Listovat si masou statistik určitě nepatří k největším čtenářským kratochvílím. Nicméně začíst se do bilancí tuzemského zahraničního obchodu, to střídavě potěší i udiví. Pokud zvolíme kupř. předběžnou rekapitulaci z dubna t. r., bilance zahraničního obchodu v národním pojetí skončila přebytkem 10,6 mld. Kč, meziročně nižším o 13,8 mld. Kč. Vývoz se snížil meziročně o 2,9 % na 277,1 mld. Kč, dovoz vzrostl o 2,2 % na 266,6 mld. Kč. Bilance zahraničního obchodu se státy EU28 sice skončila přebytkem 53,1 mld. Kč, ale meziročně byla o 5,8 mld. Kč nižší. Schodek obchodu se státy mimo EU se meziročně zvětšil o 8,1 mld. Kč (na 41,0 mld. Kč). – Samozřejmě do citované bilance se promítlo několik velikonočních volných dnů. Podle údajů MPO ČR se teritoriálně v meziročním srovnání v dubnu zvýšil nejvíce vývoz do Číny (o 13,3 %), do Ruska (o 7,4 %) a do Rakouska (o 3,5 %). Vývoz do SRN naopak stagnoval. Vývoz na Slovensko, který nepřetržitě klesá od června 2016, se snížil o 6,0 %. Do EU jako celku klesl vývoz meziročně o 3,6 %, do eurozóny o 2,6 % a do teritorií mimo EU o 1,7 %. Z komoditního hlediska je hodnotově jednoznačně a stabilně nejvýznamnější položkou vývoz strojů a dopravních prostředků, který se v dubnu meziročně snížil o 3,3 % (o 6,4 mld. Kč). Vzrostl pouze vývoz výpočetní techniky (o 2,3 mld. Kč), ostatních dopravních prostředků (o 0,3 mld. Kč) a kovozpracujících strojů (o 0,1 mld. Kč). Vývoz silničních vozidel byl nižší o 4,8 mld. Kč. Co rozhoduje o exportních výsledcích? Pokud opustíme svět statistických čísel a komparací a zaměříme se na dlouhodobé ekonomické trendy, v první řadě nutno zmínit dlouhodobě dobrou kondici českého průmyslu. Je hnací silou i pro náš export. Druhým důležitým faktorem je pokračující hospodářský růst v rámci EU28, kam směřuje většina našeho exportu. K dobrým exportním výsledkům v posledním období notnou měrou přispěla rovněž uměle oslabovaná koruna. Uvedená fakta nemohou zastřít stoupající inovativní hodnotu českého vývozu a solidní konkurenceschopnost našich firem i na vyspělých zahraničních trzích. O tom mj. svědčí, že naším hlavním obchodním partnerem je už řadu let ekonomicky i technicky vyspělá SRN. Na celkovém vývozu se podílí 32 %. Celková hodnota loňského exportu dosáhla bezmála 1,3 bilionu Kč. Management tuzemských firem je schopen si udržovat na konkrétních trzích i letité pozice. Příkladem může být náš export na Slovensko. Vyvezli jsme tam zboží za 333 mld. Kč. Dominantní orientace tuzemského exportu na odbytiště v zemích EU28 je zároveň ošidná. Po skončení intervencí ČNB vůči koruně řada našich výrobků a služeb nutně podraží. Jejich kvalita i ceny byly a jsou dobré. To však neznamená, že jiní dodavatelé nebudou s to nabídnout identické produkty, ale nyní už za nižší ceny. Pozitivní je v tomto směru dynamický růst tzv. přeshraničního zahraničního obchodu. Přebytek zahraničního obchodu ČR: + 183,9 mld. Kč Cifra, která si nepochybně zaslouží uznání. Zvláště, když tento růst porovnáme s bilancí za rok 2015. Je o 52,9 mld. Kč vyšší. Znamená to, že čeští výrobci a exportéři se mohou dosaženými vavříny ukolébat? Nikoliv. O tom svědčí třeba detailní měsíční bilance obchodu se zbožím v národním pojetí a v běžných cenách. Křivka vyletěla v únoru a svižná tempa si udržovala až do června. S příchodem dovolených nastal v červenci a srpnu prudký propad. Podzimní