Nanostrojky jsou teď rozhodně in. Loni za ně byla udělena Nobelova cena za chemii, kterou získali Jean-Pierre Sauvage, Sir J. Fraser Stoddart a Bernard L. Feringa. Výzkum nanostrojků se tím ale v žádném případě nezastavil. Badatelé Institutu Charlese Sadrona z francouzského CNRS, které vedl Nicolas Giuseppone, uspěli s vývojem pokročilých molekulárních motorů s vlastní nanopřevodovkou. Díky tomu mohou fungovat v jednom směru a také ve směru opačném.
Molekulární motory mohou vytvářet cyklický pohyb tím, že využívají vnější zdroj energie, například chemické nebo světelné, společně s Brownovým pohybem, tedy náhodným hemžením okolních molekul. Právě srážky s okolními molekulami ze všech stran ale zároveň provoz nanomotorů komplikují. První nanomotory proto fungovaly tak, že se mohou pohybovat pouze v jednom směru, stále jen vpřed.
Giusepponeho badatelský tým teď našel řešení. Nejprve vytvořil matematický model celého molekulárního mechanismu a poté důmyslnou strukturu z molekul a řetězců polymerů, která umožňuje změnit chod motoru opačným směrem. Tato nanopřevodovka se ovládá světlem. Když je vystavena ultrafialovému záření, tak motor běží, molekulární části převodovky zůstanou nepohyblivé a polymerní řetězce se zkroutí a zkrátí. Tento proces je možné pozorovat i v makroskopickém měřítku, pokud je materiál z těchto polymerních řetězců dostatečně velký.
Když na nanopřevodovku posvítí viditelné světlo, tak se motory zastaví a aktivují se molekulární části převodovky. Mechanická energie ze zkroucených řetězců polymerů se s jejich roztažením uvolní a otočí tyto molekulární součásti opačným směrem. Giuseppone s kolegy si s mechanismem nanopřevodovky pohráli a zjistili, že mohou rychlost uvedených změn přesně ovládat různými kombinacemi viditelného světla a UV záření. Teď už badatelé pracují na vývoji pokročilejších fotomechanických zařízení, která by měla vytvářet mechanickou práci při ovládání světlem.