Když guvernér ČNB Jiří Rusnok krátce po poledni 6. dubna t. r. oznámil ukončení éry „měkké“ tuzemské měny (27 CZK za 1 EUR), završila se vpravdě osobitá ekonomická etapa naší novodobé historie. Její zrod ekonomové kladou do listopadu 2013. Tehdy nejvyšší řídicí orgán ČNB Bankovní rada dlouhodobě zafixoval kurzový závazek. Učinil tak poté, co centrální banka vyčerpala standardní nástroje, jak pomoci ekonomice v době útlumu. Bankéři se navíc obávali rizika deflace. Namísto sáhodlouhých komentářů si neškodí zmiňovanou tiskovou zprávu ČNB ocitovat: „Bankovní rada ČNB na svém dnešním mimořádném měnověpolitickém zasedání rozhodla o ukončení kurzového závazku ČNB. Na základě důkladného posouzení dostupných makroekonomických dat, analýz a prognostických scénářů Bankovní rada konstatovala, že došlo k naplnění podmínek pro udržitelné plnění dvouprocentního inflačního cíle do budoucna. Pokračování kurzového závazku již není z pohledu plnění primárního úkolu ČNB, kterým je cenová stabilita, v této situaci nutné. Celkový makroekonomický obrázek ukazuje, že domácí ekonomika již delší dobu působí na zvyšování nákladů a návazně i cen. Při současném odeznění protiinflačních vlivů ze zahraničí to znamená, že již není potřeba udržovat měnové podmínky uvolněné v dosavadním rozsahu. Ukončení kurzového závazku znamená, že kurz koruny se bude nyní pohybovat podle vývoje nabídky a poptávky na devizovém trhu. V důsledku toho může krátkodobě kolísat jedním či druhým směrem. Vývoj kurzu koruny proto zůstává významnou nejistotou stávající prognózy. ČNB je v případě potřeby připravena možné nadměrné kurzové výkyvy svými nástroji zmírňovat.“ Komu pomohla ozdravná intervenční kúra? Ekonomové i novináři analyzovali bezmála čtyřleté období „hájení“ koruny, grandiózní náklady ČNB na tato opatření, exaktní pozitiva i zápory intervencí snad ze všech úhlů. Osobitou pozornost soustředili na přínosy „měkké“ koruny pro tuzemské exportéry. Většinou se shodli, že masa intervencí ČNB byla nadmíru velká. Podnikové sféře však přinesla řadu pozitivních benefitů. Svědčila i tuzemským exportérům. Nejenom jim samotným. Vývoz, jak známo, se podílí na hrubém domácím produktu ČR 87 %. Na druhé straně, některé exportéry „měkká“ koruna inovativně zpohodlněla a jejich podnikatelskou dravost nalomila. Věřme, že jen dočasně. Nejčastěji požadovaný argument pro ukončení intervencí ČNB (zdravý chod ekonomiky a důsledné plnění dvouprocentního inflačního cíle) byl splněn a trvá. Tuzemská ekonomika poslední tři roky roste (vloni meziročně o 2,3 %) a inflace se aktuálně pohybuje v pásu 2–2,5 %. Reálné příjmy domácností podle zjištění ČSÚ stouply oproti předchozímu roku o 3,1 % a jejich spotřeba o 2,7 %. Nezaměstnanost je u nás nejnižší v celé EU27. Cena práce v ČR stoupá. ČNB zasáhne Guvernér J. Rusnok už 30. března t. r. potvrdil, že ČNB je připravena čelit nadměrným výkyvům kurzu koruny a v případě potřeby bude intervenovat adekvátními nástroji. Bankéři počítají s vysokou volatilitou. Trh může být i dočasně „překoupený“. ČNB však disponuje velkou zásobou eur a cizích měn. Na konci letošního února za 2,85 bilionu Kč. ČR tak má mezi vyspělými státy druhý největší poměr rezerv k HDP, hned po Švýcarsku. Do budoucího vývoje směnného kursu koruny se promítne řada ekonomických faktorů. Tuzemských i zahraničních. Management tuzemských firem se před nimi snažil pojistit v předstihu. Všechna rizika odhadnout a řešit předem však nelze. Paleta odhadů posilování koruny osciluje v rozmezí 25–26 CZK za 1 EUR. Jak se projeví tvrdá koruna v exportu? Ani zde jednoznačná predikce neexistuje. Experti se shodnou alespoň na základní premise: tvrdá koruna český export neohrožuje. Podle odhadů by měl meziroční přírůstek českého vývozu na začátku července 2017 