Na otázky časopisu TECHNIK odpovídá bývalý předseda vlády ČR a člen bankovní rady ČNB Ing. Jiří Rusnok: Třebaže ČNB je už ze zákona vrcholná a zároveň specifická finanční instituce, nikoliv standardní komerční banka, přesto její rozhodnutí mají značný vliv na realizaci hospodářské politiky vlády a na aktivity českého průmyslu. Existuje kausální vazba mezi kvalitou centrální banky a kvalitou ekonomického života země? Nepochybně. ČNB má na starost řadu konkrétních úkolů při zabezpečování chodu finančního sektoru a platebního styku mezi bankami. Je pověřena dohledem nad finančním trhem a musí aktivně přispívat k hladkému oběhu peněz a dbát o finanční stabilitu. Nežijeme však ve vakuu. Bedlivě analyzujeme projevy reálného ekonomického života země a různé vlivy, které na naši ekonomiku působí. Snažíme se přispět k zabezpečení udržitelného hospodářského života. Ano, mohl bych se podepsat pod větu: „Když v konkrétní zemi dobře funguje centrální banka a bankovní trh, pak se tam solidně daří i místnímu průmyslu, vědě, školství, dopravě.“ Byly to právě ony zákonné povinnosti, jež přiměly ČNB, aby na závěr roku 2012 snížila úrokové sazby na tzv. technickou nulu (0,05 %) a postupně aplikovala intervenční nástroje k stabilizaci měnového kurzu koruny? Dobře rozumíme charakteru, výsledkům i potřebám české ekonomiky, potažmo tuzemského proexportně orientovaného průmyslu. Uvolnění měnové politiky a aplikace dalších nástrojů k udržení kurzového závazku koruny nebylo jednoduché rozhodnutí. Vygenerovala je vleklá pětiletá recese globální ekonomiky a její dopady na nás. Bylo velmi důležité garantovat základní ekonomické jistoty občanům i průmyslu a zároveň překonat zjevnou rezistenci vůči tolik potřebnému růstu. Věřte, není snadné v podmínkách malé tržní ekonomiky přijmout tak razantní nástroje, zafixovat dlouhodobě měnový kurz a zajistit intervenční mechanismus. Nejenom nám hrozila (a dosud hrozí) celosvětová deflace. I my se musíme vyrovnat s řadou krizových momentů v rámci eurozóny (byť dosud nejsme jejími členy). Také v ČR je třeba pružně reagovat na leckdy nevyzpytatelné výkyvy cen surovin na světových trzích (teď naposledy třeba ropy, uhlí a plynu) atd. Přesto si myslím, že tehdejší krok ČNB byl správný a postupně přináší efekty. S prominutím: jak vypadalo „zákulisí“ onoho rozhodovacího procesu? Co konkrétně posloužilo pro formulaci exaktního postupu? Složitému rozhodnutí o dalším uvolnění měnové politiky předcházely zevrubné ekonomické analýzy. Snad to vaši čtenáři nebudou považovat za sebechválu, ale ČNB je v komunitě centrálních bank považována za respektovanou kapacitu ve sféře ekonomického modelování, prognózování a měnové politiky obecně. Rozbory signalizovaly, že při nečinnosti měnové politiky by se česká ekonomika mohla ocitnout v dlouhodobé deflační pasti. Její zastavení a následné řešení by bylo instrumentálně obtížné a finančně náročné. Nejenom pro ČNB, ale pro celou ekonomiku tohoto státu. S nezbytnou měrou zjednodušení bych to přirovnal k lidskému zdraví: prevence hrozící choroby je vždy lepší než její obtížné a drahé léčení, když už propukne. Nelze ovšem nevidět i řadu opačných názorů: ČNB jednostranně upřednostnila exportující firmy!; ČNB zbytečně plýtvá prostředky!; příp. ČNB uměle prodlužuje platnost svých intervenčních mechanismů! Management ČNB se pravidelně setkává jak s představiteli jiných bankovních institucí, tak s představiteli politického a hospodářského života země. Jsou to otevřené, věcné diskuze. Mohu ujistit, že např. společná jednání se členy tripartity nejsou pro žádného jejího účastníka procházkou růžovým sadem… Nezastíráme, že pro některé firmy bylo oslabení kurzu koruny negativní. Prodražilo jim importované suroviny, energie a služby. Žehrala i řada domácností. Třeba nad dražší dovolenou u moře. Čas myslím ukázal, že přínosy politiky ČNB převážily nad dočasně nepříjemnými momenty. Je normální, že v demokratickém prostředí řada odborníků nabízí pro tentýž problém několikero řešení. Nicméně: i díky uvolnění měnového kurzu a intervencím ČNB vůči sílící koruně se česká ekonomika zotavila z nejhoršího. Aktuální kurzový vývoj koruny je (i za některých turbulentních jevů na mezinárodních trzích) stabilní a předvídatelný. Český průmysl má k dispozici