Vážení čtenáři, už jste slyšeli pojem „roborevoluce“? Předpokládám, že většina z vás nejspíš ano. Pro ty, kdo snad ještě v těchto nových pojmech trochu tápou, připomeňme, že se jedná o revoluční změnu světa, jejímž výsledkem bude „svět plný robotů“. Že tato představa není ani trochu nadsazená, dokládá řada faktů. Předně to, že v letech 2010–2015 rostly prodeje průmyslových robotů meziročně v průměru zhruba o šestinu ročně. To znamená, že se během tohoto období trh s roboty zdvojnásobil. Podobné tempo růstu zažil svět zatím pouze jednou, a to v 19. století. Tehdy se jednalo o textilní průmysl. To ale není vše. Ruku v ruce s rozvojem robotiky se rozvíjí rovněž umělá inteligence. Její dopady na budoucí svět a společnost se odhadují ještě hůře než v případě „nemyslících“ automatů, či, přesněji, automatů, které se neumějí samy rozhodovat. Na invazi inteligentních strojů bychom se měli dobře připravit. To už si uvědomuje i Evropská komise. V Evropském parlamentu se začíná diskutovat o budoucí legislativě, která bude platit právě pro tato autonomní zařízení. Zatím se podařilo zformulovat jen pár základních pravidel, která čekají na své uzákonění. K těm hlavním patří to, že musí být vždy rozpoznatelné, že se jedná o robota, a nikdy nesmí být přetransformován do zbraně. Pokud ale tento „rozpoznatelný a mírový“ robot začne myslet a rozhodovat se sám za sebe, dostáváme se do zcela jiné dimenze. V ní budeme muset začít řešit, co takový robot ještě smí a co už ne, jakou mu přisoudíme míru odpovědnosti a jak ho budeme v případě neuposlechnutí „trestat“. I když se možná dnes tyto otázky zdají iracionální, velmi brzo je budeme muset začít řešit, a to zcela racionálně a prakticky. Andrea Cejnarová šéfredaktorka