překonat hranici 10 %. Tuzemský průmysl je zdatný. Některé obory (zejména strojírenství, automobilová výroba a subdodávky pro ně) si udržují vysokou dynamiku. Tuzemské firmy si v minulém období osvojily řadu nových forem obchodní spolupráce s partnery v eurozóně i mimo ni (včetně operací v eurech). Pokud se čeští výrobci a vývozci doopravdy něčeho seriózně obávají, pak je to evidentní nedostatek erudovaných odborníků na českém trhu práce a některé politické nejistoty generované nastupujícím procesem „brexitu“, byť Velká Británie zaujímá v českém vývozu už jen 5. místo. Samozřejmě, akce spekulantů s korunou mohou být nevyzpytatelné. Pokud nebudou akceptovat menší zisky a své zásoby tuzemské směny se budou snažit fruktifikovat co nejdříve, koruna by mohla opět oslabit, a to by českým exportérům nevadilo. Podle předsedy Asociace exportérů Jiřího Grunda většina tuzemských vývozců konec kurzového závazku ČNB očekávala a na posílení koruny se připravila. Někteří jsou proti výkyvům kurzu zajištěni až na tři roky. Časy intervencí ČNB a ruku v ruce s nimi benefitů v podobě velmi nízkých úroků u bankovních úvěrů jsou pryč. Nejvíce si mnou ruce ty subjekty, které měkkou korunu a nízké úročení efektivně využily k nákupu moderních technologií. Existují firmy, jejichž management využil příznivé podmínky a prozíravě investoval do modernizace výroby ve výši až několikanásobku ročních odpisů. Exportéři tedy bonusy intervencí neproplýtvali. Vývoj kurzu koruny = jízda na horské dráze? V posledním idylickém roce intervencí 2016 měla koruna de facto nulovou rozkolísanost – cca 0,5 %. Jinými slovy „stav ideál“, kdy si firmy i banky mohly plánovat tržby a náklady v pevném a předvídatelném rozsahu. Na rozdíl od předchozích let, kdy se kurz CZK pohyboval v obou směrech až o 16 %. Může kolísat i v příštích měsících. Guvernér ČNB Jiří Rusnok potvrdil, že centrální banka nebude do tohoto procesu razantně zasahovat. Zároveň ale nevyloučil, že centrální banka nebude váhat a nasadí příslušné nástroje, pokud by se tuzemská měna vydala cestou excesů. Za varovný moment odborníci považují, kdyby koruna v krátkodobém horizontu posílila až na 25,50 CZK za 1 EUR a více. Z pozice exportérů zaznívá: co je pro centrální bankéře krátkodobý a co dlouhodobý horizont? A také: jak by ČNB zareagovala konkrétně, kdyby koruna překonala i hranici 25 CZK za 1 EUR? Tak či onak, každé posilování koruny stávající situaci českých vývozců komplikuje. Podle místopředsedy Asociace exportérů Otto Daňka posílení české měny o 1 CZK vůči euru je připraví až o 150 mld. Kč. Pokud si naléváme čisté „statistické víno“, pak se sluší dodat, že to byli právě vývozci, kdož na intervencích ČNB vůči koruně v uplynulých letech vydělali cca 687 mld. Kč. Konec intervencí, resp. kurzového závazku ČNB vůči koruně, v zahraničněobchodní sféře netrpělivě očekávali i dovozci. Nejenom mediálně hlasitá turistická industrie, ale i importéři surovin, elektroniky, automobilů, potravin aj. Po zkušenostech z minula by bylo naivní očekávat, že „měkká“ koruna (a tudíž levnější zahraniční zboží a služby) automaticky znamená nižší ceny i pro české zákazníky. Jako ilustrativní lakmusový papírek může v této souvislosti posloužit rychlé zdražování pohonných hmot v tuzemsku pokaždé, kdy cena ropa v zahraničí povyroste byť jen o pár centů za barel. A naopak, hlemýždí tempo jejich zlevňování, zatímco cena ropy ve světě dramaticky padá. Patrně nejsložitější podmínky vyvstanou pro ty české exportéry, kteří své výrobky a služby prodávají za eura a nakupují za koruny. Řadu nepříjemností budou muset řešit vývozci, kteří se specializují na některé ekonomicky problémové regiony světa, např. na ruský či ukrajinský trh. Rezervy pro snižování cen jejich zboží byly vyčerpány. /kar/