Odpad. Neodmyslitelná koncovka každé lidské činnosti. Produkujeme ho v práci i při odpočinku. Bez odpadu nedokážeme vyrobit energii a teplo, smontovat nový výrobek, uvařit si jídlo, učit děti ve škole ani léčit pacienty. Masa odpadu v ČR roste. Naštěstí i kvantum vytříděné. Vloni jsme takto dokázali zachránit pro další využití čtyřnásobek objemu hmoty z roku 2000: cca 8,3 mil. t. Nepropadejme ale předčasnému sebeuspokojení: odpovědný přístup k odpadu (resp. k jeho ekonomicky a ekologicky šetrnému třídění) si zatím dokázaly osvojit maximálně tři čtvrtiny obyvatel ČR. Ještě exaktněji: my, kdož si uvědomujeme, že nikoliv každý odpad patří na skládku, jsme vloni v průměru vytřídili 42 kg papíru, skla, plastů a nápojových kartonů. Ve vzpomenutém roce 2000 to bylo pouhých 12 kg na osobu a rok. Postoj k odpadu (libovolno zda k výrobnímu, zemědělskému, či komunálnímu) postupně mění celá Evropa. Brusel, jenž udává tón řadě globálních ekologických aktivit, nový a odpovědnější vztah firem i občanů k odpadu podepřel řadou přísných směrnic a bedlivě sleduje jejich postupnou realizaci. Podle zjištění EUROSTATu se naše republika v pelotonu nejzodpovědnějších evropských zemí (alespoň co se týká celkové míry recyklace a využití obalového odpadu) nachází na 6. příčce mezi státy EU28. Premianti (na 2. místě) jsme pak co do třídění a recyklace plastových obalů. A protože ani třídění nelze zabezpečovat výlučně na bázi osobní zodpovědnosti a vnímání ekologických a zdravotních rizik, pro vytřídění a recyklaci zmíněných obalů je třeba v ČR na 1 obyvatele vynaložit (v přepočtu) cca 5 eur za rok. Často se srovnáváme s našimi vyspělými sousedy. Nuže: v SRN to je cca 10 eur/rok a v Rakousku bezmála 20 eur/ rok. Co je ale důležité zdůraznit: ve všech třech zemích při dosažení analogické míry recyklace. Krok s námi při srovnatelném systému třídění odpadu udrží jen občané Belgie. Jen s pár čísly (byť pozitivními) vystačit nelze Malá ČR patří mezi skládkovací velmoci EU. Předloni na tuzemských skládkách skončilo 48,3 % vyprodukovaného komunálního odpadu. Materiálově jsme dokázali opakovaně využít pouze 34,8 % vyhozené masy. Jsme součástí evropských struktur, ekonomické nevyjímaje. Závazné evropské ukazatele nám do roku 2020 stanovují úkol zvýšit podíl materiálového využití a recyklace na 50 % a snížit stávající objem skládkování odpadu na 30 %. Směrnice pro rok 2030 je ještě drastičtější: celoevropské omezení skládkování by nemělo přesáhnout 10 %. Bruselská administrativa k tomu přijímá řadu legislativních i organizačních opatření. A nejinak tomu je (a ještě bude) i v ČR. Na ministerských stolech se aktuálně rodí patrně nejrazantnější odpadová norma v dosavadní historii této země: nový zákon o odpadech. Konkrétně: na Ministerstvu životního prostředí ČR proběhlo konferenční vypořádání zásadních připomínek povinných míst k paragrafovému znění nové normy. Ne všechny subjekty si uvědomují závažnost úkolu. Podle představitelů MŽP ČR: správné pochopení cílů a smyslu nového zákona zkreslují mnohdy zavádějící výroky skládkařských firem a ekologických sdružení. Přitom nezakrývanou metou a smyslem nového zákona z dílny MŽP je (na rozdíl od jejich tvrzení) zvýšit míru recyklace k roku 2020 (na 50 %) a připravit tuto zemi od roku 2024 na úplný zákaz skládkování. Nikdo nemůže oponovat malou informovaností: tento cíl je zakotven už ve stávajícím odpadovém zákoně a v Plánu odpadového hospodářství ČR 2015–2024. MŽP zároveň odmítlo i druhý extrémní výklad, a to že by se odpad podle navrhovaného znění nové normy rovnou přesunul do spaloven. „Skládkování je v 21. století nemorální!