na ni specializoval již od zavedení licenční výroby letadla MiG-15 (kromě křídel pro toto letadlo vyráběl rovněž ocasní plochy a přídavné nádrže) na počátku 50. let. Po převedení finální montáže MiG-15 do nově vybudovaného podniku Aero Vodochody pak Letov dělal křídla i pro MiG-19, MiG-21 a další typy vojenských letadel. Pilotní simulátory a kompozity V 60. letech zahájil Letov výrobu pilotních simulátorů. Zavedení tohoto nového výrobního programu se ukázalo jako krok správným směrem, neboť tato výroba se postupem času stala velmi ziskovou. Koncem 80. let dosáhly letovské simulátory velmi slušné úrovně, i když s obdobnou západní produkcí plně srovnatelné nebyly, zaostávaly totiž ve výpočetní a zobrazovací technice. V oblasti mechaniky se však srovnávat mohly, zvláště v pohyblivých základnách, které koncem 80. let byly na světové špičce. Po politických změnách v roce 1989 však již tento výrobek nenašel uplatnění. Kdyby se jej tehdy podařilo spojit s dobrou vizualizací, tak by výroba simulátorů určitě dokázala držet krok se světovou špičkou. Pokusy o navázání spolupráce se západními firmami, které by poskytly potřebné informační technologie a elektroniku, bohužel k úspěchu nevedly. Letov koncem minulého a počátkem tohoto století ještě vyrobil několik jednodušších trenažérů (například evakuačních simulátorů pro ČSA), ale v roce 2005 výroba zcela skončila. Finanční zdroje na další vlastní vývoj již totiž zcela vyschly. Co se nepodařilo se simulátory, povedlo se později s kompozity. V roce 2005 bylo ve společnosti Latecoere Czech Republic založeno středisko výroby kompozitů, jehož primárním úkolem bylo vyrábět všechny kompozitní díly do dveří dopravního letadla Boeing B 787 Dreamliner. V současné době toto středisko díky neustálému technologickému a technickému rozvoji vyrábí také kompozitní díly do skříní elektroniky pro vojenský letoun Airbus A400M a díly trupu nového dopravního letounu Airbus A 350.
Společnost Latecoere Czech Republic vyrábí dveře, skříně palubní elektroniky a drakové komponenty pro dopravní letadla Airbus A320, A380, A400M, A350, Embraer 170/190, Falcon F7X a Boeing 787. Struktura výrobních technologií ve společnosti se dělí na tři úseky: ❱❱úsek výroby kovových dílů a kinematických podsestav, zahrnující též povrchové úpravy, ❱❱úsek finálních montáží, ❱❱úsek zaměřený na výrobu dílů z kompozitních materiálů včetně výroby montážních podsestav obsahujících kompozitní díly.