Česká republika disponuje relativně malou, zato otevřenou ekonomikou. Vnitřní trh je odbytově limitován jak počtem, tak solventností zdejších zákazníků. Navíc si na něm agilně počíná řada zahraničních výrobních, obchodních i investičních subjektů. O to větší pozornost proto politická, výrobní i odbytová sféra věnuje začlenění ČR do mezinárodní dělby práce a podpoře exportu. ČR je pevnou součástí nejenom euroatlantických obranných struktur, ale i opětovně dynamických mezinárodních výrobních a obchodních vztahů. Loňský i letošní rok jsou pro naše výrobce a exportéry techniky pozitivní. Globální ekonomická krize odezněla a tuzemští exportéři stále častěji přicházejí s dobrými zprávami o nových kontraktech. Podle zatím už uzavřených bilancí roku 2014 náš vývoz vzrostl o 14 %, dovoz o 12 %, aktivní saldo obchodní bilance dosáhlo 442 mil. Kč (ve srovnání s rokem 2013 to bylo o 91 mld. Kč více). Soudě podle prvních bilancí za období leden–srpen 2015 se český export na podobné trajektorii nachází i letos. Pololetní objemy vývozu, dovozu i obchodní bilance považují ekonomičtí experti dokonce za největší v historii samostatné ČR. Nejvýznamnějším ekonomickým a obchodním partnerem ČR je eurozóna a Německo. Do států eurozóny směřuje 64 % celkových vývozů. Oborově náleží dominantní úloha českému průmyslu. Komoditně: vývozu automobilů, strojírenské a energetické produkci. Automobily z Mladé Boleslavi, Nošovic u Frýdku-Místku a z Ovčár u Kolína dobře zná celá Evropa. Po Evropě, ale i po severní Americe jezdí stále více českých tramvají. Česká medicínská technika potvrzuje svou přitažlivost jak pro nová, tak pro postupně modernizovaná zdravotnická pracoviště v desítkách zemí světa. Třebaže se už nikdy nepodaří obnovit objemy exportu investičních celků z 2. poloviny XX. století (chemičky, elektrárny, cukrovary, pivovary, cementárny aj.), tuzemské firmy aktivně kooperují se svými zahraničními partnery při realizaci velkých mezinárodních projektů. Za všechny vzpomeňme alespoň producenty turbín a energetických zařízení, vybavení pro chemické a potravinářské provozy, komplety dodávek pro výstavbu jaderných elektráren apod. Vedle tradičních oborů a jejich produkce do struktury českého exportu stále razantněji vstupují moderní obory budoucí high-tech ekonomiky. Na prvním místě to platí pro velmi nadějné nanotechnologie a biotechnologie, pro špičkový chemický malogabarit aj. Třebaže na čele tuzemského exportního pelotonu figurují hlavně velcí producenti z řad automobilového průmyslu a strojírenství s nepřehlédnutelnou obcí svých subdodavatelů, nelze si nepovšimnout, že postupně vzrůstá také počet exportérů z malých a středních podniků. Oproti roku 2011 se počet malých a středních podniků participujících na vývozních operacích zvýšil o 15 %. Řadu let české firmy kritizovaly politickou exekutivu, že jejich zahraničněobchodním aktivitám věnuje (na rozdíl od jiných vlád zemí EU28) jen malou pozornost. To se v posledním období mění k lepšímu. Vznikla a postupně se zdokonaluje Jednotná zahraniční síť, kterou tvoří ekonomičtí diplomaté na zastupitelských úřadech ČR a pracovníci zahraničních kanceláří CzechTrade. V gesci MPO, MZV a CzechTrade vloni vzniklo Klientské centrum pro export. Vývozci mohou pro své operace hledat inspiraci a exaktní informace na Zelené lince pro export. Postupně se také zdokonaluje obsah Katalogu služeb, který integruje služby MZV, MPO, CzechTrade a Jednotné zahraniční sítě. Ve výčtu exaktních kroků a opatření na podporu českého exportu by bylo možné pokračovat. O konkrétních výsledcích však na mezinárodních odbytištích nerozhodnou pouze výkony politické nadstavby, ale především konkrétní parametry a ceny výrobků a služeb exportérské základny. A dále jejich schopnost umět si najít správnou pozici ve správnou dobu na správných odbytištích. Čelit zostřující se konkurenci stále inovativnější, provozně spolehlivější produkcí. Schopnost nové výrobky nejenom dobře prodat, ale také zabezpečit jejich spolehlivý záruční i pozáruční servis, příp. zabezpečit proškolování personálu kupující strany, která je bude v praxi využívat. Současný svět je dynamický. Nejenom v politické, ale i v ekonomické rovině. Jsme proexportní země a české firmy musejí aktivně vyhledávat nové trhy, nová uplatnění pro svou produkci. Ne vždy a všude budeme disponovat potřebnými kapacitami. Kde však síly a zkušenosti českým firmám dosud chybějí, tam se musejí rychle naučit svůj výrobní a odbytový potenciál agregovat v rámci mezinárodních aliancí. Management nejedné tuzemské firmy spoléhá na tradiční odběratele a tradiční teritoria. To se mu v dlouhodobém výhledu nemusí vyplatit. Naopak řada českých podniků se již může pochlubit úspěšnými výsledky v tzv. třetích zemích. /uai/