“ S tímto názorem ředitele odboru odpadů MŽP Jaromíra Manharta se jistě ztotožní každý slušný a odpovědný občan. I s jeho zdůvodněním: „Skládky negativně přispívají ke klimatickým změnám a za 30, 40 let mohou způsobovat úniky závadných látek do půdy i podzemních vod. Odmítáme obavy některých odpadových firem a ekologů, že vyšší poplatky za ukládání odpadu na skládky jen nasměrují odpad do spaloven. Pokud všichni původci budou počítat, že nebudou moci skládkovat, pak se přeorientují na chytřejší způsoby nakládání s odpady. Jedním z nich je odpad využívat jako materiálový zdroj nebo jej třídit a dále zpracovávat. Je zde i ekonomický stimul: skládkovací poplatek. Musíme do skládek dávat jen to, co už reálně využít nemůžeme. To je hlavní cíl zákona o odpadech. A to chce po ČR i ostatních členských zemích i Evropská komise.“ Odpad je třeba chápat jako cennou surovinu. Umožní ušetřit primární zdroje. Cestou k jejich úspoře je recyklace. Nová norma to reflektuje. Mj. obsahuje nástroje (jež se osvědčily i ve vyspělých evropských státech), které by měly podnítit růst recyklací a snížit stávající objemy materiálů mířící na skládky. Podle J. Manharta mezi tyto nástroje patří zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládkách: „Jako jeden z nástrojů k posílení recyklace a hierarchie nakládání s odpady nám to od roku 2012 doporučuje i Evropská komise.“ Přitom zvýšení poplatku za skládkování, jež platí obce a firmy, není totéž a nerovná se poplatku za svoz odpadu, který platí občané. Dalším nástrojem pro podporu recyklace je zavedení platby za odpady u občanů formou zaplať tolik, kolik vyhodíš (tzv. systém PAYT: Pay-as-You-Throw). Tento systém lidem umožní platit obci za komunální odpad podle váhy nebo objemu nebo frekvence svozu popelnic, event. pytlů na odpad. Pokud budou občané více třídit, jejich platba za netříděný komunální odpad se nemusí ve výsledku vůbec zvýšit. „V naší analýze jsme spočítali, že pokud obec nezmění své chování a nezlepší recyklaci, měl by se roční poplatek pro občana za svoz odpadu zvýšit maximálně o 43 Kč,“ zdůraznil J. Manhart. Podobný systém plateb za odpad už v řadě obcí úspěšně funguje. Některé z obcí v ČR mají odpadové hospodářství nastaveno tak, že díky recyklaci a dalším nástrojům šetří finanční náklady. Za příkladné snižování produkce komunálního odpadu získaly za rok 2015 tzv. Ekologického oskara obce Dalešice, Moravany, Kdyně, Modrava, Stehlovice, Chvalšiny aj. Jako příklady dobré praxe získaly tuto cenu i město Písek či firma STKO Mikulov. Tyto příklady dobré praxe by měl nový zákon (mimo jiné i díky systému PAYT) pomoci rozšířit. Důležitým instrumentem pro posílení objemů recyklace je v návrhu zákona rovněž zákonné ustanovení, že obce (jako původci odpadu) musejí do roku 2020 povinně vytřídit a materiálově využít 50 % komunálního odpadu. Obce tak budou muset zajistit dostatečné množství kapacit na třídění a materiálové využití odpadu. Taková zařízení lze oproti spalovnám poměrně rychle postavit. Obce a města se tedy nemusejí obávat, že by nebylo možné naplnit evropský