Přicházejí na svět o řadu týdnů dříve a jsou odkázané na pomoc lékařů. Vzhledem k tomu, že rodí i starší ročníky žen a více párů využívá asistovanou reprodukci, nedonošených dětí stále přibývá. Pro svůj další zdárný vývoj potřebují několik týdnů či měsíců po narození udržovat nadreálný životní prostor. Jednoho letního dne roku 1878 si pařížský lékař Stephene Tarnier (1828– 1897), který pracoval v městské porodnici pro chudé ženy, vzal den volna a navštívil nedalekou zoo. Náhodou zahlédnul „inkubátor“ s právě vylíhlými kuřátky. Pohled na tyto drobné tvorečky potácející se v teple dřevěného boxu jej přivedl na jistou myšlenku. Za několik dní si najal ošetřovatele Odile Martina, který se v zoo staral o chov drůbeže, a zadal mu úkol sestrojit podobné zařízení, ovšem pro novorozené děti.
Celý článek naleznete v květnovém čísle.