V červnu 2014 pražské Dejvice architektonicky obohatilo otevření nového pavilonu Ústavu organické chemie a biochemie – jednoho z nejmodernějších výzkumných pracovišť v Evropě. Futuristická stavba za miliardu korun je připomínkou toho, jak velký komerční potenciál má špičková věda. A jak mimořádnou postavou byl profesor Antonín Holý, který před dvěma lety zemřel a jehož jméno dům ponese. Bohumír Kotora
Stavb a o pěti nadzemních a třech podzemních patrech na půdorysu zaobleného trojúhelníku vznikala poslední dva roky. Pokrokový objekt, kterému se přezdívá „Květák“, začal oficiálně naplňovat své poslání, aby tak navázal na celoživotní dráhu slavného chemika. „Nová budova bude sloužit hlavně výzkumu v organické chemii,“ vysvětluje bývalý ředitel ústavu Zdeněk Havlas, který je duchovním otcem projektu. Stavba se připravovala dlouho Architektonický návrh nové budovy s laboratořemi i interiérem vytvořilo studio VPÚ Deco Praha pod vedením architektů Ivana Šroma a Kateřiny Maškové. Zakázku na modernizaci areálu vyhrálo už v roce 2004, postupně se ale měnily požadavky. Nová budova měla původně být jen technické a provozní zázemí s přednáškovým sálem, v roce 2009 se ale rozhodlo, že bude sloužit primárně badatelům. Design objektu byl vybírán s ohledem na maximální využití prostor areálu, na funkční zaměření a aby ladil s hlavní budovou z první republiky. Architekti Šrom a Mašková přitom chtěli v malém prostoru dvora zachovat symetrii areálu, zároveň ale postavit budovu nového tisíciletí. O současné podobě rozhodl dostatek denního světla. „Nová budova od staré je poměrně blízko. Tento tvar i při světelně-technických výpočtech vycházel tak, že budova co nejméně stíní původní a sama dostává maximum denního osvětlení,“ říká Šrom. Pojme asi 130 zaměstnanců. Architekt dodal, že moderní laboratoře jsou postaveny na nejvyšší technické úrovni a s minimální energetickou náročností pro celou budovu. Ve třech nadzemních podlažích budovy je například 18 velkých laboratoří a stejný počet vyhodnocovacích pracovišť; zabírají až 1136 m². Páté ustupující patro nabízí střešní zahradu a s historickou budovou ho propojuje most. Tři suterény o rozloze více než 4000 m² slouží technickému zázemí areálu, například knihovně, skladům chemikálií i garážím. „Patnáct metrů pod zemí je v železobetonovém masivu uloženo elektrotechnické srdce, serverovna s několika tisíci procesory. Slouží primárně pro teoretické výpočty, jako je kvantová chemie, molekulové modelování, dynamické procesy, předpovědi reakcí. Dalo by se říct, že tam se provádí chemický výzkum bez chemikálií,“ objasňuje dále Havlas, který dnes vede právě tým zabývající se teoretickou chemií. Tvůrci si dali záležet, aby „Květák“ snesl srovnání s nejlepšími pracovišti. Architekt Šrom byl spolu s Havlasem a kolegy na sondážích ve vědeckých centrech v Mnichově, Curychu, Štrasburku. „Při těch cestách po Evropě jsem si uvědomil, že připravujeme něco, co se vyrovná elitním laboratořím ve světě,“ oznamuje Šrom. Vědci nový pavilon zabydlují od dubna. Stavební ruch v celém areálu, jenž se zaměřuje na základní výzkum v oblasti organické chemie a biochemie s aplikací v lékařství a životním prostředí, ale jen tak neutichne. Už před třemi lety se zrekonstruovala budova pro biochemii; tehdy symbolicky k narozeninám profesora Holého. V současnosti dělníci ze stavebních firem plynule přešli na rekonstrukci hlavní, nejstarší budovy ústavu z roku 1929. Konec prací se plánuje na rok 2016. „Celá přestavba areálu, včetně novostavby bude stát zhruba dvě miliardy,“ soudí Martin Fusek, zástupce ředitele pro strategický rozvoj ústavu. Světový ekonomický unikát Značné příjmy z patentů profesora Holého tvoří dodnes významnou část rozpočtu instituce. Ústav je proto schopen stavbu i rekonstrukci vědeckého areálu financovat z vlastních zdrojů a bez dotací. Díky licenčním poplatkům od americké farmaceutické společnosti Gilead Sciences jde o nejbohatší tuzemské vědecké centrum. Rozpočet ústavu se pohybuje ročně kolem půl miliardy korun. Tvoří ho zhruba z poloviny dotace a granty, zbytek jsou vlastní peníze. Fungování i financování ústavu je podle znalců světově ojedinělé. Příjmy z některých patentů profesora Antonína Holého však mají za tři roky skončit, především patent na tenofovir, jednu z nejúčinnějších zbraní proti virové infekci, jenž se využívá i v terapii HIV. I přesto je vedení ústavu optimistické. Podle Fusky se zaměřuje na další projekty s komerčním potenciálem. „Máme některé, ale nyní o nich nelze hovořit,“ uzavírá.