Termínem porcelán se označuje keramická hmota, jež vznikla vypálením keramického těsta na bázi směsí kaolinu (zvětralé živcové horniny), ostřiva (křemen) a taviva (živec). V procentuálním vyjádření směs pro výrobu tvrdého porcelánu tvoří 50 % kaolinu, 25 % křemene a 25 % živce. Pro konkrétní produkty se mísí rovněž křída a mramor. Rozhodující element (kaolín) se vyznačuje maximální pevností a transparentností. Vypaluje se při teplotách nad 1 300 °C. Omezení přístupu vzduchu zabezpečí jeho bělost a eliminuje zabarvení hmoty železitými nečistotami. Hustota porcelánu se podle jednotlivých druhů pohybuje v rozmezí 2 400–2 600 kg.m-3. Předchůdce porcelánu (tzv. protoporcelán) byl objeven a vyráběn v Číně, a to už v 7. století před n. l. Evropané se jej pokoušeli napodobit, ale bez úspěchu. O průlom se zasloužil svými pokusy až Ehrenfried Walther von Tschirnhaus v roce 1708. První evropský porcelán byl vypalován na bázi coldického jílu (druh kaolínu), vápenatého alabastru a křemičitého písku. Do výroby porcelánu se brzy zapojily i manufaktury v Čechách. První česká porcelánka pochází ze Slavkova (1792). Krátce nato ji následovaly dílny v Klášterci nad Ohří, v Březové, v Lokti aj. /ex/