Mnohotvárnost i často obtížně kontrolovatelná povaha prostředí práce ve zdravotnictví přinášejí celou škálu nejrůznějších rizik. Ta pak mohou vést až k nemocem z povolání nebo pracovním úrazům. Často jde o rizika specifi cká, která se na jiných pracovištích nevyskytují. Technologický pokrok sice řadu rizik zmírňuje, na druhé straně ale přináší i rizika nová. Riziku poškození zdraví jsou v sektoru zdravotnictví vystaveni lékaři, zdravotní sestry a ostatní zdravotnický personál, nelékařští zdravotní pracovníci i další osoby, které pracují v prostředí nemocnic, ambulancí a jiných zdravotnických zařízení. Za škodlivý, a tedy i rizikový faktor považujeme zdroj možného zranění nebo poškození zdraví. Rizikové faktory jsou odlišné ve vnitřním a venkovním prostředí. Jiné ohrožují zaměstnance pracující v prostředí poliklinik, nemocnic nebo jiných zdravotnických zařízení a jiné ty, kteří vyjíždějí za pacienty do terénu. Ve zdravotnictví se můžeme setkat především s fyzikálními, biologickými a chemickými rizikovými faktory práce a pracovního prostředí a dále s fyzickou a psychickou zátěží. V pracovním prostředí obecně stejně jako ve zdravotnictví mohou na člověka působit tyto fyzikální faktory: hluk, vibrace, ionizující a neionizující záření, tepelně-vlhkostní mikroklima. Jejich výskyt, míra a intenzita působení je závislá na druhu pracoviště, vyloučeno není současné působení více rizikových faktorů. Z pohledu možných škodlivých účinků na zdraví jsou ve zdravotnictví nejrizikovějšími ty fyzikální faktory, které jsou spojeny s použitím medicínské techniky, tj. přístrojů, nástrojů a příslušenství pro diagnostiku, lékařské zákroky a léčbu. Škodlivým faktorům zde dominuje zejména ionizující záření, konkrétně rentgenové záření a gama záření využívané na radiodiagnostických a radioterapeutických pracovištích (rtg. zařízení, zařízení počítačové tomografi e, zařízení pro ozařování apod.). Ionizující záření má prokazatelně negativní účinky na člověka a ostatní živé organismy. Podle Atomového zákona lze používat přístroje využívající rtg. a gama záření pouze s povolením SÚJB. Vyšetření pacientů lze provádět pouze na pracovištích, u kterých byla prokázána odpovídající úroveň radiační ochrany. Cílem ochrany je vyloučit organizačními a technickými opatřeními možnost ohrožení člověka účinky záření na přijatelnou úroveň. Ta vychází z optimalizace expozice pracovníků záření a nepřekračování limitů povolených dávek. Rentgenové i gama záření účinně pohlcuje olovo. To se k ochraně před tímto vysoce energetickým elektromagnetickým zářením používá buď ve formě stínicích bloků, nebo jako součást osobních zákoochranných pracovních prostředků (OOPP), kterými jsou zástěry, límce/ /nákrčníky, rukavice a ochranné brýle. Vzhledem k toxicitě olova a tedy jeho nebezpečnosti pro lidské zdraví je omezeno jeho používání nízkým obsahem olova v odstiňujících pomůckách a OOPP a také dobou expozice pracovníků vystavených olovu. Běžnými se postupně stávají zdravější řešení, kdy je obsluhující pracovník při iniciaci zařízení v jiné místnosti nebo se k blokování průchodu rentgenových paprsků používají OOPP z bezolovnatého stínicího materiálu. Nezbytné je označení pracoviště značkou radiačního nebezpečí a upozorněním „Kontrolované pásmo se zdroji ionizujícího záření, vstup nepovolaným osobám zakázán“. U nechráněného vstupu do vyšetřovny musí být z vnějšku na dveřích instalována varovná světelpopř. akustická signalizace. Požadavky SÚJB na kontrolní a zkušební procesy v oblasti radiační ochrany v radiologii zahrnují