Stávající 21. století bývá označováno jako století nanotechnologií. Jako první použil tohoto termínu Norio Taniguči v roce 1974 k popisu výrobní technologie a měřicí techniky, při kterých je možno dosáhnout přesností nanometrů. Cílem této technologie je získávání a aplikace nových materiálů, tzv. nanomateriálů, které mají díky svému složení a stavbě takové vlastnosti, jež nelze získat u materiálů vyrobených konvenčními metodami. Mezi tyto velice sofi stikované materiály patří také nanovlákna, jak ze syntetických, tak přírodních biopolymerů , a z nich metodou elektrostatického zvlákňování vyrobené nanovlákenné vrstvy. Nanovlákna se vyznačují mimořádnými vlastnostmi, jako je velký měrný povrch (poměr povrchu vlákna k jeho objemu), který je druhý největší po nanočásticích, a velká pórovitost vlákenné vrstvy s malými rozměry pórů.
Celý článek naleznete v květnovém čísle.