Milí čtenáři, ve dnech, kdy vychází toto vydání našeho časopisu, probíhají po celé zemi příjímací zkoušky na střední školy – letos poprvé ve formě jednotných testů pro všechny maturitní obory. A na pozadí hřmí bouře diskusí o správnosti či naopak nesprávnosti rozhodnutí konání povinných maturitních zkoušek z matematiky na všech středních školách kromě uměleckých. Na děti (a jejich rodiče), které letos k přijímacím zkouškám jdou, dopadne obojí. Dokážu si představit, že nejedna holčička si teď smutně prozpěvuje slavnou písníčku Svěráka a Uhlíře „Proč jsem se nenarodila o pár let dříve?“. Matematiku mám velice ráda, matematiky si vysoce vážím a matematiku jsem dlouhá léta studovala. Co ale nemám ráda a co považuji za krok špatným směrem, je plošná standardizace všeho druhu. Ta má nepochybně svůj jasný význam v případě srovnávání technických norem. V případě lidí bychom ale přeci jen měli postupovat výrazně jinak. Zatímco pro budoucí stavaře je podstatné tzv. prostorové vidění, aritmetika a vztah k práci s hmotou, pro veterináře je klíčová empatie a respekt ke zvířatům a dobré znalosti z biologie a z chemie. Pouze gymnazisti (uchazeči i maturanti) by měli skutečně předvést dobré znalosti ve všech základních předmětech. Těm se také naplno věnují po celou dobu studia, což o ostatních odborných školách určitě neplatí. O tom, k čemu toto sjednocení povede, už bylo řečeno a napsáno mnoho. Zřejmě je však potřeba si to vyzkoušet. Bohužel ale vláda a její sympatizanti si to nebudou zkoušet na kůži vlastní, ale na kůži našich dětí… Andrea Cejnarová šéfredaktorka