V době, kdy se svařování stále více automatizuje a kdy do něho navíc vstoupily i lasery, které tento proces ještě zrychlují, se ukazuje, že dosavadní způsoby kontroly a řízení kvality svařovacího procesu už nestačí potřebám doby a že je nutno hledat vyspělejší metody. Tento rozpor se projevil markantně v zemích, kde je svařování doma už od počátku první průmyslové revoluce, tedy v západní Evropě a v Severní Americe. Ale už také v zemích, které se mezi svářečské mocnosti zařadily teprve nedávno. Jde o země, kam mnohé firmy ze Západu přenesly části svých výrob, včetně svařovacích provozů, s nadějí, že tak sníží výrazně svoje výrobní náklady, hlavně pak náklady na mzdy a platy. To se jim sice podařilo, ale zakrátko tyto firmy musely konstatovat nepříjemnou věc: svařování například ve východoasijských...
Celý článek naleznete v Techniku č. 11/2014.