V loňském roce vyšla ojedinělá publikace Metodika návrhu, výroby, montáže a provozování vzduchotechnických jednotek v hygienickém provedení, která shrnuje ucelené požadavky na vzduchotechnické jednotky v hygienickém provedení od návrhu až po jejich provoz a čištění.
Pokud chceme hodnotit a stále zlepšovat čistotu vzduchu na operačním sále (OS), je třeba vědět, které faktory tento prostor a jeho čistotu ovlivňují. Prvním faktorem ovlivňujícím čistotu vnitřního prostoru je běžný provoz na operačním sále, tento je zdrojem základní kontaminace místností nečistotami a různými agenciemi a celkově zhoršuje mikrobiální, aerosolové a toxické mikroklima operačního sálu. Druhým faktorem je provoz vzduchotechnického zařízení (VZT) obsluhujícího prostor operačního sálu a jeho zázemí. Účelem vzduchotechnického zařízení je tvorba tepelně-vlhkostního mikroklimatu a snižování koncentrací pevných a živých škodlivin v prostoru OS. Aby vzduchotechnické zařízení řádně plnilo svoji funkci, je nutný jeho správný návrh, realizace, bezpečný provoz a pravidelné čištění. Bez dodržení těchto podmínek se stává vzduchotechnický systém pouze předraženou klimatizací, která je navíc zdrojem dalšího znečištění prostoru. V současnosti neexistuje legislativně závazný dokument, který by komplexně řešil problematiku návrhu, výroby, montáže a provozu vzduchotechnických systémů pro čisté prostory. Dostupné informace jsou většinou roztříštěné a je potřeba je pracně vyhledávat. Alternativou ke složitému získávání informací z mnoha zdrojů je publikace Metodika návrhu, výroby, montáže a provozování vzduchotechnických jednotek v hygienickém provedení [1], ve které je možné najít ucelené požadavky na vzduchotechnické jednotky v hygienickém provedení od návrhu až po jejich provoz a čištění. V dalším textu jsou představeny jednotlivé kapitoly, respektive samostatné části publikace, jež souvisí s danou fází životního cyklu VZT zařízení. Požadavky na návrh Korektní návrh vzduchotechnické jednotky (projektová dokumentace) musí zohlednit například seřazení a skladbu jednotlivých komor jednotky v takovém pořadí a s takovou velikostí, aby v čisté části jednotky nevznikal podtlak a aby bylo možné jednotku bez větších problémů vyčistit. Musí být dodrženy optimální rychlosti proudění v čelních plochách jednodílných komor, maximální rychlosti na klapkách apod. V projektové dokumentaci jsou definované i další technické parametry jednotky, jako jsou tepelně-technické vlastnosti opláštění, úpravy vzduchu, fi ltrace, ventilátory, řízení jednotky atd. Požadavky na výrobce Výrobce musí dbát na dodržení konstrukčních požadavků na jednotku, jako jsou těsnost jednotky, součinitel prostupu tepla, mechanická pevnost a další. U výměníků jsou například definovány rozteče lamel, u směšovací komory účinnost mísení. Důležitý je také spád a umístění odtoku vany na kondenzát. V případech, kdy nejsou dodržena doporučení ze zmiňované metodiky, dochází k nedokonalému odtoku kondenzátu a vana na kondenzát se stává živnou půdou pro množení mikroorganismů. Ukázka špatného odtoku kondenzátu, která je defi novaná časovými a kvantitativními podmínkami odtoku, je uvedena na obr. 2. Požadavky pro montáž a uvedení do provozu Montáž musí být realizována s ohledem na použití jednotky pro hygienické provedení. Je potřeba dát pozor na prvky jednotky náchylné na poškození (lamely výměníků apod.). Před uvedením do provozu musí být provedena řádná kontrola zařízení a následně otestovány všechny provozní stavy. Zde je nutné při předání díla potvrdit všechny kvantitativní a kvalitativní parametry VZT zařízení, tzv. protokoly o komplexním vyzkoušení a zaregulování systému na projektované hodnoty. Bez těchto dodavatelem