cíl na recyklaci do roku 2020. K tomu jim pomohou dotace z EU fondů, konkrétně z Operačního programu Životní prostředí 2014–2020. Ke zlepšení systému nakládání s odpady je připraveno 13 mld. Kč. Pozornosti by neměl uniknout fakt, že MŽP schválilo stovky projektů s příspěvkem peněz z EU v objemu 1 mld. Kč na výstavbu a modernizaci zařízení pro sběr, třídění a úpravu odpadu, na výstavbu a modernizaci sběrných dvorů a kompostáren. „Zmíněný zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2024, zakotvený už ve stávajícím zákoně, má v mnoha evropských státech prokazatelně pozitivní vliv na recyklaci. Nejvyšší úroveň má Německo. Následují Rakousko, Belgie, Švédsko aj. Navíc je zákaz skládkování využitelných odpadů impulsem pro podnikatelský sektor a investory, aby začali stavět kapacity na třídění. V ČR může vzniknout až 40 000 pracovních míst poté, co se přestanou odpady skládkovat a suroviny z nich se začnou využívat jako zdroj,“ uzavřel J. Manhart. Podpora teplárenských subjektů Rychlé přijetí nového zákona o odpadech, který připravuje MŽP ČR, plně podporuje rovněž Teplárenské sdružení ČR. Podle účastníků dubnové konference „Dny teplárenství a energetiky“ by nový zákon o odpadech měl nastavit základní legislativní podmínky pro postupné omezování skládkování a zvyšování využívání odpadu (včetně energetického) při respektování hierarchie nakládání s odpadem a nastavení efektivní výše poplatků za směsný komunální odpad. Efektivní využití (zejména komunálního) odpadu může významně přispět ke snižování požadavku na primární energetické zdroje, jako je hnědé uhlí. Teplárenské sdružení ČR (TS ČR) se hlásí k principům oběhového hospodářství. Z 10 opatření navržených ekologickými organizacemi na zlepšení balíčku oběhového hospodářství nemůže podpořit pouze 10. bod, který požaduje zavedení zákazu spalování neupraveného směsného komunálního dopadu. „Plně podporujeme snahu o maximální recyklaci komunálního odpadu. Je třeba zlepšit především jeho třídění u původců. Recyklovatelné suroviny by se do směsného komunálního odpadu do budoucna vůbec dostávat neměly. Pak ovšem nedává smysl zbytkový směsný komunální odpad před energetickým využitím nějak upravovat,“ uvedl Martin Hájek, ředitel TS ČR. V kontextu některých států, které spalují zbytkový komunální odpad s velmi nízkou účinností, může dávat požadavek na zákaz spalování neupraveného komunálního odpadu smysl. V situaci ČR by však bylo jeho zavedení z hlediska životního prostředí zcela kontraproduktivní. „Požadavek na energetické využití pouze upraveného odpadu by v kontextu ČR vedl ke zvýšení spotřeby energie i fosilních paliv, vývozu výhřevné frakce odpadu do zahraničí, ke snížení účinnosti jeho energetického využití a také k vyššímu skládkování,“ obává se M. Hájek. ČR je podle něj v odlišné situaci než jiné státy EU, protože disponuje rozvinutými soustavami dálkového vytápění, které umožňují maximálně efektivní využití energie obsažené ve zbytkovém komunálním odpadu. „Energetika rozhodně nehodlá překážet recyklaci odpadu. Rádi se spokojíme s tím, co na nás zbyde. Je třeba si ale uvědomit, že i kdybychom se v třídění přiblížili k nejvyspělejším regionům Evropy, stále by nám zbylo přibližně 1,5 mil. t směsného komunálního odpadu ročně. Tedy dvojnásobek současné kapacity pro jeho energetické využití,“ upozornil M. Hájek. /zms /