Druhý blok Strojírenského fóra věnovaný výzkumu, vývoji a inovacím moderoval Ján Košturiak, zakladatel a majitel společnosti IPA Slovakia, která svou pozornost zaměřuje na oblast průmyslového inženýrství, strategických inovací, restrukturalizací, zvyšování výkonnosti a rozvoje podnikové kultury. A hned se ujal první přednášky, ve které živým a bezprostředním způsobem popisoval své osobní zkušenosti s inovačním procesem v řadě významných firem: „Inovace se nedá tvořit někde v izolované kanceláři, odtrženě od zákazníka. To, co neumím prodat, není inovace. To, za co jsem získal cenu nebo patent, je jen pokus o inovaci. My se snažíme zjistit, jakou má zákazník potřebu a kolik je za ni ochoten vydat peněz. Inovace je jen to, jak se slušně těchto peněz zmocnit,“ popsal s jistotou nadsázkou princip inovativní ekonomiky Košturiak. „Vytvářet výjimečná řešení pro zákazníky je lepší než jen redukovat náklady. Neznám totiž nikoho, kdo se prošetřil až k bohatství,“ shrnul pak svoji filosofii Ján Košturiak a doplnil: „V posledních letech si mnoho firem uvědomilo, že nepřežijí, když se budou snažit konkurovat jen nízkými náklady. Domácí trh je malý a ve světě se konkuruje především výjimečností. Inovace mohou pomoci vytvořit si ‚vlastní trh‘, odlišit se, prodávat za vyšší ceny.“ Zároveň označil největší překážky stojící v cestě inovacím v typické tuzemské firmě: „Hlavní překážkou inovací je šéf, který tomu nerozumí a tvrdí nesmysly typu ‚na inovace nemáme peníze nebo čas‘. Překážky jsou v bariérách myšlení, které lidé nedokážou překonat, ve strachu z rizika, v neschopnosti propojovat se a spolupracovat, překročit hranice svojí specializace. Při inovacích se začíná i končí u zákazníka. Důležité je, aby inovační návrhy byly rychle otestované a modifikované v přímé interakci se zákazníkem. Zdlouhavé, těžkopádné, byrokratické inovační procesy, které se snaží minimalizovat riziko, často žádnou inovaci nepřinesou, jen se za ně utratí obrovská hromada peněz.“ Důležitým předpokladem pro inovativnost je podle Košturiaka schopnost nést riziko: „Nemám nic proti velkým firmám, ale bohužel platí, že když se někdo dostane do funkce, tak se jí pak zoufale drží, a má obrovský strach riskovat. Proto daleko inovativnější jsou menší firmy. Experimentovat, vymýšlet nové věci znamená i dělat chyby.“ Za nejlepší inovace označil Ján Košturiak ty, kdy se v počátcích rozhodovalo mezi dvěma protichůdnými vlastnostmi výrobku, aby bylo nakonec nalezeno řešení, kdy platí obě zdánlivě nesplnitelné podmínky. „Má to být malé, a zároveň velké. Na první pohled blbost. Ale podívejte se, jak to řeší příroda například u rozmnožování,“ uvedl s humorem a pokračoval: „Když je akce, je to velké. Když akce není, je to malé. Teleskopická anténa je jedno z řešení na principu fyzikálního protikladu, kdy je předmět jednou malý a jednou velký, jen v jiném čase.“ Na téma dopadu dotační politiky ČR na současný stav výzkumné sféry – postavení výzkumných organizací v tržním prostředí – hovořil Miroslav Václavík, generální ředitel a předseda představenstva VÚTS Liberec a ředitel Centra rozvoje strojírenského výzkumu při VÚTS Liberec. Podle něj výrobní podniky velmi rády spolupracují s výzkumnými organizacemi, pokud jim mají co nabídnout: „My si na spolupráci stěžovat rozhodně nemůžeme. Za minulý rok jsme spolupracovali se 130 firmami. Od malých zakázek až po milionové. Musíme být jako výzkumníci, jak já říkám, o stránku ve skriptech napřed. Každá střední a větší firma má své vlastní vývojové oddělení, kde si řadu běžnějších věcí dokážou vyřešit sami. Potřebují ale specializované činnosti, pro které se jim nevyplatí držet vlastní odborníky. A musejí vědět, že od takového zařízení, jako je to naše, potřebné řešení v potřebné kvalitě dostanou.“ Ve své přednášce šéf VÚTS Liberec také poukazoval na nepoměr státní podpory základního výzkumu k aplikovanému, který v loňském roce činil 82,5 % ku 17,5 %. To je podle něj pro konkurenceschopnost firem likvidační. Po změně v rozdělování státní podpory volají představitelé strojírenství rovněž ve své deklaraci. Podle nich je nezbytné především jasně definovat pravidla a následně zjednodušit komplikovanou administrativu pro všechny typy spolupráce výzkumných organizací a průmyslových podniků. Ze strany státu je nutné stanovit jednoznačnou metodiku a dále rozvíjet systém daňových odpočtů pro výzkumné a vývojové aktivity firem. „V rámci podpory aplikovaného výzkumu vyzýváme k aktivní státní podpoře výzkumných center a projektů aplikovaného výzkumu ve firmách. Také technické vysoké školy by se měly více zapojovat do aplikovaného výzkumu v rámci průmyslových podniků a tam získávat podněty pro svou výzkumnou práci. Musejí poznat konkrétní potřeby firem a výsledek spolupráce pak bude přínosem pro konkrétní produkt firmy,“ říká Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie.