Aerodynamický expres, který vyjel 1. 10. 1964 v předvečer zahájení olympijských her z Tokijského nádraží 210kilometrovou ryhlostí, má dnes v 15 zemích rychlejší následovníky již na 23 000 kilometrech vysokorychlostních tratí. První vysokorychlostní železnice světa šinkansen (nová páteřní dráha), vyřešila přetížené spojení Tokia s 515 km vzdáleným průmyslovým centrem Ósakou. Místo úzkorozchodného systému 1064 mm Japonci použili ve nejrozšířenějších 1435 mm, osy kolejových pásů však odsadili více od sebe na 4,2 m. Trasa byla vedena mimoúrovňově po třech tisících mostech a 67 tunely, v obloucích s nejmenším poloměrem 2,5 km a sklony do 15 promile. Dvanáctičlánkové jednotky s výkonem 11 840 kW a 48 trakčními motory a napájenými přes křemíkové usměrňovače z troleje 25 kV/60 Hz, opatřil hlavní konstruktér Hideo Šima poprvé na světě aerodynamickou přední maskou...
Celý článek naleznete v Techniku č. 11/2014.