V minulém čísle jsme popsali vývoj veřejné pozemní mobilní komunikace a shrnuli základní poznatky o buňkových strukturách. Na následujících řádcích přiblížíme, k jakým dalším pokrokům směrem k perspektivním systémům 5. generace došlo v nedávné době. Původní homogenní buňkové sítě z konce minulého století se skládaly jen z velkých „kilometrových“ makrobuněk. Pokud je každé buňce k dispozici stejný počet rádiových kanálů, zajistí síť tohoto typu stejnou hustotu provozu na celém obsluhovaném území. Počet zájemců o nabízené služby však od počátku prudce narůstal, zejména v obydlených prostorech, ale i v jiných „horkých bodech“, jako jsou nádraží či supermarkety. Pro nedostatečnou provozní kapacitu pak v těchto kritických lokalitách docházelo k přetížení nebo i k výpadkům spojení. Tato situace se...