Zdánlivě nesourodé kvarteto. Přesto se s ním, resp. s debatami, co si počít s 20 let starými tarify za energetické služby, budeme (a nejenom v průběhu letošního roku) setkávat opakovaně. Česká energetika stojí před významnou transformací. Podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) žijeme v „době decentralizační“. Její hlavní charakteristikou je rozšiřování výstavby malých výroben (především na bázi nefosilních nebo nízkoemisních zdrojů), budovaných přímo v místě spotřeby nebo její blízkosti. ERÚ věcně přiznává, že tento trend má zásadní vliv na změnu využití existujících energetických sítí a bude jej mít i nadále: „Již dnes musíme počítat s dodatečnými náklady na přizpůsobení se novým potřebám decentralizované výroby tak, abychom byli schopni zajistit bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy s nepřetržitou dodávkou elektřiny v požadovaném množství a kvalitě pro všechny uživatele systému.“ Nutnost změn Nynější zpoplatnění služeb sítí v elektroenergetice tkví na principech, které jsou (a nejen podle ERÚ) dlouhodobě neudržitelné. Podstatná část nákladů na zajištění těchto služeb má charakter fixních nákladů nezávislých na odběru elektřiny. Přitom pokles zákaznických odběrů automaticky nevyvolává i pokles těchto nákladů. A zároveň celá energetická soustava musí být nepřetržitě schopna uspokojovat okamžitou potřebu všech k ní připojených uživatelů. Podle ERÚ: „Chceme-li poskytnout spotřebitelům elektřiny dlouhodobě udržitelné podmínky a korektní investiční signály pro realizaci podnikatelských záměrů, včetně výstavby vlastních výrobních zdrojů, je nezbytné výrazně upravit stávající tarifní systém v elektroenergetice. Pokud bychom tak neučinili, budeme čelit obrovským křížovým subvencím mezi kategoriemi spotřebitelů elektřiny a skrytým dotacím decentrálních výroben, které jsou sociálně neobhajitelné.“ Nový, jednodušší systém Při tvorbě nové tarifní struktury ERÚ sleduje několik cílů. Především: aby jednotlivé složky regulované ceny odpovídajícím způsobem odrážely strukturu nákladů na provoz, obnovu a rozvoj sítí v závislosti na požadavcích zákazníků. Představitelé úřadu věří, že nový tarifní systém bude dále vytvářet podmínky pro stabilní a dlouhodobě udržitelné financování provozu a investic do elektrických sítí a infrastruktury na optimální úrovni a bude motivovat zákazníky k racionálním požadavkům na zajištění příkonu v elektrizační síti. A také: že nový tarifní systém povede k tomu, aby každý zákazník uhradil náklady, jež svými požadavky a chováním vyvolal. Pro klienty má být jednodušší, spravedlivější a flexibilnější, i co se týká reakce na nové požadavky zákazníků, obchodníků a výrobců elektřiny i nových technologií. Vyřeší problémy Visegrád? Až potud úvahy úředníkovy. Ruku v ruce s citovaným oznámením ERÚ publikoval i další pozoruhodnou zprávu: že souběžně pracuje na snížení cen elektřiny a plynu. Do odborných médií i do širšího povědomí tato informace pronikla krátce poté, co se regulátoři Visegradské čtyřky (V4) dohodli na společné analýze cen elektřiny a plynu pro domácnosti a chráněné zákazníky. Konkrétně: odstartoval společný projekt regulátorů V4, na němž se jejich představitelé dohodli na setkání International Energy Club (IEC) v září 2015 v Ostravě. Expertní skupině bude předsedat český ERÚ. Cílem regulátorů V4 je zpracovat společnou analýzu dopadu plné liberalizace trhu (jak se realizuje v ČR) či výhody částečné regulace (jak je tomu v ostatních zemích V4) právě pro skupinu chráněných spotřebitelů. „Od společné analýzy dopadu liberalizace či částečné regulace si slibuji zhodnocení nejvýhodnějších podmínek pro českého spotřebitele tak, aby ERÚ mohl tyto výhody přenést na spotřebitele i v ČR. Očekávám, že implementace nejvýhodnější varianty přinese snížení cen elektřiny a plynu pro domácnosti,“ sdělila předsedkyně ERÚ Alena Vitásková. Pro úplnost: společný projekt regulátorů zemí V4 má být dokončen ještě letos. V souběhu s vyhodnocováním názorů a dotazů oslovených firem i občanů na vzpomenuté nové tarify. Šetřit se musí, a důsledně Skutečnost, že český regulátor chce dát do pořádku ceny za energie a služby a při tom úzce spolupracuje s Bruselem i s partnery v rámci Visegrádské skupiny, je nepochybně krokem správným směrem. Přemýšlivý zákazník nejedné české energetické firmy si i přesto pokládá několik otázek: „Co je prioritní?“, „Šetříme skutečně každý, na každém místě a s patřičnou důsledností?“ a „Nezpůsobily deficity jen přemrštěné dotace pro tuzemský solár?