Milí čtenáři, v těchto dnech, kdy se vám dostává do rukou letos již sedmé vydání časopisu TECHNIK, vrcholí přípravy na Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně, který je pro český průmysl každoročně jednou z největších událostí. Je proto pochopitelné, že jsme tomuto tématu i letos v tomto čase věnovali převážnou část našeho časopisu. Odborné veletrhy jsou samy o sobě velmi zajímavým fenoménem. Odrážejí totiž v sobě povahu a specifika jednotlivých oborů, na které se zaměřují, zrcadlí se v nich ale také duch doby, ve které se odehrávají, a v neposlední řadě také povaha národa země, v níž se veletrh koná. Zcela jinou atmosféru zažijete na veletrhu spotřební elektroniky a na veletrhu strojírenském, výrazně se liší strojírenské veletrhy v Evropě a v Asii, i když jsou podobně zaměřené, a úplně jinak ve srovnání s dneškem vypadaly ty samé veletrhy před 20–30 lety. Brněnský veletrh rovněž prošel za 57 let své existence dlouhou cestu a během posledních desetiletí se díky otevření hranic a pod vlivem zahraničních zkušeností proměnil z veletrhu lokálního na veletrh skutečně mezinárodní. Jaký ale je ve srovnání s ostatními, podobně velkými zahraničními veletrhy? Z mého, čistě osobního pohledu stále ještě váhavý a nerozhodný, jakou cestou se dát. Stejně jako jsme váhaví my Češi. Nejsme dost spontánní, odvážní a extrovertní, abychom dokázali připravit velkolepou show, na které bychom se uměli přirozeně a uvolněně bavit, a vdechnout tak našemu veletrhu energii a život. Na druhou stranu ale nejsme ani tak ukáznění, pracovití a zaměření na výkon, abychom ho dovedli pojmout čistě pracovně a maximálně efektivně. Jsme tak někde mezi. Říká se, že střední cesta je zlatá. Ne vždy to je ale pravda. Stát ve středu může také znamenat, že má člověk každou nohu na jiném břehu řeky a neumí se rozhodnout, na kterou stranu ji překročit a po kterém břehu se vydat. Výsledkem je, že stojí na místě, a i když bude sebehlasitěji tvrdit, že stojí současně tam i tam, nikdo mu to stejně nebude věřit. Až příliš je z toho cítit naše, také typicky české: „nějak to uděláme, hlavně, aby to bylo“. A to, bohužel, platí jak pro řadu vystavovatelů, tak i částečně pro samotné pořadatele. I když v poslední době hojně zaznívaly hlasy, které tvrdily, že klasický model průmyslových veletrhů už je přežitý, už nemá co nabídnout a brzy bude nahrazen něčím jiným (například virtuálními expozicemi apod.), zatím se tyto předpovědi nepotvrdily. Naopak. Po nedávných krizových letech veletrhy opět prožívají svoji renesanci a všude ve světě jsou vyprodány a těší se rekordní návštěvnosti. Je tedy evidentní, že veletrhy stále mají velký potenciál, který by se moudrý člověk – i moudrá firma – měli snažit využít na maximum. To znamená vytýčit si cíl a jít do toho naplno. Inspirace máme všude kolem dost, vždyť cestování je v dnešní době tak snadné. Není potřeba nic kopírovat, ale poučit se ze zkušeností jiných. Ale hlavně: vše dobře promyslet a dotáhnout až do detailů. Polovičatost se totiž vždy pozná. Andrea Cejnarová šéfredaktorka andrea.cejnarova@bmczech.cz