bilance se sice ještě vzepjaly (v září a v říjnu). Předsváteční období však bylo opět povlovnější. Lze namítnout, že citovaná křivka tuzemského exportu vlastně kopíruje stav ekonomických aktivit doma a ve střední Evropě. Ekonomové upozorňují, že to neplatí beze zbytku. Do razance jejich vzestupů a poklesů aktivně promlouvá rovněž odbyt základních komodit, v našem případě strojírenské a automobilové produkce. Dobré výsledky českých exportérů narušují mediálně pokřivený obraz ČR coby „montovny Evropy“ či ekonomického dravce, jenž se de facto opírá o nevyzpytatelné výkyvy výroby a odbytu drahých strojů či automobilů. Portfolio produktů a služeb, které dokážeme zajistit a nabídnout i na vyspělých trzích, třeba dále rozšiřovat. A na místě je i dlouhodobý apel politiků k našemu průmyslu a zahraničnímu obchodu: hledat pro tuzemské výrobky a služby nová odbytiště i mimo EU28. A je-li to pro nás výhodné na třetích trzích, pohotově agregovat síly zainteresovaných subjektů. Přinese letošek razantní změny? Analytici blízcí Evropské komisi predikují, že ekonomika EU bude (i přes započatý brexit) pokračovat v solidní dynamice. Letos i v roce 2018. Také světová ekonomika zůstane ve fázi globálního oživení. To jsou bezesporu pozitivní úvahy i pro naše exportéry. Management firem v cílových zemích našeho vývozu bude akumulovat prostředky pro investice do nové výroby a modernizace stávajících technologií. To ocení především tuzemští producenti strojů a investičních celků. Nejenom v Evropě, ale také v Asii má trvat „hlad“ po moderních a provozně úsporných vozidlech. Jak osobních, tak nákladních. I to hraje do karet tuzemským producentům a jejich subdodavatelům, resp. oborovému českému exportu. Při pokračujícím růstu lukrativních zakázek bychom se (převedeno do řeči statistiky) tedy měli dočkat dalších pozitivních sdělení a kvartálních bilancí. Třeba si však zachovat chladnou hlavou. Velkou neznámou pro náš zahraniční obchod byly a jsou rostoucí ceny některých surovin a v poslední době i růst cen ropy a některých paliv. V řadě regionů, kde čeští exportéři po léta uplatňovali tuzemské výrobky a služby, trvají nepříznivé politické a ekonomické podmínky (Ukrajina, Blízký východ aj.). Evropa bude i letos vystavena pokračující migrační krizi a některé otazníky vyvolávají rovněž ekonomické změny v čínském hospodářství. To vše musí čeští exportéři zohlednit. Nesmí je přitom donekonečna ukolébávat (jinak pozitivní) fakt, že největší objem českého vývozu a dovozu dokážeme aktuálně realizovat v rámci zemí EU (83,6 % domácího vývozu). Skutečnost, že naše obchodní bilance se státy EU jsme završili aktivem v náš prospěch ve výši 986 mld. Kč (o 31,5 mld. Kč více než v roce 2015), nemusí při rostoucí konkurenci na těchto vyspělých trzích a nově i „tvrdší“ koruně platit jako v minulosti. Nikoho neoslníme pouze zdůrazňováním svých letitých průmyslových tradic, pokud nebudeme s to souběžně nabídnout nové inovované výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Pokud nedokážeme účinně stimulovat k jejich produkci a vývozu i malé a střední podniky. Průmyslově vyspělý svět nestojí pouze o hromady přepracované rudy či ropy. Chce moderní elektronické výrobky a systémy, sofistikovanou nanotechnologickou produkci, moderní biotechnologie a řadu dalších produktů, které jsme si začali spojovat s konceptem Průmyslu 4.0. /uai/