Slovo „alergie“ vytvořili lékaři Clemens von Pirquet a Béla Schick v roce 1906, kdy zaznamenali, že někteří pacienti jsou přecitlivělí na běžně neškodné látky jako prach, pyl nebo některé potraviny.
Tento fenomén nazvali alergií, když vycházeli z řeckých slov allos (jiný nebo změněný stav) a ergon (práce, reakce, reaktivita). Alergenem může být cokoliv Alergenem může být v podstatě jakákoliv látka bílkovinné povahy ve vzduchu, vodě či na zemi. V extrémním případě může imunitní systém považovat za nepřátele i složky vlastních tkání, s nimiž začne bojovat. Spustí se tak reakce vedoucí k jejich poškození a autoimunitní onemocnění je na světě. Podle cesty, jakou se vnější alergeny dostávají do těla, se dělí na vzdušné, potravinové a kontaktní. Nebezpečí létá vzduchem Mezi alergeny přenášené vzduchem patří pyly, plísně, roztoči a látky pocházející z domácích zvířat. Pyl produkují nejen květiny, byliny a trávy, ale i stromy. Mezi největší pylové alergeny patří bříza, olše, topol nebo lípa, z kvetoucích trav a bylin je to bojínek, jetel, ambrózie nebo řepka. Vzduchem se šíří i plísně, parazitické houby, jimž se nejlépe daří ve vlhkých místnostech. Dále je můžeme najít v trávě nebo pod nakupeným listím. Naproti tomu roztoči si libují v prachu – doma se usazují především v kobercích, matracích, polštářích, pokrývkách a zvlášť milují teplé a vlhké prostředí. Alergii na zvířata nezpůsobuje srst, jak se dříve mylně tradovalo, ale látky, které zvířata produkují. Srst je jen vhodným nosičem alergenů, jejich zdrojem jsou látky obsažené v moči, slinách, odumřelých buňkách kůže a ve výměšcích mazových žláz zvířat. Jídlo jako jed Potravinová alergie je další obsáhlá kapitola alergologické problematiky a občas není snadné zjistit její příčinu. Příznaky se totiž mohou dostavit okamžitě, ale výjimečné nejsou ani případy, kdy se objeví až několik hodin po konzumaci problémové potraviny. V případě opožděných příznaků si pak člověk souvislost s jídlem vybavuje jen velmi těžce. Mezi nejznámější potravinové alergeny patří ořechy všech druhů (lískové, vlašské, burské, mandle, kešu, para), mořské plody a ryby, mléko, vajíčka, ovoce (nejčastěji citrusové plody, dále kiwi, jahody, broskve a jiné), zelenina, obiloviny (lepek obsažený v pšenici, ovsu, ječmeni, žitu) a sója. Nedotýkat se prosím! Třetí skupinou alergenů jsou látky způsobující alergii při kontaktu s kůží. Kontaktní alergie se projevuje podobně jako atopický ekzém, na rozdíl od něj má však jasnou příčinu. Jedná se o přecitlivělost pokožky na některou z mnoha chemických látek, s nimiž se člověk během svého života setkává. Poměrně často se vyskytuje alergie na různé ušlechtilé i neušlechtilé kovy, především nikl, chrom a kobalt. Alergičtí však můžeme být i na některé chemikálie nebo na některá lokálně používaná léčiva (například antibiotika neomycin) či na přírodní i syntetické pryskyřice. Známé jsou i reakce na propolis nebo tea tree olej, imunitní systém mohou vydráždit i některé z přídavných látek používaných v kosmetice a v barvách na vlasy.
Zdroj: www.siemens.cz/trend