Člověk začne podnikat, daří se mu a musí najmout posilu, aby uspokojil poptávku po produktech z jeho dílny. V tu chvíli začne organizovat a odměňovat. Vystoupí z řady a vezme na sebe odpovědnost. Ejhle, narodil se ředitel. Je to starý příběh a historie se opakuje. Nezáleží na oboru, klíčové principy jsou vždy stejné. Jakákoliv skupinka potřebuje svého kapitána, vojevůdce, náčelníka, ředitele… Konference LEADERSHIP, která se konala 29. 3. v pražském Rudolfinu, nabídla řadu silných a emotivních přednášek lidí, kteří začínali právě tak. Jaké vlastnosti by měl mít dobrý vůdce? Jiří Hlavatý, generální ředitel a majitel textilky Juta ze Dvora Králové nad Labem, autenticky vyprávěl o lidech a o sobě. Ve svém podniku prošel všemi pozicemi, od dělnických až po vedoucího provozu, vývojáře, technologa a vedoucího prodeje. V roce 2013 získal ocenění Podnikatel roku. JUTA, a. s., je výrobcem produktů pro stavebnictví a zemědělství, obalových materiálů a materiálů pro technické účely. Pan Hlavatý pragmaticky charakterizoval to, co mu pomáhá vést prosperující podnik. „Důležitější než odbornost jsou pro mě lidské vlastnosti. Pro přesvědčivý výkon má velký význam charisma, genetický základ a výchova v rodině. Být ředitelem je především odpovědnost a osobně se domnívám, že podnik nepoběží samospádem, svou přítomností a osobním příkladem je třeba podřízené inspirovat a motivovat. Velmi se mi osvědčilo přijímat zkušenosti od druhých. Nezbytná je absence nadřazenosti. Úspěšný ředitel je schopen se srovnat i s horšími dny, smůlou a zklamáním. Nesmí sledovat svůj prospěch, měl by být pokorný a moudrý a ti nejlepší spolupracovníci za ním pak přijdou sami. Co mě nejvíc inspirovalo? Kvalitní zákazníci. Na čem je v českém podnikatelském světě nutno pracovat? Na celkové reputaci a pořádku. Pak se bude za české zboží platit jako v rozvinutých a spolehlivých zemích, jakými jsou například Švýcarsko, Japonsko a podobně. Co je mým největším nedostatkem? Nezvládám mít kontrolu nad svým časem. To mě mrzí nejvíce.“ To jsou ve stručnosti slova ředitele jednoho z nejúspěšnějších podniků v ČR. Tomáš Salomon, nový předseda představenstva České spořitelny, se s virtuozitou řečníka vyškoleného americkými korporacemi podělil o své sny a vize. Pan Salomon prošel řadou pozic včetně nejvyšších ředitelských postů v bankovnictví a prodeji rychloobrátkového zboží. Základ pro svůj profesní rozvoj nalezl především na počátku, kdy podnikal v pohostinství. „Na počátku své kariéry jsem pochopil, že důležitá je rovnováha mezi pokorou a sebevědomím. Od té doby mám obrovský respekt k drobným živnostníkům. 10 let jsem působil ve velkých korporacích, kde jsem začínal jako obchodní zástupce. Poučení? Kontrolujte svůj vlastní osud. Viděl jsem řadu lidí, kteří naprosto vyždímaní museli zaměstnání opustit, protože korporace jsou kruté. Dávat srdce do své práce je důležité, ale nemá to nic společného s tím, jakým způsobem řídíte svůj osud. Musíte se naučit zplnomocňovat druhé, tento styl práce mě posunul až do pozice obchodního ředitele. Učte se od těch, kteří jsou kolem vás. Znám spoustu lidí, kteří prožijí život v korporacích a nenaučí se vůbec nic. Obklopte se podřízenými a spolupracovníky, kteří jsou lepší než vy. Velká chyba je mít pocit, že byste měl každému z nich poradit. Dříve, než si naplánujete strategii, zhodnoťte firemní kulturu a zjistěte, zda je vytyčeného úkolu vůbec schopna. Co považuji za největší luxus? Finanční nezávislost. Vede především k tomu, že si mohu dovolit říkat věci tak, jak je cítím, a ne, jak se ode mě očekává. Mohu dělat to, co mě těší, a s lidmi, kteří mně mají co říct. Nejcennější komoditou je čas, protože nikdo neví, kolik ho má před sebou, a nezáleží na tom, jak jste bohatí. V korporacích se neustále řeší rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Nevěřte tomu, že vás to někdo naučí, to máte sám v sobě. Rovnováhu mezi činností a pasivitou je však třeba udržet. Když jedete na kole a přestanete šlapat, tak spadnete. Výzva? Prospěšnost. Smysl existence instituce je prosperita a prospěšnost. To mě přitáhlo zpátky do korporace. Toužil bych zvýšit prosperitu jednotlivců, regionů a společnosti.