Základní myšlenkou a ideou Průmyslu 4.0 a digitální továrny je komunikace produktu se stroji a komunikace různých zařízení mezi sebou. Nejde přitom jen o nasazení robotů a digitalizaci výroby jako takové, ale hlavně o jeden ze způsobů, jak zvýšit efektivitu výroby, snížit počet neshod a pomocí automatizace zajistit i vyšší kvalitu. Jedním z příkladů, který můžeme použít jako inspiraci, je Elektronik Werk Amberg – „digitální továrna“ společnosti Siemens. Ta provádí až 75 % celkové práce zcela automaticky; pouze jednu čtvrtinu vytvářejí lidé. Na tomto příkladu je možné se také zamyslet nad některými souvislostmi v kontextu továrny a úspěchu podniku jako celku. Pilíře digitální továrny Prvním pilířem digitální továrny je role pracovníků. To, že některé, nebo snad i většinu výkonných pracovních úkonů zajistí stroje, ještě totiž neznamená, že digitální továrna je továrna bez lidí. Naopak. Mění se složení a struktura pracovníků. Posilují se především pozice spojené s vývojem, správou a řešením neočekávaných situací. Rostou také nároky na kvalifikaci a odbornost pracovníků schopných rozvíjet se a podporovat rozvoj továren v tomto kontextu. Člověk zůstává základním pilířem budování Průmyslu 4.0. Druhým pilířem jsou inovace. Digitální továrna se staví pomocí inovací – zkušenost na uvedeném příkladu z Německa uvádí, že 60 % inovací jde do technologií a logistiky a 40 % jsou inovace od vlastních zaměstnanců provozu. Doporučení nebo nasměrování může přijít od externího subjektu – konzultanta, ale způsob vlastního řešení si zpravidla musí vymyslet firma sama. To je druhý důvod, proč jsou osoby pro digitální továrny tak podstatné. Závislost na obchodu Dalším aspektem je jistá odkázanost výroby na obchod firmy. Je sice technicky možné, a z realizačního hlediska i skvělé, zabezpečit takové strojní a robotické zařízení, které zvýší kvalitu a efektivitu výroby. Má to ale dvě nejzákladnější úskalí. A za obě „může“ obchod firmy. Prvním je rovnoměrnost a dostatečnost počtu zakázek a objednávek pro vytížení výroby. Mnohdy firmy získávají zakázky ve vlnách a vytížení výrobní kapacity tak kolísá. Dramatické investice do rozvoje a nových technologií tak odrážejí jakousi míru podnikatelského rizika. Druhou obtíží je pak častá akceptace změn v zakázce, kterou již obchod jednou propustil do výroby. To může být v rozporu s filosofií digitální továrny, kdy samostatně jednající SW agenti kontrolují a usměrňují toky jednotlivých produktů a dílů mezi stroji dle předem vytvořených plánů. Ostatně i plánování je jedna z činností, kde zůstává zachován už několikrát zmíněný vysoký podíl lidské práce. Vytváření plánu výroby neprobíhá automaticky, ale opět představuje činnost vyžadující velký vklad ze strany obsluhy. Výhodné je, aby rostla podpora pro rozhodování a pro realizaci zvolených plánovacích pořadí, ale dohled a vedení pracovníkem je zatím realitou. Volba páteřního systému pro celkovou komunikaci Z předešlého vyplývá, že k dosažení výrazné automatizace a digitalizace je zapotřebí spojení více částí systému dohromady. K tomu je nutné jeden zvolit za hlavní, páteřní, který bude řídit a koordinovat ostatní data a informace. Obvyklá volba padne na ekonomický systém, který zastřešuje obchod a komunikaci mezi firmou a okolím (EDI, XML, isDOC, e-shop atd.). Podmínkou této volby je hlídat a zamezovat duplicitám v datech. Typicky se v odvádění výroby prolíná například personalistika s docházkovým systémem či údržba strojů s kartami majetku apod. Postupné propojování více aplikací do jednoho systému by mělo probíhat v pořadí podle jejich efektivity z pohledu obchodu. Pokud mi například k získání zákazníků, trhu nebo obchodu pomohou data ze strojů pro deklarování nastavených výrobních parametrů na vyrobené (expedované) šarži, tak MES systémy budou podstatné. Naopak, pokud pro definici výrobku potřebuji sestavení jeho parametrů, tak výrobní konfigurátor pro specifikaci produktu a technologii bude důležitější. Především ve spojení pro web a možnost přímého využití v obchodním procesu. Jedna stavebnice, nikoliv lokální duplicity Jak již bylo řečeno, je výhodnější mít jeden systém, poskládaný klidně z více částí, než více autonomních systémů s duplicitními číselníky a daty. V těch je totiž samozřejmě mnohem obtížnější rozhodovat, která hodnota je správná, nebo zajišťovat synchronizace při změnách a aktualizacích. Protože u správně fungující digitální továrny závisí celkové řešení na propojení obchodu a výroby, je důležitým prvkem výpočet a stanovování prognóz a simulací. Tímto se suplují předpokládané potřeby (ať již z pohledu celkového odbytu, nebo materiálového zásobování) pro situace, kdy potřebuji plánovat budoucí potřebu a nelze to realizovat součtem obchodních potřeb. Analogicky je pro nastavování a ladění celého systému výborné, pokud jsou k dispozici aplikační statistiky. Mnohem lépe se tak určují místa k posílení, na kterých je důležité aktuálně pracovat. Pro moderní systém je také rozhodující jeho rychlost a mobilita práce s informacemi. Proto je stále větší důraz kladen na mobilní aplikace a přístup k datům. A i tady je dobré si uvědomit, že více různých systémů s různými aplikacemi a různě aktuálními daty znamená komplikace. Není to tak složité… Základem Průmyslu 4.0 jsou digitální továrny. Stavět je mohou úplně všichni. Jejich budování závisí na realizaci myšlenek, ne na omezení produktem, vybavením či technologiemi. Hlavním motorem výstavby jsou inovace. Nejefektivnější inovační nápady vycházejí od vlastních lidí, nejvíce z procesu výroby. Zvenčí jde koupit poradenství a mentoring, ale ne řešení. Při výstavbě a budování digitálních továren je nutné bránit se krokům, které inovacím vytvářejí hranice. A zlepšování pak směřovat do těch oblastí, kde narůstá četnost použití. Pavel Motan, obchodní ředitel společnosti K2 atmitec, výrobce a dodavatele Informačního systému K2