V současnosti trpí čtvrtina všech lidí starších 85 let demencí, z nichž více než polovinu způsobuje Alzheimerova choroba. Ta je rovněž jednou z deseti nejčastějších příčin úmrtí a léčba na ni stále neexistuje. Důvodem může být i to, že zatím jsme nebyli schopni diagnostikovat ji včas. To by se teď ovšem mohlo změnit. Společnost Siemens jako první na světě představila integrované řešení pro vyhodnocování Alzheimerovy choroby a jiných případů poruch kognitivních funkcí. Sedí na posteli s výrazem bezmoci. Jak se jmenujete? Auguste. Jak se jmenuje váš manžel? Auguste. Váš manžel? Ah, můj manžel. Vypadá, jako by nerozuměla otázce. Jste vdaná? Za Augusta. Paní D.? Ano, ano, Auguste D. K obědu má vepřové maso s květákem. Když se jí zeptám, co jí, odpoví špenát. Když žvýká maso a zeptám se, co má právě v ústech, odpoví, že brambory s křenem... Takto zaznamenal chování své pacientky na začátku minulého století německý lékař Alois Alzheimer a začaltím psát novou kapitolu dějin medicíny. Auguste Deterová byla přijata na kliniku v Mnichově s pokročilou demencí, která neodpovídala jejímu věku – bylo jí tehdy pouhých padesát let. Zjevně se tedy nejednalo o běžnou stařeckou demenci, ale, jak sám Alzheimer konstatoval, o nový typ dosud neznámé nemoci, na kterou pacientka za několik let také zemřela. Ještě překvapivější než samotný průběh nemoci byl však pitevní nález mozku zemřelé. Po otevření lebky zde lékaři našli doslova spoušť. Téměř třetina buněk šedé hmoty mozkové byla mrtvá. A nejen to. Tyto buňky byly zcela poničené, nervová zakončení byla zpřetrhaná a vytvářela jakési tmavě zbarvené chomáče, které byly vzájemně pevně spojeny. Tato nepřehledná a komplikovaná směsice zjevně postupně blokovala přenos signálů mezi mozkovými buňkami a nakonec mozek zcela vyřadila z provozu.Kdo je vrah? Zní to jako z detektivky a bohužel to k ní nemá daleko. Existuje zde něco, co mozkové buňky zabíjí a zatím nám to stále uniká. Medicínský pokrok ale naštěstí neustále postupuje kupředu a začíná svítat naděje, že se i tento příběh dočká rozuzlení. Naštěstí v této hádance nejsou jen samé neznámé. Od samého počátku identifi kace Alzheimerovy choroby se ví, že se v mozku zemřelých nemocných nalézá enormní množství patologických proteinů, tzv. amyloidů. Ty vytvářejí plak, který postupně pokrývá nervové buňky, a tím je hubí. Právě výskyt tohoto amyloidového plaku a nakonec i klubek zpřetrhaných nervových vláken je považován za konečné potvrzení Alzehimerovy choroby. Bohužel ale až posmrtné. To však není všechno. Příběh se komplikuje. Stopy amyloidů se totiž vyskytují i ve zdravém mozku a s vyšším věkem jich pochopitelně přibývá. Navíc střední až časté amyloidové plaky se mohou vyskytnout i u pacientů s jiným typem neurologických poruch. Pokud jsme se tedy radovali z představy, že když se naučíme odhalovat jejich přítomnost včas, tedy dříve, než se dostaví první klinické příznaky, máme vyhráno, radovali jsme se předčasně. Zabíjejí jen někteří Zdá se, že ne každý amyloid je nebezpečný. Ty, které se nacházejí v bílé hmotě mozkové, jsou, zdá se, neškodné, zatímco ty, které se zvýšeně vyskytují v šedé hmotě, předznamenávají nemoc. Také zde je ovšem realita mnohem komplikovanější než teorie. Šedá hmota je totiž rozmístěna v bílé hmotě velmi složitým způsobem; vytváří v ní jakási šedá zrna (ganglia) a praktické rozlišení mezi nimi je velmi problematické. Pro správnou diagnostiku Alzheimerovy choroby tedy nestačí jen prokázat zvýšený výskyt amyloidů, ale musíme i přesně vědět, kde k tomuto zmnožení dochází. Odhalení Patologické amyloidové plaky se začínají v mozku vytvářet o celých 10 až 20 let dříve, než se projeví první symptomy onemocnění. V této době je možná ještě naděje na účinnou léčbu. Později, jak už víme, ne. Pokud se již nemoc projeví naplno, dokážeme její průběh maximálně lehce ovlivňovat. Nic víc. Včasná diagnostika je tedy prvním krokem k možnému objevu účinné léčby, nebo aspoň k tomu, aby se postižený i jeho nejbližší mohli na těžké období nemoci náležitě připravit. V loňském roce představila společnost Siemens, jako první na světě, integrované řešení pro včasnou diagnostiku amyloidů. Součástí tohoto řešení jsou tři prvky: nový hybridní zobrazovací přístroj Biograph mCT, neurologický kvanitifi kační software syngo. PET Amyloid Plaque a radioaktivní diagnostický přípravek Amyvid s účinnou látkou na bázi radioaktivního fl uoru. Jak to funguje Radioaktivní látka putuje krevním řečištěm a hromadí se v místech, kde došlo ke změně metabolické aktivity buněk, nebo v tzv. biomarkerech, které jsou specifi cké pro konkrétní onemocnění. Kde jsou tato „rozzářená“ místa, přesně ukazuje přístroj Biograph mCT, který v sobě kombinuje techniku pozitronové emisní tomografi e (PET) a počítačové tomografi e (CT). Zatímco výstupem z PET je přesná kvantifi kace biomarkerů, CT ukáže jejich přesnou polohu. Unikátnost tohoto přístroje spočívá také v tom, že pracuje s nejjemnějším objemovým rozlišením na světě a vynikajícím kontrastem (poměr signál/ /šum). Trojici těchto nových řešení uzavírá patentovaný software syngo. PET Amyloid Plaque, který umožňuje porovnávat naměřená data s referenčním modelem a tím objektivně vyhodnocovat patologickou zátěž amyloidovým plakem. Nová naděje Podle průzkumů Mezinárodní alzheimerovské společnosti trpělo v roce 2009 některou formou demence 35,6 milionu lidí na světě. Tento počet se však každých 20 let zdvojnásobuje a očekává se, že do roku 2050 stoupne jejich počet na 115 milionů případů. Alzheimerova choroba pak má na tomto skóre více než 65procentní podíl. U nás již počet demencí překročil obhranici 120 tisíc případů. Tato čísla jsou natolik alarmující, že se toto onemocnění pomalu stává celosvětovým společenským problémem. Z každodenního života a ze společnosti jsou totiž v jejím průběhu postupně vyčleňováni nejen sami nemocní lidé, ale bohužel také ti, kteří o ně pečují. Právě jim by mohla včasná diagnostika onemocnění v rodině výrazně pomoci, aby se na budoucí péči o nemocného mohli lépe připravit.
Andrea Cejnarová