Tematických seminářů, oborových přednášek a prezentací na pomoc českému exportu se pořádá v průběhu roku dostatek. Stávající kalendář se na konci května rozšířil o novou akci – o I. české exportní fórum s podtitulem „Aktuální rizika vývozu“. Jeho pořadatelem byla Asociace exportérů ČR a Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Setkání na půdě MZV ČR se zúčastnilo několik desítek představitelů tuzemských firem, které jsou zároveň aktivními exportéry, a také institucí, které jim nabízejí finanční, pojišťovenské, právní, analyticko-informační a další služby. Akce byla rozdělena na čtyři základní panely: • Podpora exportu – strategické téma pro rozvoj české ekonomiky • Rizika exportu – koruna, nebo příliš velká závislost na exportu do EU? • Nové trhy – znalost partnerů, práva i možností logistiky • Státní podpora exportu – je stávající systém efektivní? Na akci referovala plejáda osobností: ministr zemědělství ČR Marian Jurečka, prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, náměstek ministra zahraničních věcí ČR Martin Tlapa, náměstek ministra průmyslu a obchodu ČR Vladimír Bärtl, předseda Asociace exportérů Jiří Grund, generální ředitel EGAP Jan Procházka a řada dalších. Pro obsáhlost jednání a limitované prostorové možnosti tohoto časopisu vyberme alespoň nejvýznamnější názory a doporučení. Prožíváme zlatou éru českého exportu ČR má relativně malý vnitřní trh a její ekonomika závisí na ekonomickém a politickém vývoji ve světě. České firmy, pokud chtějí růst, musejí často hledat exportní či investiční příležitosti v zahraničí. Podniky musejí být flexibilní, orientovat se v množství informací a musejí být schopné uspět mnohdy v celosvětové konkurenci. Jak ukazují poslední souhrnné bilance, české ekonomice se daří. Exportéři mohou nabídnout špičkové produkty a služby, které parametricky i cenově uspějí i na nejnáročnějších trzích. To ale neznamená, že souběžně neexistují žádná rizika. Bude to silná koruna? Stále složitější politická situace v některých regionech světa? Hrozící protekcionismus některých velkých hráčů na světových odbytištích? Značná závislost tuzemského exportu na zemích EU28? Zpomalení v rozvíjejících se ekonomikách? Vývoj cen ropy a dalších strategických komodit? Na druhé straně: na tyto jevy lze také nahlížet jako na výzvy a nové příležitosti pro tuzemské exportéry. Chybí nám dlouhodobá ekonomická strategie MZV ČR se snaží českým podnikům maximálně pomoci. Otevírají se nová zastoupení v zahraničí a podle M. Tlapy v české diplomacii působí stále více ekonomických odborníků. Chybí ale dlouhodobá ekonomická strategie na 10 (a ještě lépe na 20) let dopředu. Čím a jak budeme schopni po roce 2030 oslovit a zaujmout svět? Jaké podmínky nabídneme občanům i firmám? Jak dokážeme sladit naše politické i ekonomické zájmy? Podniky mj. žehrají na nedostatek financí. Když je získají, ukáže se, že ne vždy dokáží jít do velkých, technicky i investičně náročných projektů. Musíme se lépe naučit koncentrovat aktivity exportérů i oborových agentur a institucí. Průběžně třeba zkvalitňovat vzájemnou výměnu informací. M. Tlapa se sebekriticky zamyslel rovněž nad kvalitami a profesionálním zvládnutím některých již existujících služeb státu pro tuzemské exportéry. Nad kompetentností a ochotou některých úředníků při jednání s managementem firem. Nad jejich schopností nabídnout exportérům potřebné informace včas a maximálně objektivně. Obstojí pouze špičkové produkty a služby M. Jurečka ocenil, že v jeho resortu je stále více subjektů, které by chtěly své výrobky exportovat. Jejich kvalita je dobrá, ale dosažené obchodní výsledky jsou zatím skromné. Resort ve spolupráci s MZV ČR proto aktivně rozvíjí systém agrodiplomacie. Lepšímu vývozu tuzemské zemědělské a potravinářské produkce by prospěla větší koordinace a optimální využití kapacit jednotlivých resortů, větší podpora incomingu a intenzivnější propagace českých potravin na předních oborových veletrzích a výstavách. V. Bärtl ocenil podporu rozvoji proexportní politiky. Řada služeb pro exportéry je přitom u nás zdarma. Někteří experti kritizují velký podíl vývozu tuzemského zboží a služeb do zemí EU28. Základní rozhodnutí činí management firem. Zaslouží si kritiku, když na vyspělých trzích EU28, v podmínkách zostřující se konkurence, obstojí pouze špičkové produkty a firmy, a mezi nimi i české? Tuzemští exportéři se dívají do budoucna s optimismem. EU měla dobře našlápnuto k velkým globálním dohodám. Některé se podařilo dotáhnout do finále. Kupř. s Kanadou, Japonskem, Čínou. Jiné se zatím pozdržely (např. ta s USA). Jak se postavíme k hrozícímu protekcionismu? Vladimír Dlouhý připomněl, že jsme malá a surovinově ne zcela vybavená země. Nemáme dostatek odborně erudovaných pracovních sil. Přesto si uchováváme a rozvíjíme otevřenou, proexportní ekonomiku. Koruna po skončení intervencí ČNB přiměřeně posiluje. Vláda, která vzejde z podzimních voleb, však bude muset znovu otevřít otázku přijetí eura. A to i individuálně – pouze v ČR, třeba i bez souběžného přechodu na euro v sousedním Polsku či v Maďarsku. Euro podle něj nemohou chtít pouze banky a firmy, ale také občané. Po skončení letošního evropského volebního maratonu přijde na přetřes problematika dalšího rozvoje evropské integrace. Také nám a dalším státům EU bude hrozit protekcionismus některých zemí a nejenom naši exportéři budou muset těmto tendencím efektivně čelit. Jan Procházka se vyslovil za promyšlenou podporu českých exportérů jak při jejich aktivitách na tradičních trzích, tak při hledání nových odbytišť. Diverzifikace hlavních směrů exportu je potřebná. Aby státní instituce i bankovní a pojišťovenská sféra mohly tuzemské exportéry podpořit maximálně efektivně, je nutné dále zkvalitňovat tok informací o nových možnostech odbytu českého zboží, ale i o aktuálních požadavcích exportérů. Přijetí eura je menší problém než nedostatek pracovních sil? Do debaty v sále i v přestávkových kuloárech aktivně vstupovali rovněž představitelé firem. Mj. poukazovali na skutečnost, že náš export je zatím povícero kompletační. Výlučně národních celistvých produktů s vynikajícími parametry je v něm méně. Politici často hovoří o nutnosti participovat v diskusích o budoucnosti Evropy, o různých rychlostech integrace apod. Z pohledu mnoha firem je však neméně důležité se podílet i na činnosti zdánlivě nedůležitých bruselských profesních organizací, resortních výborů, standardizačních komisí apod. Právě tam některé (a to i ekonomicky silné) státy EU formulují nové požadavky na exportní produkci a na podmínky pro realizaci zahraničního obchodu, nové normy, regulační vyhlášky apod. Do politiky by mělo vstupovat více lidí z průmyslové praxe a výzkumu. A malá perlička na závěr: Když se moderátorka akce dotázala fóra, který problém je pro přítomné manažery a exportéry palčivější – zda brzké přijetí eura, anebo absence odborníků do výroby – v improvizovaném hlasování se les rukou zvedl až u druhé varianty… Problematiku koruny a eura si většina firem podle vlastního vyjádření stačila osvojit již v předchozím období. /lav/