Badatelé singapurské výzkumné instituce Agency for Science, Technology and Research (A*STAR) vytvořili nanočásticový systém pro transport léků v lidském těle. Umí detekovat různé podmínky, které v těle panují – a podle toho pak reaguje. Stejně tak nanočástice tohoto systému lze řídit pomocí vnějšího magnetického pole. Badatelé institutu A*STAR vytvořili multifunkční nanokapsule tím, že magnetické nanočástice oxidu železa obalili vrstvou biokompatibilního polymeru. Tento polymer přitom může reagovat na změnu kyselosti prostředí a na jeho teplotu. Výzkumnému týmu se už podařilo potvrdit, že jejich nanokapsule jsou schopné dopravit protinádorový lék doxorubicin přímo k nádorovým buňkám. Systémy nanočástic, které lze ovládat magnetickým polem, nejsou úplně nové. Ani takové, které dovedou reagovat na kyselost nebo teplotu prostředí. Ale nanočásticový systém, jenž se svými kolegy vyvinul Chaobin He, zahrnuje multifunkční nanokapsule, co zvládnou oboje najednou. Badatelé nejprve nanočástice oxidu železa potáhli oxidem křemičitým, k němuž následně připojili biokompatibilní polymer kyseliny mléčné, čili polylaktid (PLA). Řetězce PLA se v těchto nanočásticích seskupí kolem železného jádra a vytvoří vrstvu, k níž je pak možné připojit molekuly léčiva. Jádro nanočástic z oxidu železa dovoluje lékařům, aby s nanočásticemi manipulovali pomocí magnetického pole a cílili nanočástice na specifická místa v těle. Díky takovému postupu mohou lékaři během chemoterapeutické léčby omezit závažné nežádoucí účinky, které nejsou v podobných případech výjimkou. Zdravé buňky pacienta pak zůstávají z velké části nezasažené léčivem. Schopnost nanočástic přesně zasáhnout buňky nádoru ještě dále vylepšilo použití PLA polymerů. Například polymer PLA-PDMAEMA uvolní náklad léčiva v kyselém prostředí. V nádorových buňkách přitom bývá kyseleji, nežli v těch zdravých, takže je nanočástice zasáhnou ještě přesněji