Nové poznatky o fibroblastech by mohly otevřít nové terapeutické alternativy pro léčbu erektilní dysfunkce.
Zajímalo vás někdy, jak funguje erekce, ale nikdy jste se neodvážili zeptat? Představte si suchou houbu, na kterou nalijete vodu (proudící krev). A máte to. Tato „houba“ se vědecky nazývá „corpus cavernosum“, v české terminologii se používá topořivé těleso. Erekce tedy závisí na přítoku a zachycení krve. Žíly odvádějící krev z topořivého tělesa mají schopnost se uzavřít, při erekci tedy dojde k omezení odtoku krve, volné prostory v něm se naplní krví a topořivé těleso zbytní a zpevní se. Přítok krve do oblasti přitom reguluje hladké svalstvo, typ svalové hmoty, který, jak je obecně dobře známo, nelze ovládat vůlí.
Nejhojnějším typem buněk v pohlavním údu je ovšem něco jiného než hladké svalstvo: jsou to tzv. fibroblasty. Přestože jsou hojné, o jejich přesné funkci pro činnost pohlavního orgánu se doposud vědělo jen velmi málo.
Buňky, které nás drží
Obecně jsou fibroblasty „pojivem“ držícím tkáně pohromadě. Mívají obvykle hvězdicovitý tvar a v těle zastávají řadu různých funkcí. Jde o nejméně specializovaný typ buněk ze všech pojivových buněk. Za určitých podmínek se mohou přeměnit na buňky kostní, tukové nebo chrupavku, a dokonce i ve svalovou buňku hladké svaloviny. Podílí se rovněž na hojení pokožky.
V pohlavním údu je ovšem jejich role jiná a až nečekaně důležitá, jak ukázala letos v časopise Science zveřejněná práce, která se nepochybně zapíše do odpovídající kapitoly v učebnicích dějin fyziologie a anatomie.
Autoři studie dokázali důležitost fibroblastů metodou, která může znít exoticky, ale až tak nezvyklá není: vytvořili v laboratoři penisy spouštěné světlem. Geneticky totiž upravili buňky pokusných myší tak, aby reagovali na modré světlo. Jde o úpravu přísně omezenou na prostředí laboratoří, z hlediska úrovně dnešních technologií ovšem nijak výjimečnou. Autorům dává možnost vyvolat u myší daný fyziologický stav „stisknutím vypínače“ a umožňuje ho tak jednoduše zkoumat. V daném případě se tedy zjistilo, že v modrém světle došlo v penisech myší k uvolnění buněk hladkého svalstva a zvýšení průtoku krve. O kolik, to závisí na počtu fibroblastů. Čím více jich je, tím vyšší míra uvolnění a tím vyšší průtok krve.
Staré myši mívají méně fibroblastů než mladé. Což odpovídá obecně známému pozorování, že stárnutí potenci neprospívá. Mimo jiné tedy zjevně i tím, že s rostoucím věkem počet fibroblastů klesá.
Noční cvičení
Autoři také zjistili, kterým molekulárním vypínačem lze počet těchto pojivových buněk v penisu regulovat. Když z tkáně odstranili příslušné molekuly nebo ji jimi naopak zaplavili, mohli ovlivnit počet fibroblastů a v reakci na to pozorovat odpovídající změny v průtoku krve penisem. Výsledky odpovídaly tomu, co už zaznělo: více fibroblastů znamenalo vyšší průtok krve, a tedy lepší erekci.
Další otázkou, kterou si autoři položili, bylo, do jaké míry pomáhá s erekcí trénink. Protože s hlodavci je ale domluva těžká, autoři práce přínosy cvičení chytře napodobili další genetickou manipulací. U lidí dochází k velké části „tréninku erekce“ přirozeně během spánku. Muži při něm zažívají několik poměrně dlouhých erekcí za noc, při takzvaných nočních penilních tumescencích. Už studie ze 70. let ukázaly, že v období puberty dosahovala průměrná doba tumescence za noc 159 minut v několika epizodách. Frekvence a trvání nočních erekcí ale s věkem klesají.
V jiné studii na rozdíl od mladších věkových skupin většina osob starších 60 let ve spánku nezažila plnou erekci, přestože oni i jejich partneři hlásili pravidelný pohlavní styk.
U myší autoři mohli udělat něco, co u lidí ne: aby otestovali význam tréninku, uměle změnili frekvenci erekcí myší tím, že se zaměřili na oblast mozku zodpovědnou za zahájení erekce. Tato technika jim umožnila zapínat a vypínat erekci jednoduchým podáním léku, který specificky aktivoval odpovědné nervové buňky v myším mozku.
Překvapivě se zjistilo, že počet fibroblastů v údu se mění v závislosti na frekvenci erekcí. Čím častější byly erekce, tím více těchto buněk bylo přítomno a tím lepší byl průtok krve. To znamená, že se zvýšenou frekvencí erekce je snazší erekci zahájit a udržet. Když autoři naopak mladým myším cíleně „vypnuli“ jejich noční erekce, jejich pohlavní ústrojí zestárlo. Došlo u nich k poklesu počtu fibroblastů a nižšímu průtoku krve penisem.
Otevřenou otázkou nyní je, co je příčina a následek, či do jaké míry vlastně jsou noční tréninky a schopnost erekce v bdělém stavu spojeny. Do jaké míry je možné napravit stimulací nočních „cvičení“?
Zatím se situace jeví poměrně slibně. Studie nenaznačila, že by existoval nějaký rozdíl mezi erekcí vyvolanou „uměle“ či přirozeně, alespoň tedy pokud jde o vliv na počet fibroblastů. Což naznačuje, že přepnutí těchto spínačů ve fibroblastech „by mohlo otevřít nové terapeutické alternativy pro léčbu erektilní dysfunkce“, jak napsali ve svém textu autoři studie.
Trh by se nejspíše našel, potíže s erekcí jsou velmi rozšířené. Česká urologická společnost uvádí, že podle epidemiologických dat je erektilní dysfunkce poměrně častým jevem. Mezi muži nad 50 let se vyskytuje u více než poloviny populace, ale není vzácná také u mladších mužů. Ukazuje se, že potíže s erekcí měla alespoň dočasně během života většina mužů.
Se samotnou erekcí lze velké části pacientů dobře pomoci správnou „modrou pilulkou“ (i když dnes už zdaleka nejen modrou). Její objev se datuje do poloviny 90. let, kdy si výzkumníci v rámci klinické zkoušky možného nového prostředku proti srdečním obtížím všimli, že jim účastníci studie nechtějí vracet nespotřebované tabletky. Všimli si totiž, že léky mají velmi pozitivní vliv na erekci.
V roce 1998 tak byla na trh uvedena Viagra, která společnosti Pfizer jen v roce 2008 vynesla velmi zajímavé dvě miliardy dolarů. V současnosti už není chráněna patentem a v některých zemích (nikoliv však v České republice) je sildenafil volně prodejný.
Celosvětový trh s účinnými léky na udržení erekce dosahuje ročního objemu kolem 2,5 miliardy dolarů a nadále roste. Dnešní analýzy odhadují, že za 10 let by mohl být zhruba dvojnásobný. Svůj podíl na tom má stárnutí velké části světové populace i bohatnutí.
Byť dnešní léky většině z nich pomohou, nepomohou všem. Podle některých údajů až zhruba ve 30 % případů současné léky nepomohou. Nabízejí se i jiné postupy, ale žádný z nich není tak pohodlný jako pilulka, kterou lze spolknout několik hodin před výkonem. Prostor pro novinky tedy určitě je.