Elektronické zdravotnictví je v Česku v běžném povědomí spojeno se zdravotní knížkou IZIP, která slibovala modernizaci, ale reálně přinesla spíš pochybnosti o svém smyslu. Přesto elektronizace musí přijít, ale jinak, říká Radek Chvosta, obchodní ředitel společnosti CompuGroup Medical ČR. Od ledna 2015 měly být zrušeny lékařské recepty na papírových formulářích a nahrazeny recepty elektronickými. Lékaři se bránili, že nejsou připraveni a že mnozí ani nemají v ordinaci počítač s internetovým připojením. Nakonec se zrušení papírových receptů posunulo o tři roky, na leden 2018. Nemyslíte, že to není zrovna šťastný začátek elektronického zdravotnictví? Základní otázka je, komu má být elektronizace zdravotnictví užitečná. Myslím si, že musí přinášet profit všem hráčům ve zdravotnictví, od pacientů přes lékaře až po zdravotní pojišťovny a další úřady. Zatím ale pacienty ani lékaře nikdo o užitečnosti nepřesvědčil. Lékař potřebuje vědět, že existují počítačové programy, do nichž napíše recept stejně snadno, jako kdyby vyplňoval papírový formulář. Údaje se mu hned zanesou do digitální dokumentace o pacientovi, takže je nemusí psát dvakrát. To je pro něj přece výhodné. Pro běžného pacienta, který je zvyklý na papírový recept, se nic nezmění – jenom místo receptu dostane kód, pod nímž si léky vyzvedne v lékárně. Ale může také ušetřit čas, třeba v případě, že chronicky nemocnému lékař nějaké léky předepisuje pravidelně, bez nutného vyšetření. Jednoduše mu kód pošle elektronicky zabezpečeným systémem a pacient kvůli tomu vůbec nemusí chodit do ordinace. V kterékoli lékárně mu pak podle kódu lék vydají. To už opravdu zní lépe než strohé nařízení „musíte psát recepty jen v počítači“… Ale ani zdaleka to ještě není všechno. Elektronické systémy umožňují, aby se do databáze pacienta automaticky zapsalo, zda si opravdu lék vyzvedl a jestli nedostal jiný, i když se stejnou účinnou látkou. Lékař tam okamžitě vidí, jestli pacientovi jiný specialista nepředepsal obdobné léky, takže jich bere moc, nebo dokonce medikamenty, které jsou s jinými v nevhodné interakci. Takové zajištění bezpečnosti pacientů už nabízí Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra spolu s naší společností CompuGroup Medical. Navíc nejde jenom o léky. Dnes pacient, který se potřebuje objednat k lékaři, musí obvykle volat sestře, může se trefi t na nevhodnou dobu, kdy je ordinace plně vytížená, a musí to zkoušet znovu. Ale existuje možnost, aby si pacient objednal návštěvu lékaře sám, přes internet v elektronickém kalendáři na dobu, která mu nejvíc vyhovuje. Nebo jiný příklad. Pacient přijde na odběry a pak mu řeknou – zavolejte si za tři dny, až budou výsledky. A zase se pacient nemusí dovolat do ordinace v nejvhodnější dobu. Rozumnější je, že lékař výsledky z odběrů vyhodnotí v době, kdy se mu to hodí, a buď pacientovi napíše, aby přišel na další vyšetření, nebo mu jenom pošle elektronicky recept. Samozřejmě taková komunikace musí probíhat v zabezpečeném systému, ne veřejným e-mailem. Stejně tak jsou v takovém systému možné online konzultace s lékařem. Ty pojišťovna lékaři zaplatí? Aktuálně ne, ale je to stejné jako s otázkami po telefonu. Představte si třeba těhotnou ženu, která se chce jenom zeptat na nějaký příznak souvsející s jejím stavem. Co udělá? Zvedne telefon, zavolá lékaři, který by se ale radši věnoval pacientovi v ordinaci. Pacientka však může svůj dotaz vložit do elektronického systému, a lékař jí ve vhodnou dobu odpoví buď „nebojte se, tohle je normální“, anebo „přijďte radši na kontrolu“. A je to vyřízeno s minimální ztrátou času na všech stranách. Vždyť i banky už s námi komunikují elektronicky a nenutí nás chodit k přepážce nebo jim telefonovat, pokud to není nutné. A zvykli jsme si na to, protože je to komfortní a šetří nám to čas. Tak proč by to takhle nemohlo jít u lékaře? Před časem spousta řidičů nadávala, protože stát nedokázal zřídit fungující databázi pro registraci motorových vozidel. Těch se přitom denně registruje o několik řádů míň, než se vystavuje receptů či než se udělá vyšetření. Nemyslíte, že zdravotnická databáze zkolabuje a pacienti