Snadnější čištění vody v odlehlých oblastech

Nanoinženýři Ohijské státní univerzity jako první vytvořili LEDky založené na lehkých a ohebných kovových fóliích. Z těchto LEDek je možné sestavit přenosné ultrafialové svítilny, které mohou použít vojáci, turisté nebo kdokoliv další pro vyčištění vody a sterilizaci provizorního lékařského náčiní.
Materiální vědec Roberto Myers a jeho spolupracovníci navrhli tyto LEDky tak, že vyzařují vysokoenergetické UV záření. Ohijská státní univerzita teď bude jejich technologii licencovat pro vývoj průmyslových aplikací. Svítilny s tvrdým UV zářením už v dnešní době využívají vojáci, humanitární organizace, průmysl i další uživatelé. Problém je v tom, že stávající svítilny s vysokoenergetickým UV zářením bývají těžké, a to značně omezuje jejich praktické využití. Podle Myerse se v dnešní době jako zdroj UV záření využívají hlavně rtuťové výbojky. Ty jsou ale masivní, toxické a mají velkou spotřebu energie. Nové LEDky jsou oproti nim bezpečné, snadno přenosné, a hlavně levné. S použitím těchto LEDek je možné získat pitnou vodu, praktiky kdykoliv si člověk zamane.
Myers podotýká, že mnozí lidé odepisovali nanofotoniku s tím, že nikdy nenabídne zajímavé komerční aplikace. Kvůli tomu, že se taková zařízení obtížně vyrábějí ve velkém. Tyto LEDky jsou ale důkazem, že to jde. Zmíněné ohebné kovové fólie lze vyrábět v průmyslovém měřítku. Jejich výroba je založena na technologii epitaxe z molekulárních svazků, známé metodě výroby polovodičových materiálů ve vakuu, během které dochází k růstu samoorganizovaných nanostruktur.
Myers a spol. takto nechali narůst hustě uspořádaný porost nanodrátků nitridu hliníku a galia na kovovém podkladu, jako je například titan nebo tantal. Jednotlivé nanodrátky měří kolem 200 nanometrů a široké jsou 20–50 nanometrů. Takové struktury jsou mnohotisíckrát užší než lidský vlas a nejsou samozřejmě vidět pouhým okem. Nové kovové fólie s nanostrukturami se pro LEDky osvědčily. Badatelé se teď snaží vyvinout podobné materiály pro ještě více svítivé LEDky, a také chtějí zkusit nechat narůst nanodrátky na běžnějších kovech, jako je třeba ocel nebo hliník.