“ Opět prizmatem ERÚ: ten potvrdil, že informoval představitele vlády o nových skutečnostech, které potvrzují již dříve zveřejněné chybné nastavení výkupních cen na podporu alternativních zdrojů. Všichni plátci elektřiny i státní rozpočet podle něj mohou do budoucna ušetřit desítky miliard korun. Např. jen u solárních elektráren činí špatný výpočet rozdíl až 162 mld. Kč. ERÚ také dodal nejvyššímu státnímu zástupci nové důkazy a požádal ho, aby dohlédl na obnovení vyšetřování příčin takto špatně nastavených výkupních cen. „Podle našich dřívějších zjištění, na něž už dva roky upozorňujeme představitele všech vlád, došlo v letech 2005–11 ke špatnému nastavení výkupních cen, kdy bývalé vedení ERÚ stanovilo nad rámec zákona větší podporu na delší dobu, než předpokládal zákon. Pokud bychom to vztáhli pouze na oblast fotovoltaiky, mohli bychom každý platit místo 495 Kč za každou spotřebovanou MWh asi 316 Kč za 1 MWh,“ uvedla A. Vitásková. Demokracie i do tarifů? Jedním z dominantních principů demokracie je svoboda slova a právo občana vyjadřovat se k libovolnému problému. ERÚ na tento princip navázal a nabídl velkým i malým spotřebitelům energie, aby se k plánovaným novým tarifům elektřiny vyjádřili. Na jeho webu si zájemci mohou sami spočítat, co jim uvažované změny přinesou, a odhadnout, jak hluboko se po příštích nejméně 10–15 let promítnou do jejich účtů. Pro milovníky velkých a v reálné praxi předimenzovaných jističů to bude zklamání. Změnu tarifů ovšem kritizují i někteří zastánci zelené energie. Ne všichni soudí, že zastaralé tarify už dnešním podmínkám a potřebám energetiků a investorů nevyhovují. Požadují garance, že se transformace dotkne výlučně tzv. regulovaných složek cen, jež mj. zahrnují platby za přenos a distribuci energie. Polemizují s ujišťováním, že tzv. silové složky ceny (tu stanoví jednotliví dodavatelé proudu) se chystané změny tarifního systému nedotknou. Z ryze technického hlediska se záměrem motivovat spotřebitele energie, aby i racionální velikostí svých jističů šetřili výdaje, lze souhlasit. Jsou to mj. předimenzované jističe (v terénu se jejich počet odhaduje v řádu desítek tisíc), které citelně prodražují náklady za distribuci proudu. Jejich redukce však nebude ani snadná, ani levná. Problém nelze proměřovat pouze finanční insolvencí a technickou (ne)připraveností starých babiček a dědečků. A trpce úsměvná je pak reklamní personifikace problematiky v podobě apelů na anonymní chataře a chalupáře, aby pro svou cirkulárku zlikvidovali jističe 3 x 32 A… Přesvědčí jen fakta Každé zdražování je bolestný úkon. ERÚ se zakrátko (a věcně příslušné resorty časem) ocitne pod mediální palbou odpůrců nových tarifů. Bylo by naivní neočekávat i řadu demagogických ataků v podobě agitek: „My, co šetříme energii, budeme muset platit víc a vy, rozmařilci, ušetříte!“ Bude vedle lokální energetiky, smart systémů a individuálního zabezpečování energetických potřeb (zejména na bázi fotovoltaiky) teatrálně zpochybňována i samotná instalace panelů na střechy domů? Jsou (a budou) odpovědní činitelé připraveni včas a s patřičnou kompetentností rozptýlit obavy, že šetrná spotřeba energie bude ve finále „odměněna“ vyššími tarifními platbami? Energetické referendum k tarifům na webových stránkách ERÚ je vstřícný instrument. Zvládne ho však každý návštěvník? Poradí si s příslušnou nákladovou kalkulačkou? Příslib představitelky ERÚ: „Nechceme okrást ty nejslabší. Chceme systém nastavit tak, aby to bylo spravedlivé nejen pro distributory, ale i pro všechny zákazníky. Nedovolím, aby došlo k diskriminaci části trhu!“ je silný. Ztotožňují se s ním ale všichni hráči v této velmistrovské partii? Pod pozitivní premisu, že nové tarify musí účinně motivovat obyvatelstvo, aby si zbytečně nezálohovalo přebytečnou kapacitu sítě, kterou ve finále nevyužije, se lze jenom podepsat. Mají ale kompetentní orgány už na startu transformačního procesu jasno o všech jeho finančních a sociálních dopadech? Zvláště na sociálně slabší klientelu? Ekologicky a cenově akceptovatelnou elektřinu potřebují nejenom ročníky v produktivním věku s dobrými příjmy, ale i senioři s fixními důchody, matky samoživitelky, invalidé, studenti a další skupiny obyvatelstva. V této chvíli není rozhodující počet budoucích tarifů. Zda namísto 17 tarifů pro firmy nově zůstane 10, 7, či 5. Potvrdit je třeba dominantní princip: změny se dotknou pouze tzv. regulovaných cen (tedy plateb za distribuci elektřiny), a eliminovat do budoucna, aby neměly ani bezprostřední, ani druhotné dopady na tzv. silovou složku ceny. Garantovat klientovi právo volby tarifů nejenom tím, že si upraví dosavadní skladbu svých jističů, ale i podmínky pro co nejšetrnější využívání konkrétních spotřebičů s velkými odběry proudu. Podezírat a priori ERÚ a příslušná ministerstva, že nové tarify mají od prvopočátku jen kontraproduktivní záměry a v reálu budou legalizovat toliko růst plateb a spotřebu proudu, by bylo nefér. V podmínkách tržní ekonomiky rozhoduje cena finálního produktu a služeb okolo něj. Samozřejmě, nekompromisně třeba vyloučit i druhý extrém: pokud by vysoká tarifní cena přesáhla náklady za reálně spotřebovanou energii. Pak by hrozba bumerangového efektu byla na místě a ČR by se (nejenom v měřítku EU28) stala raritou. Věřme, že i tato úskalí si tvůrci nových tarifních sazeb v předstihu uvědomují.