Když se zdravá buňka změní na nádorovou, nebo když je postižená dědičným onemocněním v podobě nepříznivých mutací, tak její geny nefungují, jak by měly. V dnešní době už těmto procesům začínáme rozumět a někdy do nich i můžeme zasahovat. Můžeme například pomocí dvojřetězcové RNA (dsRNA) zasáhnout do exprese vybraných genů a umlčet je. Problém je v tom, že samotné molekuly dvojřetězcové RNA v našem těle dlouho nepřežijí. Prostředí těla je záhy spolehlivě zlikviduje. Pokud chceme používat molekuly dsRNA v medicíně, tak je nejprve musíme bezpečně dopravit do cílových buněk. Do řešení tohoto problému se pustil tým saúdskoarabské univerzity King Abdullah University of Science and Technology (KAUST), který vedla Niveen Khashabová z Laboratoře chytrých hybridních materiálů. Khashabová s kolegy vymysleli biokompatabilní nanostruktury, které jsou schopné přepravovat molekuly dsRNA, a rovněž přispějí k tomu, aby vypnuly cílové geny. Vytvořili je z makromolekul HDA (histidine- capped-9,10-dialkoxy-anthracene), které smísili ve vodě s řetězci dsRNA. V důsledku elektrostatických interakcí mezi kladně nabitými makromolekulami HDA a záporně nabitými molekulami dsRNA se pak v roztoku samovolně vytvořily nanosféry, v nichž makromolekuly HDA obklopily molekuly dsRNA, a chránily je tak před okolním prostředím. Podle Khashabové lze tímto způsobem vyrábět nanosféry pro převoz dsRNA ve velkém množství. Jejich nanosféry jsou biokompatabilní a bezpečné. Také je možné je aktivovat viditelným světelným zářením. Pokud jsou nanosféry umístěny ve fluorescentním červeném barvivu eosinu a posvítí na ně zelené světlo, tak se nanosféry rozpadnou a uvolní molekuly dsRNA. První testy nanosfér v léčbě nádorových onemocnění vypadají slibně. Badatelé zjistili, že tyto nanostruktury nejen transportují molekuly dsRNA, ale také posilují jejich účinnost při umlčování genů.