Látka, nazývající se kyselina hyaluronová, či její sodná sůl – hyaluronan, je dnes velmi často používaným pojmem nejen v reklamách na kosmetické přípravky. Její aplikační možnosti v lékařství a farmaceutických přípravcích jsou stále širší a vývoj nových materiálů na bázi kyseliny hyaluronové stále zaměstnává vědce nejen na Univerzitě Tomáše Bati, ale na celém světě. Uplynulo již 80 let od doby objevení kyseliny hyaluronové (KH), kdy Karl Meyer a jeho kolega John Palmer izolovali nový biopolymer (polysacharid) z očního sklivce. Jeho na první pohled jednoduchá struktura (skládající se z monomerů disacharidu složeného z aminocukru a uronové kyseliny) z počátku vzbudila zájem čistě vědecký. Rozhodně se nepředpokládalo, že v dalším století bude tento biopolymer...
Celý článek naleznete v Medicínské technice 2/2014.