Počítač v lehkých brýlích zvaných Google Glass, které jsou vybaveny obrazovkou a kamerou, nabízí ještě větší propojení našich životů s počítačovou technikou. A hodně toho slibuje také v medicíně. Když zkušený operatér radí jinému lékaři, který ještě nemá příslušný zákrok úplně v malíčku, je to určitě užitečné. Ale co když není zrovna potřebný specialista nablízku. Postup v takové situaci vyzkoušeli například lékaři v nemocnici v Birminghamu v americkém státě Alabama. Doktor Brent Ponce tam operoval pacientovi ramenní kloub a radil mu při tom doktor Phani Dantulari ze svého pracoviště v Atlantě v sousedním státě Georgia. Operatér Ponce měl na nose brýle Google Glass. V nich instalovaná minikamera snímala přesně to, co viděl, a taky to přenášela na počítačovou obrazovku k jeho rádci doktoru Dantularimu. Zkušený lékař tedy přihlížel operaci, jako by byl přímo u ní a ještě všechno viděl z pohledu pracujícího chirurga. Mohl mluvit se svým kolegou a dávat mu doporučení. Ale to ještě nebylo všechno. Rádce totiž mohl na své počítačové obrazovce ukázat místo v těle pacienta, kde má operatér právě učinit patřičný zákrok. A chirurg ono místo viděl přímo v displeji svých brýlí. Žádné zdržování, žádné pohledy mimo a ještě k tomu nižší riziko chyby. Lékaři si pochvalovali, že tento způsob propojení je lepší než třeba videokonference. Takovouto nápovědu při složité operaci může díky Google Glass a dalšímu programovému vybavení získat lékař od odborníka bez ohledu na to, jak jsou od sebe daleko. Tedy – zatím ji mohou získat jen ti lékaři, kteří se podílejí na zkušebním vývoji aplikace. Teoreticky to může umožnit, aby jeden špičkový chirurg dohlížel na různých od sebe vzdálených operačních sálech nad klíčovými okamžiky tolika dobře načasovaných operací, že by je v reálu nikdy zvládnout nemohl. A metoda by určitě mohla být využitelná i při výuce mladých lékařů, kvůli níž by školitel a žák nemuseli ztrácet čas cestováním jeden k druhému. Učitel může studentům v přímém přenosu ukazovat a komentovat operaci, kterou dělá, anebo při ní vést lékaře, který se ji teprve učí. Kartotéka v brýlích Další možností je příprava lékaře na léčebný zákrok a rychlé získání potřebných informací v jeho průběhu. Postup je zatím ve vývoji, měl by však vypadat asi nějak takto. Chirurg spěchá na operační sál třeba k akutní neplánované operaci. V obrazovce Google Glass se mu při tom promítají údaje, má zdravotnické zařízení o pacientovi v databázi z jeho předchozích návštěv. Chirurg přístroj ovládá hlasem a určuje si, co ještě chce na miniobrazovce vidět. Při operaci se mu na displeji podle vysloveného přání zobrazují data z přístrojů sledujících pacientovy životní funkce. Nemusí se na ně dívat na monitory přístrojů mimo operační stůl, ani mu je nikdo nemusí pořád přeříkávat.Displej v brýlích není umístěn v přímém pohledu, takže nepřekáží. Je mírně nad zorným polem, lékaři stačí jen lehce pozvednout oči a vidí zobrazené informace. Chromatografický test kdykoli a kdekoli Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles zase vyvinuli aplikaci pro pohotovou analýzu imunochromatografického testu – tedy zbarveného diagnostického proužku, jehož příkladem jsou těhotenské testy, testy na zneužívání drog, testy HIV, malárie a řada dalších. Zdravotník si nasadí Google Glass, podívá se přes ně na výsledný proužek, kamera vše snímá a vyšle obrázek do výkonného počítače v centru přes síť wi-fi , a pokud ta není k dispozici, tak přes mobilní telefon. Během několika vteřin dostane zdravotník zpátky na monitor v brýlích přesné zhodnocení výsledku testu, nezávislé na subjektivním posouzení barevné škály. To ale ještě není všechno. Test nemá pomáhat jenom zdravotnickým pracovníkům se špatným vnímáním barev. Protože vysílaná data jsou doprovázena údajem o poloze zdravotníka z družicové navigace GPS, ve vyhodnocovacím centru se ihned zaznamenává, kde byla nemoc zjištěna. To umožňuje určit, kam se případná sledovaná nemoc už rozšířila. Postup je pochopitelně výhodný pro pracovníky v terénu, třeba i v končinách vzdálených od civilizace, protože dělá výkazy výsledků za ně. Jak kalifornští výzkumníci popsali v časopise Americké chemické společnosti, metodu vyzkoušeli s využitím testů na HIV a na prostatický specifi cký antigen (PSA), který v krvi muže naznačuje riziko nádoru či jiné choroby prostaty. Potvrdili tak, že tyto postupy mohou fungovat. Metoda by se měla nyní upravovat i pro jiné testy. Rady přímo pro pacienta Výzkumníci z britské Univerzity v Newcastlu už také vyzkoušeli, že zařízení Google Glass pomáhá, když je nosí přímo pacienti. Konkrétně ti s Parkinsonovou nemocí. To je choroba, která postihuje centrální nervový systém; nemocným se chvějí ruce a nohy, v pozdějších stadiích nemohou psát, sami se najíst, jejich chůze se stává pomalou až nemožnou. Pacientům se může stát, že strnou a nemohou se po nějakou dobu vůbec pohnout. Všechno vnímají, ale sami si nedokážou pomoci. Právě pro ně připravili angličtí výzkumníci program, díky němuž jim počítač do monitoru v brýlích promítá upomínku, když je třeba vzít lék, aby na něj nezapomněli. Člověku připomene, že má mluvit víc nahlas a také častěji polykat, aby se mu v ústech nehromadily sliny, které mohou vytéci ven – to si nemocní někdy neuvědomují. A Google Glass radí ještě vcelku diskrétně. Výzkumníci také pracují na tom, aby technika v brýlích umožnila snáze přivolat pomoc při pohybových potížích. Vyšle informaci a ještě i obraz snímaný kamerou v brýlích, takže záchranáři snáze vidí, na kterém místě mají pacienta hledat. Vývojáři předpokládají, že obdobně by počítač Google Glass mohl prospět i nemocným s jinými chorobami, jimž by pomáhal zvládat jejich každodenní i rizikové stavy. Josef Tuček