provedených zkoušek a zápisů nelze zařízení převzít a provozovat. Provoz a údržba Provozovatel musí udržovat zařízení v čistém a provozuschopném stavu po celou dobu jeho životnosti. Musí provádět pravidelné kontroly komor a výměny fi ltrů. V neposlední řadě pak zajistit pravidelné čištění celé jednotky podle předepsaného harmonogramu. Publikace [1] jak kvantitativními, tak kvalitativními parametry defi nuje četnosti kontrol a čištění VZT zařízení. Z praxe je možné konstatovat, že pravidelnou údržbou a čištěním VZT zařízení (mechanická, mokrá a chemická fáze), lze dosáhnou až 50% zlepšení čistoty obsluhovaných prostorů. Zejména se jedná o stěry a aeroskopická měření. Při nedodržení požadavků v metodice uvedených, případně z jiných předpisů, dochází v jednotce ke zvýšenému usazování prachu, tvorbě a nárůstu mikrobiální kontaminace zařízení, k neekonomickému provozu, v nejhorším případě i k vlastnímu poškození zařízení provozem. Špatně navržená jednotka se také velmi obtížně čistí. Čištění rovněž znesnadňuje vlastní konstrukce jednotky, trčící šrouby a ostré hrany, kdy reálně hrozí riziko poranění a přenosu infekce z VZT zařízení na pracovníka. Proudění vzduchu na operačním sále Vnitřním problémem prostoru operačního sálu je jeho kontaminace vlastním provozem. V současnosti se u moderních OS využívá vytěsňovacího systému proudění vzduchu defi - novaného „shora do stran“. Pro operační sály se standardně používají tři stupně filtrace. Třetí (poslední stupeň) by měl eliminovat zbylé částice, které projdou jednotkou a dostanou se až k velkoplošné přívodní vyústi, tzv. laminárnímu stropu. Ten je umístěn ve středu místnosti a do operačního pole distribuuje čistý vzduch o potřebných tepelně-vlhkostních parametrech. Vzduch je odváděn koncovými elementy umístěnými na stěnách nebo na stropě operačního sálu. Do místnosti je přiváděno velké množství vzduchu, které má za účel vytěsňovat veškeré škodliviny z operačního pole, případně z místnosti a udržovat požadovanou třídu čistoty prostoru. Bohužel, jak ukazuje praxe, během provozu dochází ke zhoršování třídy čistoty nejen v sále jako celku, ale taktéž i v operačním poli pacienta. Na základě výzkumu na FAST VUT v Brně, Ústavu TZB bylo zjištěno, že při proudění vzduchu (proudnice vzduchu na operačním sále viz levý obr. 4) vzniká na operačním sále kolem operačního pole tzv. cirkulační prstenec (ukázka na obr. 4 vpravo), kde vzduch víří 4–13 minut, přitom podle teorie intenzity výměny vzduchu by teoreticky mělo dojít k vyvětrání celého prostoru OS do 1,5 minuty. V operačním poli pacienta je vzduch vyměňován každých 4–5 s, ale již podle tvaru prstence je vidět, že pohybem osob je možné zanést nečistoty cirkulující v prstenci až do operačního pole pacienta (další výzkum je zaměřen na odstranění tohoto negativního jevu). Závěr U vzduchotechnického systému pro čisté prostory je potřeba věnovat pozornost každému detailu, od vlastního projekčního návrhu přes realizace až po jeho provoz a čištění. Spolu s optimálním návrhem distribuce vzduchu lze dosáhnout požadovaných parametrů vnitřního prostředí, a případně i úspor provozních nákladů spojených s trvalým provozem těchto zařízení. Vždyť jenom průměrná provozní hodina VZT systému pro standardní operační sál v aseptické třídě čistoty stojí přibližně 48 Kč, provozní hodina superaseptického operačního sálu je přibližně 70 Kč. Jedině komplexní návrh spojený s kvalitní dodávkou, realizací a provozem daného VZT zařízení může zajistit výsledek, který se od VZT zařízení v hygienickém provedení očekává.
Doc. Ing. Aleš Rubina, Ph.D., Ing. Pavel Uher, Ph.D., Ing. Petr Blasinski Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav technických zařízení budov