Biorozložitelné polymery představují progresivní skupinu materiálů se širokým aplikačním potenciálem – od kompostovatelných obalů až po nosiče léčiv. Biologicky rozložitelné polymery patří do skupiny materiálů, které mohou být rozkládány a metabolizovány živými organismy. Tyto látky lze rozdělit do dvou podskupin, zohledňujících jejich původ. První skupinu reprezentují přirozeně vyskytující se biopolymery, zatímco druhou skupinu tvoří syntetické, člověkem uměle vytvořené, biorozložitelné polymerní materiály. Vývoj, výroba a aplikace biorozložitelných polymerů pramení ze snahy o ochranu životního prostředí v souvislosti se značným množstvím produkovaného plastového odpadu pocházejícího převážně z obalových aplikací. Avšak tyto materiály jsou vysoce perspektivní i z pohledu vývoje komplexních technologií pro některá medicínská, farmaceutická a biotechnologická využití. Unikátní uplatnění tyto materiály nachází tam, kde je biologická odbouratelnost primární podmínkou funkčnosti určité technologie. Příkladem mohou být resorbovatelné implantáty nebo léčiva s řízeným uvolňováním aktivní látky. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně jsou výzkum a vývoj syntézy, charakterizace a zpracovatelství biorozložitelných polymerů realizovány převážně v rámci skupiny zabývající se přípravou bioaktivních polymerních systémů na Centru polymerních systémů (CPS), vybudovaném za pomoci prostředků z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Výzkumný tým CPS se biorozložitelnými polymery zabývá paralelně v několika rovinách. První představuje aktivity zahrnující využití odpadů mlékárenského průmyslu pro přípravu biorozložitelných polyesterů na bázi polymeru kyseliny mléčné - polylaktidu (PLA) a jeho kopolymerů. Samotný proces zahrnuje zapojení biotechnologických a následných separačních procesů, na které navazuje syntéza vlastního polymeru. Tento projekt byl podpořen grantovou dotací za spoluúčasti průmyslového partnera. Na tyto aktivity navazuje vývoj specifi ckých biorozložitelných polyesterů, polyanhydridů a polyuretanů, kde je hlavní pozornost věnována používání netoxických reakčních činidel, což je výhodné z pohledu biokompatibility výsledného produktu. V posledním roce byl započat výzkum speciálně připravených polymerů představujících kombinaci syntetických a přírodních polymerů s amfifilními vlastnostmi. Tyto polymerní systémy jsou vyvíjeny pro nanoaplikace (nanočástice, nanovlákna), kdy lze do matrice polymeru imobilizovat biologicky aktivní látku (např. léčivo) a následně řízeně ovlivňovat kinetiku jejího uvolňování do okolí. Výše zmiňované oblasti vývoje doplňuje přístrojová infrastruktura CPS, která zahrnuje zařízení pro detailní studium a popis strukturních, fyzikálně-chemických, tepelných a biologických vlastností materiálů. Dále jsou k dispozici techniky pro stanovení kinetiky uvolňování biologicky aktivních látek z matrice polymerů a charakterizaci jejich rozkladných produktů. Samozřejmostí jsou i zavedené metodiky pro testování biokompatibility in vitro a biorozložitelnosti dle platných norem. Infrastruktura CPS je dostupná i pro spolupracující instituce a podniky z vývojové i výrobní sféry. Kompletní seznam dostupné instrumentace lze najít na www stránkách cps.utb.cz v sekci Přístrojové vybavení. doc. Ing. Vladimír Sedlařík, Ph.D. Centrum polymerních systémů Reg. Číslo CZ.1.05/2.1.00/03.0111 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně www.cps.utb.cz