budou jenom naštvaní? I velká databáze se dá udělat dobře. Nicméně uměle vytvářená centralizovaná cesta nemusí být vždycky výhodná. Příkladem je právě IZIP, kde poměr cena/výkon zatím není úspěšný. Přitom ale o pacientech už existují informace, stačí je jenom rozumně propojit. Vezměte si zdravotní pojišťovny. Ty proplácejí lékaři jeho výkony, proplácejí předepsané léky. Už z toho se dá určit, jak byl pacient léčen a proč. Stačí tedy tato data dostat i tam, kde mohou být také užitečná, tedy zejména k nim umožnit přístup příslušným lékařům nebo i samotným pacientům. Pak nemusíte vytvářet databáze na zelené louce, úplně od nuly. A takové propojování existujících dat se už děje. Kde například? I v Česku. Naše společnost například vytvořila systém Medical Net. Funguje už více než rok a propojuje ambulantní lékaře, zdravotnická zařízení všech velikostí i nemocnice. Již jej využívá několik set lékařů a ročně se tak přenesou stovky tisíc zpráv. V tuto chvíli jsou to hlavně lékaři s moderním přístupem k chodu ordinace, ale počet těch, kteří oceňují to, co systém umožňuje, každým dnem roste. Například lékař, který posílá pacienta k jinému specialistovi, pošle kolegovi příslušnou zprávu tímto zabezpečeným systémem, připojí i digitální snímky z rentgenu, výsledky všech vyšetření a podobně. Má to tu výhodu, že údaje o pacientovi neposílá kamsi naslepo, kde neví, kdo všechno se k nim vlastně může dostat – s tím měli lékaři pocitový problém právě v systému IZIP, protože se jim příčilo dávat všechna data o pacientovi kamsi do neznáma. V tomto případě posílá lékař data zabezpečeně specialistovi, který je jednoznačně v systému identifikován. Ten mu pak stejným způsobem pošle svoji zprávu. Je to jiná fi lozofi e než práce s centrálně postaveným systémem a je také schůdnější a efektivnější. Nicméně to vypadá, že si každá zúčastněná fi rma postaví vlastní systém. Nebude z toho zmatek? To ne, ty systémy musí mít vzájemně konektivitu, být propojené tak, aby jednoduše a spolehlivě spolupracovaly. A to už se děje. Výrobci si samozřejmě konkurují. Ale mají stejný zájem, aby elektronické zdravotnictví fungovalo a aby jejich systémy byly vzájemně kompatibilní a daly se rozšiřovat o nové aplikace. Krásným příkladem, který mě teď napadá, je přístrojové sledování pacienta na moderním nemocničním lůžku. Třeba postele od společnosti Linet už umějí ležícímu pacientovi sledovat tep a dech, případně i další životní funkce. Tato lůžka si už lidé mohou pořídit také domů. Když se tedy propojí s lékařovou databází, mohou tam povšechsílat naměřená data, zejména informace o nepravidelnostech, které pak má lékař k dispozici, když hodnotí pacientův zdravotní stav. Tělesné funkce člověka dnes už umějí monitorovat také zařízení spojená s chytrým mobilním telefonem. I odtud je možné získávat vybraná data o pacientovi do systému elektronického zdravotnictví. Jak přesvědčit lékaře, aby elektronické zdravotnictví začali používat? V systému IZIP dostávali malou fi nanční odměnu za zápisy o pacientovi. Někteří lékaři pak přiznávali, že je píšou se zpožděním, až jim někdy vybude chvilka a chtějí si přivydělat. Takhle to samozřejmě nemá smysl. Myslím si, že by motivací pro lékaře neměla být přímá fi nanční odměna, ale fakt, že se jim elektronické zdravotnictví vyplatí přímo v jejich každodenní práci, v lepší péči o pacienta a v efektivnějším chodu ordinace. Že nevyplňují záznamy do databází zvlášť, ale sdílí ty zápisy z vyšetření, které tak jako tak píšou do pacientovy digitální dokumentace. Že nepíšou žádanku o laboratorní vyšetření samostatně, ale jako součást dokumentace, poodkud se do laboratoře odešle nebo odkud si ji laboratoř sama vytáhne, a tak dále. Tohle je nejlepší motivace, a ta pak v důsledku přinese úspory i v celém zdravotním systému. A co lékaři pro zapojení do elektronického zdravotnictví potřebují? Většina lékařů již nutné vybavení má – počítač, informační systém, ve kterém vede databázi pacientů, a připojení k internetu. Běžně s tím již lékaři pracují a speciální znalosti z oblasti informačních technologií ani nepotřebují. Strach tedy není na místě.
Josef Tuček