Milí čtenáři, v letním vydání časopisu TECHNIK, které právě držíte v rukou, se potkávají dvě vysoce aktuální a „žhavá“ témata: automatizace a informační technologie. Možná je to jedno z posledních vydání, kdy ještě hovoříme o těchto oborech odděleně. Je totiž více než jasné, že tyto obory se budou k sobě čím dál tím více přibližovat, až nakonec splynou. Odborník na automatizaci se již velmi brzy neobejde bez hlubokých znalostí IT a obráceně. Jak se to stalo a kdo za to „může“? Jednoznačně internet věcí, nebo, chcete-li, internet všeho. Spolu s internetem dostaly do „rukou“ mocný komunikační nástroj nejen lidé, ale také stroje. Samoučicí se („self-learning) automaty, počítače, které se umějí samy „rozhodovat“ na základě složitých matematických algoritmů, a jiné tzv. inteligentní kybernetické systémy nejsou žádnou novinkou. Fungují tu po našem boku již pěknou řádku let. Dosud ale existovaly spíše jako solitéry, které komunikovaly převážně s lidmi a učily se od lidí a samy od sebe, tj. ze svých vlastních „zkušeností“. Nyní ale nastává zásadní změna. Stroje začínají komunikovat mezi sebou a lidi už k tomu téměř nepotřebují. Stejně jako jsou hbité ve výpočtech a vzájemném porovnávání různých vzorců, jsou hbité i v předávání si získaných „poznatků“. Dá se očekávat, že světová internetová síť bude zanedlouho plná čilé komunikace mezi stroji a výsledkem bude, že jejich schopnosti budou exponenciálně růst. Momentálně žijeme v době, kdy se snažíme na tuto situaci, která sice ještě v plné síle nepropukla, ale je již blíže než za dveřmi, adaptovat. Zcela logicky se tedy snažíme, aby se stroje „chovaly“ podobně jako my, aby „myslely a rozhodovaly se“ jako lidé a stejně tak i komunikovaly. Z druhé strany se pak my snažíme vyrovnat strojům. Vždyť co jiného je honba za dobrými známkami již od základní školy a oblíbené poměřování si tzv. IQ? Soudný člověk ale ví, že tento závod v inteligenci (nebo chytrosti) je pro lidi předem prohraný. Netřeba se však kvůli tomu frustrovat či dokonce děsit. Máme přeci spoustu jiných schopností, které stroje nemají a z principu ani nikdy mít nebudou. Pojďme se tedy soustředit na ně a přenechejme strojům činnosti, ve kterých jsou lepší než my. Může to být velice osvobozující a může nám to poskytnout nevídaný prostor pro zdokonalení vlastní osobnosti. Více než na „inteligenci“ bychom se měli začít soustředit na kreativitu, poněvadž ta je přesně tou oblastí, kde nás stroje nikdy nevytlačí. I nakrásně originální řešení, vytvořené kombinací obrovského počtu vstupních dat, totiž nikdy nebude kvalitativně stejné jako výsledek tvůrčího myšlení. Ale nejen na kreativitu, ale především na naše Lidství s velkým „L“ – dar, který však bohužel zvláště dnes přehlížíme a nekultivujeme. Důsledky toho pak vidíme všude kolem nás. Stačí se jen rozhlédnout. Andrea Cejnarová šéfredaktorka andrea.cejnarova@bmczech.cz