“ Carlo Capalbo, italský manažer, tvrdí, že úspěšný vůdce je vždy tak trochu blázen. Pan Capalbo v roce 1995 zahájil projekt Pražského mezinárodního maratonu a již 20 let stojí za jeho pořádáním. Poselstvím pana Capalba bylo, že i nejbláznivější projekt, do kterého iniciátor vstupuje s přesvědčením a nadšením, může skončit famózním úspěchem. Ivan Liška, český tanečník, choreograf a ředitel Bavorského státního baletu v Mnichově, s uměleckou noblesou nastínil, že vedení tanečního souboru má stejné parametry jako řízení fabriky. Pan Liška v 18 letech emigroval do Německa, kde realizoval velmi úspěšnou kariéru jako tanečník a jako první Čech obdržel prestižní Německou taneční cenu za přínos a rozvoj tanečního umění ve Spolkové republice Německo. „Své povolání cítím spíše jako poslání než jako zaměstnání. Cílem baletních interpretů je v co nejlepší kvalitě působit na obecenstvo a zapalovat zájem o umění. Kromě toho řeším jako každý jiný ředitel běžné záležitosti obchodního, finančního a technického charakteru. Co dál? Stanovení repertoáru, který bude vydělávat, výběr tanečníků – o angažmá se u nás ucházejí umělci z celého světa, evidujeme až 4 tisíce žádostí ročně, sledování uměleckého vývoje jednotlivých členů souboru a odhalování potenciálu jejich růstu. Je to individualizovaný přístup, který vyžaduje především trpělivost. Vyjednávám s vynikajícími choreografy, pracuji s komponisty, dirigenty a hudebníky, kteří mají vyhraněné umělecké názory, a musím vyladit a harmonizovat práci všech. Hledám kompromisy s jevištními výtvarníky tak, aby rozpočet nebránil rozletu jejich fantazie. Pak jsou tu osvětlovači a video. Turné, hostování. Řízení pracovního týmu skládajícího se z 80 umělců 30 národností ve věku 18–45 let je náročné. Pro udržování soudržnosti souboru se osvědčila důvěra v každého člena souboru bez výjimky, disciplína – ode všech bez ohledu na postavení. Přestupky se projednávají otevřeně a před všemi členy souboru. Nadržování se nekoná, každý člen souboru musí vědět, že jsem ochoten projednat možnost jeho růstu. Dobrý výkon nutno ohodnotit. Stále však připomínat naši úlohu – skutečné umění není luxus. Odměnou je potlesk diváků. Mou inspirací je Antoine de Saint Exupery: ‚Když chcete postavit loď, nestačí řemeslníky naučit zacházet se sekyrou a s dlátem, ale především v nich vzbuďte lásku k moři.‘“ Jako další hovořila Nora Kurzová, vedoucí právnička společnosti Tyco, firmy s globální působností v oblasti boje proti korupci a soutěžního práva pro region EMEA. Nora rovněž pracovala pro Policii České republiky a učila právo a kriminalistiku. Říká, že pro osobní i profesní rozvoj považuje důležité odstranit falešné stopky v hlavě. Zbavit se přesvědčení, která nás omezují. Ondřej Krátký, majitel a ředitel Liftago, se s mladickým zápalem s obecenstvem podělil o své zkušenosti, jak vede řidiče taxíků. Liftago je rozjezdová firma, nová mobilní aplikace, která přímo propojuje pasažéry (s aplikací Liftago Taxi) a řidiče vozů taxi (s aplikací Liftago Driver) a poskytuje výhody všem zúčastněným. Vizí technologické služby Liftago je poskytovat bezproblémové dopravní řešení lidem po celém světě a díky moderním technologiím nastolit nový trend v mobilitě. Motivátorem pro kvalitní výkon práce taxikářů jsou reference a fungují výborně. Na závěr zazněla emotivní přednáška pana Petra Ludwiga, ředitele instituce GrowJob, jež konferenci LEADERSHIP pořádala. Týkala se hodnot. „Téma hodnot je věc, na kterou se často zapomíná. Dříve byl nositelem morálních vzorů pan farář, pan učitel. Kolik lidí lze považovat za morální vzory nyní? Myslím, že je jich velmi málo. Našimi vzory mají být hrdinové z televize, bulvár a sportovci. Morální hodnoty však nejčastěji vykrystalizují v podnikání, protože řízení lidí je vždy založeno na morálních hodnotách. Bojovat za hodnoty přináší dobrý pocit, špatný vyvolává pasivita. Sobecké věci dělá člověk pro sebe, činnost pro ostatní, za kterou nic neočekáváte, je spojena se silnými pozitivními pocity. Hromadit peníze, hromadit moc, hromadit společenské postavení nikam nevede. Máte velký barák, velké auto, ale silné pocity nepřicházejí. Podnikání by mělo být hromaděním smyslu a obklopováním se lidmi, kteří mají stejné hodnoty. Pak vzniká silná motivace a společně dokážou lidé tolik, co by individuálně nezvládli. Odvaha – hrdinství, nelze o tom jen mluvit, nutné je konat. Většina populace morální přesvědčení má, ale chybí jim odvaha jednat, k rozšiřování dobra je však třeba akce. Mít odvahu vystoupit, i když to může znamenat ohrožení. V historii páchali zlo obvykle průměrní lidé ve špatných podmínkách. Důvod, proč se někteří lidé stávají zlými, je komfort a pasivita. Hrdinství je schopnost opustit komfortní zónu a spokojeným se člověk stává tehdy, když se překonává. V komfortu stagnujeme, hnijeme. Nakonec si musíte přiznat, že většina hezkých zážitků se udála mimo prostor komfortu. Je však třeba, aby někdo byl první. Průšvih byl v historii vždy způsoben nedostatkem hrdinů. Další, neméně důležitou schopností pro život a podnikání je kritické myšlení. Schopnost samostatného úsudku by se měla vyučovat již na školách, kultivuje totiž člověka v samostatnou a sebevědomou osobnost.“ Ivana Strasmajerová