Tuzemské domácnosti i průmyslové firmy lze charakterizovat řadou přesvědčivých individuálních faktů i ucelených bilancí. Mj. spotřebou energií a tepla ve všech jejich podobách. Od stadia těžby surovin přes výrobu energie a tepla až po jejich spotřebu. Pokud zjištěná fakta komparujeme s analogickými průzkumy v zemích EU i mimo ni, Česká republika (třebaže energetickými vstupy limitována) určitě nepatří mezi „chudé příbuzné“. Naopak, nezřídka je nám (a nikoliv jen bruselskou administrativou) vytýkána zbytečně vysoká míra spotřeby energie a paliv na jednotku HDP, nedostačující úroveň energetické účinnosti exploatovaných technologií a procesů a ekonomicky i ekologicky dlouhodobě nešetrný vztah k energii a teplu vůbec. Na vizitce českých domácností i firem se neoperuje jen s výrazy „energetický komfort“, ale i „energetická rozmařilost“. Přibližně 28 % celkové tuzemské energetické spotřeby připadá na domácnosti Předloni spotřebovaly 292 605 TJ energie. Podle zjištění ČSÚ: nejrozšířenější tuzemskou energií zůstává elektřina. Tu využívají všechny české domácnosti (cca 4,3 mil.). Co se týká zemního plynu, ten odebírá 62,9 %. Prizmatem cílové exploatace: největší objem energií spotřebujeme v našich zeměpisných a klimatických podmínkách k vytápění a k přípravě teplé vody. Kritici „energetické rozmařilosti“ tuzemských rodin se mýlí. V posledních letech u nás razantně pokročily kupř. zateplování objektů a výměna oken. Zelené iniciativy v této souvislosti nepochybně vyzdvihnou, že se Češi začali chovat ekologičtěji. Ještě v roce 1990 pocházela skoro polovina energií z tuhých paliv. Nyní to je pouhých 13 %. Uhlí a koks zjevně ustupují ze scény. Přesněji: domácnosti používající hnědé uhlí vykázaly průměrnou roční spotřebu 3,7 t. Co se týká černého uhlí, jeho průměrná spotřeba dosáhla 2,9 t. Stále více se prosazují zemní plyn, palivové dřevo, pelety a malá fotovoltaika. Tento trend reflektují i poslední rozhodnutí MŽP ČR v cause kotlíkových dotací. Teplo a teplá voda: velcí hltouni energie V ČR se musí obývané objekty vytápět minimálně sedm měsíců v roce. Tuzemské domácnosti k tomu spotřebují cca dvě třetiny veškerých energií. V roce 2015 se jednalo o 196 585 TJ. Pokud bychom si vygenerovali pomyslný peloton, o jeho čelo zápasí dálkově dodávané teplo, zemní plyn a alternativní zdroje. V závěsu za nimi (se 17,4 % spotřebovaných energií) figuruje ohřev vody. Rodiny ji využívají buď z centrálních výroben, anebo si ji produkují individuálně. A jak to vypadá na chvostu onoho pelotonu? Tam se ocitlo osvětlení a provoz stále úspornějších domácích spotřebičů. Na rozdíl od tropických a subtropických regionů, malý podíl na spotřebě energie u nás (zatím) vykazují klimatizační systémy: cca 0,1 % celkové spotřeby. Klimatologové i ekologové ovšem varují: s pokračujícím oteplováním klimatu právě tato kategorie může zanedlouho podstatně nabobtnat. Pokud padla zmínka o domácích spotřebičích, pračka, chladnička, televizor, počítač a další předměty se staly samozřejmou součástí vybavení tuzemské domácnosti. Co je provozně důležité: téměř 90 % tzv. bílé techniky je registrováno a funguje v energetické třídě A. Češi energeticky nestrádají ani na silnicích Osobitou kapitolu v energetických bilancích domácností představuje doprava. Vlastní automobil používá 66 % českých rodin. Více než tři čtvrtiny jezdí jen jedním vozem. Celkem 19 % domácností využívá pro soukromé účely dva a více automobilů. Bez zajímavosti není ani struktura exploatovaných paliv. Zatím dominují (s 64 %) automobily na benzin. Stříbrná příčka náleží naftě (35 %). Zbytek (necelá 2 %) zabezpečují vozidla na LPG nebo CNG. Odborníci vidí jediné ekonomické a ekologické východisko ze současné situace: také v ČR (podobně jako v Norsku, USA, Japonsku a v dalších technicky vyspělých zemích) se musí už v příští dekádě více uplatnit moderní vozidla nikoliv se spalovacím, ale s elektrickým motorem. Vedle nezbytné legislativy bude třeba co nejrychleji a co nejefektivněji zabezpečit patřičnou nabídku moderních elektromobilů pro přepravu osob i nákladů a vybudovat nezbytnou technickou infrastrukturu. Průzkum českých průmyslových firem V ČR se provádí řada veřejných průzkumů i odborných analýz s cílem zmapovat aktuální energetickou efektivitu i energetické perspektivy českého průmyslu. Jeden z posledních průzkumů (díky KPMG Česká republika, pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu a Státní energetické inspekce) vloni oslovil on-line přes 2 000 firem z celé ČR. Některé poznatky by neměly zapadnout: • Nejvyšší potenciál pro úspory energií v průmyslu mají budovy a provozní technologie. • Firmy nejvíce investují do výměny osvětlení, efektivnějších