Letošní rok byl Svazem průmyslu a dopravy vyhlášen Rokem průmyslu a technického vzdělávání. Proč? Poněvadž z nedávných průzkumů vyplynulo, že (citujeme z oficiálních materiálů SPD) „hrdost na průmysl veřejnost projevuje takřka výhradně pouze ve vztahu k tradici a k historii, nikoliv k současnosti – názor na současný stav a úroveň českého průmyslu není ve veřejnosti vyprofilován“. To je řečeno dosti kulantně. Přeloženo do prostého jazyka: veřejnost buďto neví o současném stavu průmyslu u nás téměř nic a poctivě to přizná, anebo neví, ale tvrdí, že ví a že je tam téměř všechno špatně (možná s výjimkou průmyslu automobilového). Podklady SPD pro kampaň roku průmyslu pokračují odstavcem: „Jak chceme, aby byl průmysl vnímán po kampani?“ Samozřejmě, že pozitivně. Aby tomu ale tak skutečně bylo, je v první řadě zapotřebí veřejnost podrobně a pravdivě informovat o reálné situaci v jednotlivých sektorech, ale také o jejich pravděpodobném budoucím vývoji a perspektivách. Když se totiž mladý člověk (nebo jeho rodiče) rozhoduje, co půjde studovat, zajímá ho především, jaká budoucnost ho v tom konkrétním oboru čeká. Poněvadž oba naše časopisy (Technik i Technický týdeník) se průmyslu věnují již desítky let, rozhodli jsme se, že celé této chvályhodné akci půjdeme naproti a pokusíme se jí i aktivně pomoci. Na šestnácti stranách, které naleznete v tomto čísle, jsme se pokusili podat co možná nejucelenější přehled oboru obráběcích strojů u nás. Pokud ale očekáváte šestnáct stran tvrdých dat, tak budete zklamáni. Pravda je totiž opravdu často relativní a velmi záleží na úhlu pohledu. Z tohoto důvodu jsme oslovili řadu významných lidí (s otázkami do jisté míry podobnými) a netrpělivě čekali, co nám odpovědí. Jejich názory nejsou v žádném případě protichůdné, ale leckdy různě „nasvícené“. A o to tu jde především. Nechceme veřejnosti předložit studii s jednoznačně formulovanými závěry a s dodatkem, „tak to, milý občane, je, takto tomu uvěř“. Naším cílem je něco jiného. Dát prostor pro vaše vlastní zamyšlení a vlastní závěry. Zda budou pozitivní, nebo negativní, to už závisí na každém jednotlivém čtenáři. Podstatné ale je, že každý by po přečtení tohoto speciálu měl mít dost informací a hodnotných podkladů k tomu, aby si vlastní závěr mohl vyvodit skutečně kvalitně. Česká republika byla od Baťových let slávy považována za evropskou průmyslovou velmoc a konkrétně obor obráběcích strojů, které jsou považovány za matku vůbec všech výrobních strojů, v ní hrál prim. Jak jsme na tom ale dnes? Jaké typy strojů se v České republice v současnosti vyrábějí a jaká je jejich kvalita ve srovnání se světovou konkurencí? Kolik strojů ročně vlastně vyvážíme a kam? Držíme krok se světem z hlediska inovací a stíháme světové trendy? Jaká asi bude budoucnost výroby obráběcích strojů u nás? Pomáhá našim výrobcům stát, anebo si spíš musejí pomáhat sami? To jsou jen některé z otázek, jimž se ve svých příspěvcích věnují čelní představitelé výzkumu a vývoje, oborových svazů, zástupci úspěšných českých továren na obráběcí stroje i jejich dodavatelé – tuzemští i zahraniční. To celé dohromady pak skládá obraz, který je velice věrný. A musím říci, že v tomto případě i vysoce pozitivní. /cej/