Řada klíčových úloh v dalším rozvoji české energetiky a teplárenství připadá Energetickému regulačnímu úřadu. Na otázky časopisu TECHNIK odpovídá jeho předsedkyně Ing. Alena Vitásková: Jak hodnotíte aktuální situaci české energetiky a plynárenství? Elektroenergetika i plynárenství procházejí jednou z největších revolucí od svého vzniku. V oblasti elektřiny jde zejména o obrovský nástup samozásobování malých spotřebitelů, kdy lze očekávat, že do několika let budeme mít v podstatě všichni nějaké solární články nebo jiný zdroj energie. Podobně v plynárenství (zejména s ohledem na nástup břidlicového plynu v USA a na geopolitické problémy, kvůli nimž hrozí výpadky dodávek do Evropy i k nám) je třeba hledat nové způsoby, jak plyn využívat a skladovat. Obě tyto revoluce mají za následek nutnost investic do energetické bezpečnosti a do udržení kvality stávajících dodávek. Je zapotřebí zajistit bezpečné dodávky za udržitelnou cenu pro koncové spotřebitele. A to je velký úkol. Před oběma odvětvími letos stojí řada úloh. Které si podle Vašeho názoru zaslouží největší pozornost, koncentraci sil i prostředků? Jednoznačně otázky energetické bezpečnosti a energetické chudoby. Bude se muset velmi seriózně a rozumně přistupovat k investicím do rozvodných sítí, které by zajistily bezpečnost dodávek a udržení kvality. A nesmí to mít zároveň devastující vliv na ceny, protože by to dále mohlo ohrozit konkurenceschopnost národního hospodářství. Především by se případný dopad do cen projevil růstem energetické chudoby, kterou je už dnes ohroženo na 20 % českých domácností. To jako regulátor nemohu připustit. Parlament ČR přistoupil k novele energetického zákona. Je zapotřebí? A pokud ano: co by měla nová norma zahrnovat, aby vytvořila pro českou energetiku a teplárenství optimální podmínky? Jsem rozhodně proti novele zákona, jak byla předložena Parlamentu ČR. Zejména kvůli tomu, že nikdo nezhodnotil její dopady. Jejím hlavním cílem mělo být zajištění větších prostředků pro velké podniky na platby podpory pro obnovitelné zdroje, protože jejich výše český průmysl ohrožuje. K tomu však není potřeba novela zákona. K tomu stačí usnesení vlády. Ostatní finanční náklady mohou být obrovské. Nikdo se tím ale nezabýval, zákon neprošel hodnocením RIA. Zmíním jenom nejvíce problematické pasáže. V první řadě z hlediska finančních dopadů jde o ustanovení, které zjednodušeně nařizuje majitelům elektrických a plynových soustav buď finančně kompenzovat majitele pozemku, kde plynovody nebo elektrické rozvody vedou, příp. provést přeložku. Jen v plynárenství se náklady na realizaci této nové povinnosti odhadují na 15–17 miliard korun. Pro představu: 1 miliarda korun nákladů v plynárenství navíc znamená dopad do konečných cen přibližně 1 %. Dalším problematickým bodem je změna platby na obnovitelné zdroje ze spotřeby na platbu podle rezervované kapacity (velikosti jističe). Zde jsou schovány tři možné negativní dopady. Za prvé jde o přímé náklady obchodníků související se změnou počítačových programů pro vyúčtování těchto plateb konečným zákazníkům, které se odhadují na desítky milionů korun a promítnou se do regulované části ceny. Dále bude nutné, aby se změnilo několik milionů smluv s konečnými zákazníky, což znamená další nemalé náklady a hrozí souboj nejrůznějších obchodních firem o tyto spotřebitele, protože jejich smlouvy na dobu určitou přestanou platit. A konečně za třetí: hrozí negativní dopad na státní rozpočet, protože může dojít ke skokovému snížení velikosti jističů ze strany spotřebitelů, aby ušetřili platby za obnovitelné zdroje. V důsledku toho se vybere výrazně méně peněz na podporu těchto zdrojů a vzhledem k hranici platby 495 Kč/MWh pro všechny spotřebitele bude muset být výpadek příjmů doplacen ze státního rozpočtu. Opět jde o částky v řádech miliard korun ročně. ERÚ se dlouhodobě zabývá řešením dopadů tzv. českého boomu fotovoltaiky. Existují nějaké nové legislativní či věcné nástroje, jak řešit bilionové provozní dotace na tyto zdroje do roku 2030? My jsme dlouhodobě navrhovali několik možných řešení. Vždy jde ale o akty politické vůle. První možností je prozkoumání oprávněnosti vyhlášky, která stanovila podporu v letech 2006–10. Jenže to by se museli poslanci (nebo vláda) obrátit na Ústavní soud. K tomu zatím vůle chyběla. Další možností je zastropování podpory pro obnovitelné zdroje tak, aby nedocházelo k překompenzaci a porušování pravidel Evropské unie. Tento návrh Energetického regulačního úřadu však z výše zmíněné novely zákona vypadl. Takže: vše mají v rukou politici. Naše návrhy kdykoliv rádi vysvětlíme. (jch)