Dnešní doba potřebuje vůdce. Tedy lidi, kteří vidí trochu dál a za roh, kteří jsou morálně integrovaní, ovládají sami sebe. Ty, kteří vytyčují směr, umějí ostatní nadchnout smělými cíli, kteří jsou vzorem pro druhé, dokážou dodat energii a podněcovat vznik nápadů – tedy přidanou hodnotu. Kde je vzít? V kurzech Vedení a řízení se účastníci dozvědí, že řízení se týká organizování práce tady a teď, obvykle při plnění nějakého strategického, taktického a operačního plánu, který přijalo vedení společnosti. Vedení – „leadership“ – je o vytyčování cílů, schopnosti povzbuzovat lidi k seberůstu, sebevědomí, sebeúctě, seberealizaci, k angažovanosti, k nacházení nových oblastí podnikání a k inovacím typu modrých oceánů. V kurzech je to tak trochu nevyřčeno, ale obě role mohou být v jedné osobě. Nelze mít ve firmě zvlášť vůdce a zvlášť manažery. Co tyto role obnášejí? Jaké požadavky jsou kladeny na manažery a jaké na lídry? MANAŽER Manažer musí umět zorganizovat práci tady a teď. Má moc nad ostatními, a to jak formální, tak i přirozenou. Formální moc je dána organizací: může přijímat a propouštět lidi, odměňovat a trestat, před ostatními vyzvednout a pochválit, nebo vynadat a ponížit. Přidělit zajímavou, nebo otravnou práci, vyhovět, či nevyhovět při onemocnění člena rodiny. Manažer ze své podstaty řeší vztah mezi jím a podřízeným jako transakci: já si od vás „koupím“ vaše znalosti a um za pětadvacet tisíc měsíčně. Berete to? Zjednodušeně řečeno: víc už ho člověk nezajímá. Někteří manažeři umějí výjimečně i poděkovat a chválit. Většina se zaměstnanci o práci mluví jen tehdy, když se něco nedaří. Manažeři také obvykle nevymýšlejí dalekosáhlé strategie, co bude firma dělat v budoucnu za pět či deset let. Patrně to přesně ví málokdo. VŮDCE Zatímco manažer zajišťuje svou prací cash flow tady a teď, vůdce je člověk (role), který zajišťuje budoucnost firmy. Vedení je postaveno na uspokojování vyšších potřeb. Zatímco transakční vedoucí uspokojuje jen současné potřeby (peníze), transformační vůdce probouzí ve svých lidech potřeby, o kterých možná ani nevěděli. Dělá to trojím způsobem: 1. Pozvednutím úrovně uvědomění si významu a hodnoty výsledků práce i cest, jak jich dosahovat. Pomáhá si výroky typu: „Naše firma se stane nejvíce respektovanou firmou v ČR. Bude si zakázky vybírat – budou jí svěřovány jen ty nejnáročnější… My na to máme. Je to reálný cíl, protože vy jste dobří. Kde jsou naše limity? Jediná omezení jsou ta, která si sami dáváme.“ 2. Působením na lidi, aby své zájmy převedli na zájmy týmu a organizace. Například říká: „V naší firmě profesně a lidsky nesmírně vyrostete, pomůžeme vám splnit vaše sny. Stanete se vynikajícími odborníky a lepšími lidmi. Dojdete naplnění. Podílíte se na úžasné věci. Budujete firmu, která nemá obdoby.“ 3. Změnou potřeb podle Maslowovy pyramidy: „Zanecháte po sobě nesmazatelnou stopu. Vy už tady nebudete, ale vaše jména a vaše výsledky budou znát vaši následovníci. Budou o vás hovořit s úctou. Kde jinde byste se mohli takto seberealizovat? Kde jinde dostanete takovou příležitost? Kde jinde budete mít tak skvělý kolektiv? Kde jinde se toho tolik naučíte? Kde jinde budete mít takovou jistotu práce a vysokého výdělku?“ Transakční vedoucí pracuje uvnitř dané firemní kultury, přijímá její rituály, zvyklosti a modely při prosazování zavedených hodnot. Transformační vůdce je mění, vymýšlí a zavádí nové hodnoty a kulturní formy, které jej přežijí (Baťa ve Zlíně). Několik příkladů: Inspirativní vedení: „Nám se to určitě podaří.“ „Vy na to máte.“ „Vy to dokážete, já to vím; kdyby to nebyla pravda, tak bych vám to neříkal.“ „Máte mnoho skrytých schopností, o nichž nevíte.“ „Věřte si a vše se vám podaří.“ Právě neustálé povzbuzování, pochvala, poděkování, šíření dobré nálady jsou nejvíce inspirativní a motivující. Jde o palivo pro srdeční pohon. Díky těmto výrokům dosáhnou lidi mnohem více, než kdyby slyšeli: „Nemám to komu jinému svěřit, tak to přiděluji vám.“ „No to jsem zvědav, jak to dopadne. Kdybych měl lepší tým…“ „To jsem si mohl myslet, že to zkazíte, vždyť od vás se nedá nic jiného čekat…“ Individualizovaná úcta • otcovský přístup k podřízeným i přes věkový rozdíl, přátelskost, neformálnost; • věnovat pozornost i opomíjeným členům týmu; • konzultace se skupinou jako celkem na poradách; • individualizovaná úcta znamená jednat s každým podle jeho osobnostního nastavení – nemůžeme se všemi jednat stejně; • naslouchat názorům každého člena skupiny; • diskuse s každým o tom, co očekává od práce, o práci vedoucího, o firmě, o rodině, o přáních, obavách, které se snaží rozptýlit. Intelektuální stimulace Správný vůdce své podřízené intelektuálně stimuluje, což znamená jejich rozvoj a změnu jejich osobnosti skrze pochopení jejich problémů, jejich životní filozofie, víry, předsudků, osobnostního založení; má starost o vzdělávání podřízených – zajišťuje studia, kurzy, koučing; myslí v souvislostech, ne jen operativně, ale chápe podnikovou strategii; podobně motivuje i své podřízené, aby mysleli jinak – více do budoucna – a propojovali své cíle s cíli firmy; mění jejich postoje, aby byli šťastnější; a v neposlední řadě je vede k osobnostnímu růstu, k rozvoji jejich prezentačních dovedností, aby pak mohli tým nebo firmu prezentovat na různých fórech apod.
PhDr . Karel Červený,