Pojem cloud computing je dnes velmi frekventovaný. Někdy nabývá podoby klasické marketingové formulky, do které lze schovat prakticky cokoliv (buzzword). Trend lze ovšem vysvětlit i poměrně srozumitelně, a to jak z pohledu koncových uživatelů, tak i podniků. Cloud představuje spíše kombinaci různých technologií než nějakou jedinou revoluční inovaci. Mnoho těchto technologií existuje už docela dlouho: poskytování aplikací jako služby, distribuované zpracování dat (např. gridy) nebo virtualizace hardwaru. Základní myšlenka cloudu je založena na tom, že hardware, software i síťové technologie už umožňují dodávat aplikace způsobem, u nějž zákazníka nemusí zajímat, jak konkrétně jsou realizovány – na jakém běžím serveru, zda se provozují na jeho počítači, přes internet nebo nějak kombinovaně apod. Výsledkem je pak poskytování služeb/ aplikací definovaných na abstraktnější úrovni, což přináší řadu výhod. Důvěrně známé aplikace Pro ilustraci se hodí uvést několik příkladů cloudu, které používáme všichni. V první řadě je to zabezpečení. Antivirové programy (dodavatelé se samozřejmě zaklínají, že to jsou komplexní řešení, nikoliv „jen“ antiviry) využívají různých databází, která obsahují konkrétní vzorky (definice, signatury), škodlivé metody, postupy zneužití nebo seznamy podezřelých webů. Část těchto databází existuje sice i lokálně, mnohem větší objem informací je však k dispozici na internetových serverech – právě v rámci cloudu. Bezpečnostní program pak využívá informací ze senzorů po celém světě a sám jim informace poskytuje, alespoň pokud uživatel tuto funkci povolí. Současné bezpečnostní produkty, tak jako jiné služby založené na cloudu, jsou bez přístupu k internetu funkční pouze omezeně (ovšem internet současně představuje i hlavní vektor ohrožení, takže u bezpečnostního řešení tahle závislost tolik nevadí). Ke cloudovým technologiím patří i řada dalších služeb: virtuální disky, webový e-mail, Dropbox. Také zde nevíme, kde přesně jsou uložena data, jak se spouští aplikace a ani nás to jako uživatele obvykle nezajímá. Pokud ke stejným datům a aplikacím přistupujeme z různých počítačů a navíc ze smartphonů či tabletů, pak je pro nás tato situace velmi výhodná, protože se nemusíme starat o synchronizaci obsahu mezi různými zařízeními. Na podnikové úrovni zde ovšem vzniká potenciální problém, jsou-li tímto způsobem zpracovávána citlivá data. Těžko se dnes nesetkat se zkratkou BYOD, která označuje používání soukromých mobilních zařízení pro pracovní účely. K tomu se však přidává ještě trend BYOC, tedy Bring Your Own Cloud, kdy si zaměstnanci k práci s podnikovými daty sami volí cloudové služby. Přínos pro podnikové IT Cloud může fungovat ale i jako komplexnější platforma, v němž běží prakticky celé podnikové IT – databáze, systémy pro plánování podnikových zdrojů (ERP) nebo vztahů se zákazníky (CRM) a dodavateli (SCM). Řečí dalších zkratek se pak uvádí, že takto lze jako službu (as-a-service) poskytovat nejen samotný software (SaaS), ale i databáze (DBaaS), platformu (PaaS) nebo infrastrukturu (IaaS). Z pohledu ředitele podnikového IT lze říci, že cloud computing dále zvyšuje přínosy spojované s virtualizací – nabízí efektivní využití hardwarových zdrojů (jejich opakované používání) včetně snížení spotřeby energie, snazší správu a údržbu. Virtualizace je jedním z hlavních kamenů cloudu, k tomu se přidává standardizace, konsolidace IT prostředí (de facto zmenšení počtu nutných serverů, protože příslušné aplikace a služby se o servery mohou dělit) a maximální automatizace procesů. Cloud tak podnikovému oddělení IT nebo poskytovatelům služeb nabízí ještě lepší kontrolu nad aplikacemi v rámci jejich celého životního cyklu, jejich rychlejší vývoj, nasazování, řízení i změny. Cloud computing umožňuje implementaci i velkých podnikových projektů zkrátit řádově na hodiny; samozřejmě jde jen o samotnou technickou stránku věci, pečlivé plánování toho, jaké služby a v jaké kvalitě vyžadují zaměstnanci, partneři či zákazníci, samotná technologie neodbourá. Náklady a správa Oproti klasické platbě za softwarové licence se v případě služeb cloudu platí spíše za pronájem/poskytování aplikace. Částka nemusí být fixní, ale počítá se dle skutečného využívání (konzumace) služby. Podniky mohou využívat soukromého (privátního) cloudu provozovaného na vlastní infrastruktuře, cloudu veřejného i hybridního. Ačkoliv se u veřejného cloudu často zdůrazňují bezpečnostní rizika, i mimo soukromý cloud lze zajistit přiměřenou úroveň zabezpečení – data i aplikace přidělované různým zákazníkům lze od sebe izolovat nejen fyzicky, ale i na logické úrovni. Z hlediska podniku provozujícího cloud pro vlastní potřebu nebo z pohledu poskytovatele služeb či provozovatele datového centra je důležité zvolit pro cloud co nejvhodnější základní platformu. Měla by umožňovat automatickou detekci hardwaru a pružné přidělování zdrojů podle požadavků. Systém by měl automaticky rozpoznávat jednotlivé zdroje včetně nově připojených komponent a mapovat topologii sítě, tj. rozmístění zdrojů. Na rozdíl od virtualizace samotných serverů by cloud měl podporovat i síťové přepínače nebo úložné systémy a další hardware v datovém centru. Na úrovni infrastruktury jako celku by mělo být zajišťováno také vyvažování zátěže (load balancing). Prostředí cloudu by mělo jít snadno řídit z jediného rozhraní pro správu a celý systém snadno a pružně upravovat – v této souvislosti se v poslední době s oblibou používá termín „agilní IT“ či „agilní podnikání“. Administrátor by měl mít z jediného místa přehled nad celým setem aplikací (stack). Řešení pro podnikový cloud by mělo zahrnovat také vrstvu zabezpečení, komponentu zajišťující zálohování a obnovení provozu po havárii (disaster recovery) – ideálně v podobě, aby k převzetí služby náhradním zdrojem došlo automaticky, a uživatelé tak výpadek vůbec nezaznamenali. Vhodné je, aby prostředí kromě otevřenosti/ /rozšiřitelnosti nabízelo i maximum předdefinovaných funkcí v podobě šablon a sad předpokládaných scénářů použití. Z pohledu koncových uživatelů je ideální, pokud přechod na cloud vůbec nezaznamenají, tj. zůstane jim zachováno známé pracovní prostředí. Podnikový informační systém v cloudu vypadá stejně jako dosud. Virtuální disk lze používat stejně jako běžný disk počítače, to, že na obrazovce je nyní virtuální desktop namísto klasického operačního systému, uživatel vůbec nepozná. Jan Stibor, Storage & Server Product Manager, Huawei