V průmyslových kruzích Německa patří při diskusích, v odborných referátech či v článcích k nejužívanějším slovům termíny „Industrie 4.0“ a „Big Data“. Podnikatelé a manažeři je skloňují v nejrůznějších souvislostech, ať už z hlediska výrobní problematiky, respektive vizí technického rozvoje v továrnách, a to v dobrém smyslu, ale i opačném módu. Mnozí užívají oba pojmy jako zaklínadlo, aniž by dobře chápali, oč v nich vlastně jde. Omlouvá je snad, že jde o významy, které do širší průmyslové praxe teprve pronikají, hlavně v prostředí malých a středních podniků. Není však nutné právě zde oba pojmy široce definovat či blíže vysvětlovat, neboť k tomu už v minulých měsících na stránkách Technika došlo, a dochází pořád, naposledy v souvislosti s letošním hannoverským veletrhem. Pokládáme ale za nezbytné upozornit na určité a poměrně často se vyskytující zkreslení, k němuž při chápání a výkladu obou termínů dochází. Mnozí lidé, kteří se oběma pojmy zabývají, a to i v technických médiích, totiž považují Industrie 4.0 a Velká data za proces probíhající v rámci IT ve výrobě. Samozřejmě že „průmysl 4. generace“ se neobejde bez ITC a kvanta počítačových dat, které stále stoupá úměrně s rostoucí komplikovaností technologických procesů a ve výrobě. Mimoto zmíněná data jsou prvnímu pojmu podřízena, tvoří jeho součást, takže tu nejde o pojmy rovnocenné. Tvrdit, že Industrie 4.0 je aktivita v oblasti ITC, je asi jako teze, že sojová omáčka reprezentuje základ čínské kuchyně. Tato ingredience do východoasijských pokrmů určitě patří coby důležitá složka, ale každý jistě chápe, že jádro specifičnosti a chuti zmíněné kuchyně tkví v něčem jiném. Rychlé seřízení pro výrobu jiného produktu Smyslem Industrie 4.0 je dosažení řádově vyšší flexibility ve výrobě oproti současnosti. Té je třeba proto, aby se dalo bez potíží přecházet od produkce v desetitisícových až milionových sériích k výrobě malých sérií anebo dokonce jednotlivých individuálně koncipovaných výrobků. Bez potíží, tedy rychle a levně, což znamená v určitém smyslu návrat k myšlence pružných výrobních systémů. Obrazně řečeno jde o zkonstruování a používání takové techniky, která např. dokáže vyrobit či obrobit popelník a po minimální úpravě a seřízení brzy poté provést totéž s pouzdrem na mobilní telefon anebo válcem do motoru automobilu. Moduly přímo ve strojích Způsob seřízení a doba jeho trvání je tu zcela zásadní. A velmi krátkých časů, nutných pro nové seřízení stroje, se dosahuje používáním modulů, jež se ve výrobním stroji vymění. Jeden a týž stroj může výrobek či polotovar frézovat, ale po ukončení této operace – když se frézovací nástroj (modul) vymění za vrtací modul – také vrtat, dále pak lze příslušnými moduly předmět brousit, leštit atd. Idea modularity není sama o sobě nová. V případě jejího uplatnění v rámci Industrie 4.0 jde ale o to, že se tu nepraktikuje manipulování s velkými modulovými bloky, nýbrž modularita se promítá přímo do interiérů výrobní techniky. Jde tedy de facto o moduly nové generace. Přitom se dá dosáhnout významných úspor nákladů a materiálu. Jako příklad lze uvést firmu Bosch- -Rexroth, která vyvinula modul pro servopohon IntraDrive Mi fungující dle systému Motin-Logic. Je s to samostatně si vyhodnocovat signály, přenášené ze senzoriky. K napájení proudem, synchronizaci a zpětné vazbě stačí modulu jeden kabel, a náklady na něj snížily výdaje na předtím používanou dosti složitou kabeláž o 85 %. Mechanická modularita je funkčně spojena s elektrickou, třeba s kabely a zástrčkami, které lze během vteřiny zapojit/vypojit. K tomu účelu firma Proenix Contact vyvinula úsporné kabely určené pro řídicí skříně, které zabírají ve srovnání s dosud používanými kabely jen zlomek původního prostoru. Nejen pracovní síla a energie jsou v továrních halách drahé, ale i plocha či prostor. Design i u investičních položek Spolu s moduly a jejich velikostí, resp. s velikostí strojních systémů, do nichž jsou zapojeny nebo zabudovány, se logicky mění i rozměry, tvary a design modulů a celých strojů. Od masivních a těžkých mechanismů směřuje trend ke stejně či více výkonným, přitom lehčím a esteticky líbivějším strojům. Tento trend existoval i před vznikem koncepce Industrie 4.0, dnes ale nabývá silně na intenzitě. Zvlášť pozoruhodné je, že tomu tak je nejen ve sféře finálních spotřebních artiklů, nýbrž i v oblasti tzv. investičních položek čili u strojů a zařízení určených pro výrobní provozy. „Design se vyplácí nejen u vozů Maserati anebo u výrobků Apple, ale i u nás strojařů.“ To jsou slova Andrease Bauera, marketingového ředitele firmy Kuka Roboter v Augšpurku, který dodává: „Pokud nevsadíme na design, stálo by nás to mnohem více úsilí, abychom přesvědčili klienty, že naše roboty jsou dobré, anebo by naše ceny šly dolů.“ Jsou známy také výsledky ankety z posledního mezinárodního veletrhu obráběcí a tvářecí techniky IMO, v nichž respondenti uváděli jako třetí nejdůležitější charakteristiku strojů, o něž se zajímali, vedle výkonu a ceny právě design. Při navrhování designu se vývojáři a designéři nemohou (či spíše nesmějí) řídit pouze přáními klientely, často neurčitými. Již při úvodním pohovoru s budoucím zákazníkem, jak zdůrazňují odborníci, kteří se designem strojů zabývají léta, je nutno jasně vymezit určité mantinely, a říci zájemci, co je a co není možno od designérů očekávat. Pokud už v této fázi dochází k neshodě, radí designérští praktici raději se do vývoje nového designu nepouštět a neuzavírat na něj kontrakt. Většinou si však potenciální zákazníci, jak dokládají zkušenosti designérských expertů např. z Německa či Japonska, dají poradit. Ostatně majoritně o zadání vývoje designu nového stroje za stranu klienta vyjednávají techničtí manažeři anebo šéfové marketingu, ale v doprovodu technika z výroby ve svých podnicích. Designu ve strojírenství se přisuzuje v blízké budoucnosti ještě důležitější role, než jakou hraje dnes. Z toho důvodu vznikla loni v SRN pracovní skupina „Maschine 2020“, a to na popud specializované a zkušené designérské firmy Design Tech z Ammerbuchu a Asociace pro mechatroniku spolkové země Badensko-Wűrttembersko. Ve svých koncepcích se zaměřuje na flexibilitu, modularitu, automatizaci výroby, ekologii, design a Industrie 4.0. Jde o cíle spíše dlouhodobé, a tak skupina počítá s rozšířením časového horizontu svých záměrů až do roku 2025. Přitom však v dohledné době hodlá založit i workshop, v jehož rámci budou moci při tvorbě designu konkrétně spolupracovat různé německé průmyslové firmy. V. Plichta