dobrou platformu pro své výrobní i exportní aktivity. Zvětšují se devizové zásoby státu. Jistotu nabyly i české domácnosti, které se přestaly bát utrácet. Zvýšená poptávka po zboží a službách samozřejmě generuje oživení na trhu práce, tvorbu nových pracovních míst atd. Nikdo z nás nezakrývá, že intervence vůči koruně nejsou levná záležitost. Avšak mediální spekulace o „plýtvání“ v řádech stovek miliard mají z našeho pohledu krátký dech. Je třeba si uvědomit, že s každou intervencí souběžně rostou devizové zásoby státu. ČNB může investovat do nákupu jiných stabilních měn, kvalitních cenných papírů v rezervních měnách apod. Jinými slovy: ČNB sice nemá za úkol primárně generovat zisky, ale vytváří solidní finanční zdroje pro další optimální fungování tuzemské ekonomiky a pro budoucí dobrý život lidí v této zemi. Zatím není jasné, kdy uvolnění měnového kurzu korunu ČNB uzavře. Až se tak stane, jaké ingerenční nástroje si ČNB ponechá pro případ, že deflační tendence a tlaky v globální ekonomice setrvají, nebo dokonce zesílí? Termínů pro ukončení intervenčních nástrojů už padlo několik: od konce letošního roku do poloviny roku 2017. Mj. bude záležet na tom, jak se nám i dalším subjektům na mezinárodních finančních trzích podaří čelit nebezpečí deflačních tlaků. Mohlo by se zdát, že na trpké zkušenosti z 30. let XX. století už dnešní politické a bankovní instituce pozapomněly. Opak je pravdou. Naším cílem je dosáhnout cca 2% inflace a stabilizovat českou ekonomiku v bezpečné vzdálenosti od hlavních zdrojů deflačního nebezpečí ve světě. Pro mnohé podnikatelské subjekty v této zemi bylo a je pohodlné spoléhat na ČNB, na stabilní kurz koruny. Na co se musejí připravit v předstihu? Přechod na plovoucí (ale přitom řízený) kurz nebude snadný. Ani pro nás, ani pro kapitány průmyslu. Pokud bychom zaregistrovali jakékoliv negativní tendence, mohu čtenáře časopisu TECHNIK ujistit, že ČNB má k dispozici ze zákona škálu účinných nástrojů a nebude váhat s jejich aplikací ve prospěch zdejší ekonomiky, ve prospěch zdejších občanů. Jsme transparentní a možná že i jedna z nejtransparentnějších centrálních bank. Jednáme otevřeně: vůči politikům, vůči jiným bankám, vůči průmyslu i občanům samotným. Na naše rozhodnutí lze přiměřeně a efektivně navazovat. Na druhé straně: žádná solidní centrální banka (včetně ČNB) nemůže připustit ekonomicky nepodložené excesy. ČNB svému zákonnému poslání dostojí. Když jsme na počátku tohoto století vedli přístupová jednání s EU, mj. jsme se zavázali, že ČR časem přijme společnou evropskou měnu. Píše se rok 2016, ČR splňuje řadu maastrichtských podmínek, ČNB ozdravila a stabilizovala zdejší finanční prostředí. Navíc disponujeme kvantem devizových zásob. Přesto jsou operace v euru, po nichž volá nemálo průmyslových podniků, stále v nedohlednu… Ano, podobné dotazy směřují i na naši adresu. Lze souhlasit s tím, že česká ekonomika je na vzestupu, že se v mnoha aspektech vyrovnáme evropským partnerům – členům eurozóny. Avšak finální rozhodnutí o přechodu k euru nemůže učinit ČNB. Tyto kompetence jsou v rukou politiků. Nebudu v tomto rozhovoru zdržovat výčtem jednotlivých kroků, jež je zapotřebí absolvovat v rámci tzv. dvouleté „čekárny na euro“. Ani výčtem úskalí, které si musejí vyřešit členské státy eurozóny. To vše je vašim čtenářům dobře známo. Chápu, že řadu činností v průmyslové sféře (a nejenom v jejím exportním segmentu) by přechod na euro zjednodušil a urychlil. Nepřehlédněme však, že podobný závazek jako ČR učinily i některé další členské státy EU, a euro dosud nepřijaly. I ony poukazují na konkrétní problémy značně heterogenní eurozóny. I ony mají výhrady k vývoji a některým projevům její finanční politiky. Nejsem si jist, zda nejasný termín přijetí eura pracuje proti nám. Budu ale ze všech sil usilovat, abychom euro přijali v pravý okamžik a za optimálních podmínek pro tuto zemi a její občany. Takže pranýřování ČNB, že „kupí hromady eur díky intervencím vůči koruně“ a na přechodu k euru jí tudíž nezáleží, je liché? Určitě. Jsme instituce s ústavním mandátem pečovat o finanční stabilitu. Probíhající intervence a samotný akt záměny koruny za euro nemají žádnou kauzální spojitost. (Rozhovor s členem bankovní rady ČNB J. Rusnokem proběhl 15. března 2016.) /bs /