též dodržování návodů výrobce k obsluze přístrojů. Dalším druhem záření, se kterým se můžeme setkat ve zdravotnictví, je neionizující záření, které reprezentuje elektrické a magnetické pole, elektromagnetické záření vč. viditelného světla, ultrafi alového, infračerveného a laserového záření. V prostředí zdravotnictví toto záření využívají např. laserové přístroje nebo zařízení pro magnetické rezonanční zobrazování. I tento zdánlivě neškodný druh záření může být příčinou řady zdravotních potíží. Při vysokých intenzitách nad 100 kHz dochází k nežádoucím tepelným účinkům záření, které vedou k těžkým poraněním a popáleninám (zvláště citlivé jsou oči). Principy ochrany vycházejí ze stejných zásad jako u záření ionizujícího (snížení expoziční doby pracovníků, dodržování vzdálenosti, ochrana elektromagnetickým stíněním). Při výběru OOPP je hlavním kritériem úroveň poskytované ochrany ve vztahu k prováděným pracovním činnostem a druhu obsluhovaného přístroje či zařízení, u neionizujícího záření (a zejm. při práci s lasery) jsou to např. ochranné brýle odpovídající vlnovým délkám přístroje. Doporučuje se označení pracoviště i příslušného zařízení relevantní bezpečnostní značkou a dodržování právních a bezpečnostních předpisů i pokynů uvedených výrobcem v návodu k obsluze. Ke škodlivým fyzikálním faktorům zdravotnického prostředí řadíme dále vibrace a hluk. Vibrace mohou způsobovat některé nástroje používané chirurgy nebo stomatology. Současně mohou tyto nástroje, ale i další zařízení produkovat hluk. Vibrace mohou být příčinou některých nemoci z povolání (nejznámější je syndrom karpálního tunelu). Hluk způsobuje nevratné poškození sluchu. V obou případech je hlavním principem ochrany snížení expoziční doby pracovníků (omezení délky práce s vibrujícími nástroji během směny). Doporučenou ochranou před účinkem vibrací je dále správná technika práce a ochrana před chladem a vlhkem např. ochrannými rukavicemi. Ochranu před hlukem v pracovním prostředí zajistí oddělení exponovaného pracovníka od zdroje nebo používání vhodných OOPP na ochranu sluchu – samozřejmě tehdy, je-li to při jeho práci možné. Při zajištění ochrany před vibracemi i hlukem je nutné dodržovat příslušné právní a bezpečnostní předpisy a dbát doporučení výrobce pro instalaci a obsluhu dotčených zařízení. Z biologických faktorů jsou pro zdravotnictví nejzávažnější mikroorganismy, které mohou vyvolat závažná onemocnění člověka včetně infekčních onemocnění. Jejich výskyt je nedílnou součástí práce. Řada biologických agens včetně patogenních mikroorganismů se šíří vzduchem, do lidského organismu se proto mohou dostat při vdechnutí, další šíření je možné přímým stykem, nepřímým stykem/zprostředkovaně. Rizikovým je ve zdravotnictví přenos kontaminovanou injekční jehlou nebo jinými ostrými předměty, kontaminovaným obvazovým materiálem nebo ložním prádlem. Nelze-li výskyt biologických činitelů a překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezovat jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména vhodné OOPP: rukavice, respirátory, ochranné brýle, obličejové štíty, pokrývky hlavy, igelitové zástěry nebo speciální ochranné obleky. Neodmyslitelné je označení rizikového pracoviště značkou nebo nápisem upozorňujícím na nebezpečí a povolující vstup jen oprávněným osobám. K odpovídajícím preventivním opatřením náleží monitorování pracovišť (detekce a měření škodlivin v pracovním ovzduší včetně měření expozice pracovníků biologickým látkám u vstupu inhalační cestou) a biologické monitorování osob – stanovení