strojů a využití odpadního tepla. • Úspory energie vidí pozitivně a stále více jich zvažuje implementovat energeticky efektivní opatření. • Přibližně 10 % společností se domnívá, že dosahování úspor by mělo fungovat na čistě dobrovolné bázi. Energetické audity: ano, či ne? Jako jeden z důležitých nástrojů k racionalizaci spotřeby energie je prezentován energetický audit. Většina respondentů však nepovažuje povinnost provádět jej opakovaně za funkční cestu k dosažení úspor. Nicméně potvrdili, že jim ukázal cestu, kudy se v úsporných opatřeních ubírat, příp. potvrdil jejich správné směřování. Z průzkumu rovněž vyplynulo, že 70 % respondentů se rozhodlo splnit minimální požadavek novelizace zákona, tedy provedení energetického auditu. Zbylých 30 % se pak regulaci rozhodlo dostát zavedením a certifikací environmentálního (19 %) nebo energetického managementu (11 %). „Ohledně efektivity regulace v podobě energetického auditu panují mezi firmami velmi rozdílné názory. Někdo ji vnímá pouze jako administrativní záležitost, někdo jako nesmyslnou zátěž, dalším naopak otevřelo provedení auditu oči. To samé platí i u obou systémů energetického, resp. environmentálního managementu. I v jejich případě respondenti hovoří o formální administrativně náročné záležitosti,“ konstatoval Petr Lux, manažer KPMG Česká republika. „Platí, že většina firem energetické úspory řeší sama od sebe. Někde jim umožňují snižovat náklady. Jinde se s vyšší efektivitou automaticky počítá u nových investic. V jiných (zejména nadnárodních) společnostech jsou (bez ohledu na současnou regulaci) energetické úspory nedílnou součástí průběžné optimalizace výrobního procesu i jejich firemní kultury.“ Nejvyšší potenciál úspor mají budovy Nejvyšší potenciál pro úspory vidí společnosti ve spotřebě elektrické energie, a to až 14 %. U spotřeby zemního plynu potenciál úspor odhadují na 10 %. Nejvyšší potenciál mají úspory budov (přibližně 16 %). Méně pak provozní technologie (12 %). Na spotřebě ostatních technologií dokážou společnosti ušetřit až 6 % energie. Nejvíce firem plánuje v následujících letech rekonstrukci osvětlení (22 %). Dalších 18 % chystá investice do efektivnějších výrobních technologií, 17 % chce lépe využívat odpadní teplo a 14 % plánuje zateplovat objekty. Automatickou regulaci energetických zařízení se chystá zavést 12 % firem a 5,5 % jich plánuje investovat do vlastních alternativních zdrojů energie. Firmy by v oblasti energetických úspor ocenily více informací od státu a sdílení know-how mezi podniky. Varovný impuls pro exekutivu: firmy uvedly, že mají většinou negativní zkušenosti s čerpáním dotací na úspory energií. Jaké byly reakce MPO ČR a SEI? „Úspory energie jsou pro nás velkým tématem a máme zájem v této oblasti své aktivity dále rozvíjet. Chceme více informovat spotřebitele energie o jejich možnostech zvyšovat energetickou účinnost, komunikovat o potřebách na straně spotřebitelů energie a podporovat přípravu a realizaci energeticky úsporných projektů, zejména neinvestičními dotacemi v podobě pobídek a dalších nástrojů, které motivují k úsporám. To je vidět např. v programu EFEKT, kde jsou vyhlášeny nové aktivity i pro podnikatelský sektor,“ konstatoval Vladimír Sochor, ředitel odboru energetické účinnosti a úspor z MPO ČR. Na přípravě tohoto průzkumu se podílela rovněž Státní energetická inspekce. Třebaže je dozorovým orgánem, v poslední době prošla významnou transformací a snaží se nebýt v této oblasti pouze arbitrem. „Obrací se na nás řada podnikatelů s dotazy týkajícími se povinnosti zpracovat energetický audit či implementace a certifikace příslušných norem ISO. Snažíme se jim poskytovat co nejlepší informační servis,“ uvedl ústřední ředitel SEI Ing. Pavel Gebauer. „Pokud ovšem někdo energetický audit chápe jen jako další nesmyslnou zátěž ze strany státu, pak je těžké něco vysvětlovat. A to je problém v oblasti úspor energie. Velmi často platí představa, že když budu chtít ušetřit za energii, tak to udělám a nepotřebuji k tomu žádný energetický audit nebo jiný energetický dokument. S tím není možné souhlasit. Osoba zpracovávající energetický audit je oprávněná k tomu, aby našla ekonomické možnosti, jak uspořit energii i tam, kde je neškolené oko najde těžko. Oblast energetických úspor je stále ještě něco nového. Zatím není zvykem takto investovat do budoucnosti. I když se situace postupně zlepšuje, je stále potřeba osvěta a vysvětlování benefitů z úspory energie tak, abychom o tom všichni začali uvažovat nejen při řízení firem, ale i při běžných každodenních činnostech,“ dodal P. Gebauer. Chceme žít a pracovat v režimu energetického komfortu. To ale neznamená plýtvat energiemi. /uai/