výchozích látek nebo produktů jejich přeměny, obvykle v moči nebo krvi (zachycuje vstup do organismu všemi cestami). Chemické faktory Oblast chemických faktorů zahrnuje ve zdravotnictví organické i anorganické sloučeniny v čistém stavu i ve směsích. Ty mohou v pracovním prostředí vstupovat do organismu nejčastěji dýchacími cestami (ve formě plynů, par nebo pevných či kapalných aerosolů – dýmu, prachu, mlhy), dále pokožkou a ve vzácných případech požitím. Rizikové pro práci zdravotníků a dalších zaměstnanců jsou prostředky pro chemickou dezinfekci a sterilizaci, chemikálie používané při práci v laboratořích, kovová rtuť, léky s karcinogenním, mutagenním, teratogenním nebo alergenním potenciálem, anestetika, alergenní látky. Proti riziku chemických látek je vhodné se chránit rukavicemi, respirátory, ochrannými brýlemi a obličejovými štíty zajišťujícími ochranu dýchadel a mechanickou ochranou proti potřísnění a poleptání chemikáliemi, dezinfekčními nebo čisticími prostředky. Nezbytné je uchovávání chemických látek v původních obalech s viditelným označením možného nebezpečí a jejich správné skladování. Při zacházení s chemikáliemi je nutné dbát pokynů výrobce a bezpečnostních předpisů pro dané pracoviště nebo činnost. Pracoviště nebezpečná jako celek musí být označena bezpečnostní značkou nebo nápisem upozorňujícím na nebezpečí a povolující vstup jen oprávněným osobám. Preventivní opatření jsou obdobná jako u biologických látek. S odpadem ze zdravotnických zařízení vč. odpadu s komponenty chemického a biologického materiálu musí být nakládáno speciálním způsobem podle příslušných národních předpisů a evropských úmluv. Fyzická zátěž Mezi faktory fyzické zátěže zdravotnických pracovníků můžeme zahrnout zejména dlouhé služby ve směnném provozu, několikahodinové zákroky, vynucené pracovní polohy některých profesí, ruční manipulaci s pacienty a manipulaci s prádlem a zdravotnickým materiálem. Nadměrná námaha a vynucené pracovní polohy jsou ve zdravotnictví častou příčinou poranění páteře, kloubů, svalů. Velkému pracovnímu vytížení zpravidla v režimu směnného provozu lze zamezit důsledným uplatňováním příslušných paragrafů zákoníku práce, které řeší dobu výkonu práce, režim práce a odpočinku mezi směnami, dodržování limitů přesčasové práce atd. K ochraně zdraví tedy slouží úprava nebezpečpracovních podmínek nebo možnost změny/střídání pracovních poloh. Nadměrnému nebo nepřiměřenému vystavení fyzické zátěži při zvedání a přemisťování pacientů, techniky či materiálu lze předcházet dodržováním hmotnostních limitů stanovených příslušnými právními předpisy, uplatňováním vhodných technik a pomůcek pro manipulaci s břemeny. V případě pacientů je dostupná celá řada lehce ovladatelných pomůcek a jiné specializované techniky usnadňující překládání, polohování nebo přesun pacientů vč. mobilního nábytku. Psychická zátěž S povoláním zdravotnických pracovníků jsou neoddělitelně spjata psychosociální rizika vyplývající z neobvyklé pracovní doby a emočně náročné práce. Riziko představuje zejména stres, kdy stresorem je např. přítomnost lidského utrpení a bolestí, obava z infekce, vystavení neadekvátnímu až agresivnímu chování pacientů atd. Narušená duševní rovnováha, fyzické vyčerpání a chronický stres může vést až ke vzniku tzv. syndromu vyhoření. Prevence možného poškození zdraví a zejm. stresu vhodnými způsoby a metodami je na jednom z prvních míst, pokud jde o ochranu zdraví těchto pracovníků. PhDr. Irena Kuhnová Výzkumný ústav bezpečnosti práce http://www.vubp.cz http://www.bozpinfo.cz