Druhý ročník Strojírenského fóra, které se uskutečnilo v polovině března v pražském Obecním domě, byl rozčleněn na tři dílčí bloky. Polovinu prvního dne účastníci věnovali podpoře exportu a jeho financování, druhou pak výzkumu, vývoji a inovacím. Tématem celého druhého dne pak bylo technické školství, prezentované jak formou přednášek, tak i živou panelovou diskusí.
EXPORTUJE, KDO SE NEBOJÍ
Hned na úvod fóra se Zbyněk Frolík, majitel a šéf globálně expandující firmy na výrobu pečovatelských lůžek Linet, pokusil v kostce nastínit vlastní exportérské zkušenosti. Poukázal přitom zejména na mnohdy komplikované konkurenční vztahy zejména v oblasti patentové: 
„Můžete vyvážet, můžete prodávat, ale teprve až dosáhnete určité ekonomické síly, tak vás konkurent zažaluje v patentovém sporu. A vám nezbude, než se bránit.“ Například v USA vyjde jeden průměrný patentový spor společnost Linet na zhruba milion dolarů.
Další úskalí exportních aktivit vidí Zbyněk Frolík ve využívání externí distributorské sítě, která přináší více nevýhod než užitku: „S distributorem vždycky bojujete. Distributor dělá svůj byznys s koncovým zákazníkem, ale také s vámi. Tedy neovládáte cenovou politiku, neovládáte značku ani růst na trhu. Snadno vám také může zkazit reputaci.“
Překážkou v exportu bývají často národní certifikace. „V Číně mají vnitřní utajovaný předpis, že neudělí certifikaci pro vstup na místní trh zdravotnické technice po dobu dva a půl roku, proto celý proces trvá tři až tři a půl roku. Mezitím dají šanci místním firmám,“ popsal zkušenost na asijských trzích Zbyněk Frolík.
Největší výhodu českých firem při exportu vidí v jejich flexibilitě dané nepřílišnou velikostí. „Čím větší firma stojí proti vám, tím více jste ve výhodě. Velké korporace jsou lenivé, přenos informace v nich trvá dlouho, rozhodují kvartální výsledky, management jedná ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch vlastníka,“ zakončil své vystoupení majitel společnosti Linet.
KREATIVITA JAKO ZBRAŇ
Proti levné čínské výrobní konkurenci se ve svém vystoupení vymezil i Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu ČR pro hospodářskou politiku a konkurenceschopnost a výkonný ředitel Aspen Institute Praha: „Levně a rychle už umí vyrábět kdekdo, Evropa musí vsadit na kreativitu, kterou například naši čínští konkurenti prozatím využívají nedostatečně.“
Kritizoval také nedostatečnou jazykovou vybavenost českých exportérů pro expanzi do daných regionů, např. portugalštiny nebo čínštiny. Značně zaostáváme také ve spolupráci průmyslových podniků a škol. „Doposud jsme se nedočkali kvalitního vysokoškolského zákona, který by otevřel vysoké školy lidem z byznysu. Školy nejsou motivovány ke spolupráci,“ konstatoval Radek Špicar a dodal ještě jeden důvod, proč těsnější propojení obou sfér nefunguje. Podle něj totiž panují „hluboké předsudky akademické sféry vůči byznysu a zároveň hluboké předsudky byznysu vůči akademické sféře“.
ŠETŘENÍ NENÍ VIZE
Jednou z nejzajímavějších promluv letošního Strojírenského fóra bylo vystoupení Jána Košturiaka, zakladatele a majitele firmy IPA Slovakia a také předního inovátora českého i slovenského byznysu. „Vytvářet výjimečná řešení pro zákazníky je lepší než jen redukovat náklady. Neznám totiž nikoho, kdo se prošetřil až k bohatství,“ shrnul svoji filosofii Ján Košturiak a 
doplnil: „V posledních letech si mnoho firem uvědomilo, že nepřežijí, když se budou snažit konkurovat jen nízkými náklady. Domácí trh je malý a ve světě se konkuruje především výjimečností. Inovace mohou pomoci vytvořit si vlastní trh, odlišit se, prodávat za vyšší ceny.“ Zároveň označil největší překážky stojící v cestě inovacím v typické tuzemské firmě: „Hlavní překážkou inovací je šéf, který tomu nerozumí a tvrdí nesmysly typu ‚na inovace nemáme peníze nebo čas‘. Překážky jsou v bariérách myšlení, které lidé nedokážou překonat, ve strachu z rizika, v neschopnosti propojovat se a spolupracovat, překročit hranice svojí specializace. Při inovacích se začíná i končí u zákazníka. Důležité je, aby inovační návrhy byly rychle otestované a modifikované v přímé interakci se zákazníkem. Zdlouhavé, těžkopádné, byrokratické inovační procesy, které se snaží minimalizovat riziko, často žádnou inovaci nepřinesou, jen se za ně utratí obrovská hromada peněz.“
REFORMA ŠKOL JE NEZBYTNÁ
Podpora technického vzdělávání byla jediným tématem celého druhého dne Strojírenského fóra. Řečníci poukazovali na problémy kvality výuky a hlavně na naprosto nedostatečnou připravenost absolventů pro praxi.
„Vážný problém také představuje značný konzervatizmus ve výukových metodách, nedostatečné využívání moderních technologií na mnoha školách, bi f lování a odř íkávání faktů na úkor tvořivého myšlení,“ shrnul názory Roman Dvořák, moderátor panelové diskuse Strojírenského fóra. „Toto postihuje celou sféru vzdělávání od základních škol přes střední školy až po vysoké. Je třeba se však zaměřit už na mateřské školy, kde často jejich pasivním přístupem dochází k likvidaci přirozené aktivity dětí. Mnoho škol všech úrovní nemá dostatečnou kvalitu, neboť pro své přežití jsou vděčné za každého žáka a přijmou každého bez ohledu na jeho schopnosti zvládnout výuku a následnou profesi,“ uvedl. 
Účastníci diskuse z řad průmyslových firem, odborných škol, ministerstev a zaměstnavatelských a podnikatelských svazů se shodli, že systém duálního vzdělávání je logickým návratem k systému, který u nás fungoval po řadu let, ale bohužel byl za posledních dvacet let upozaděn. Podle nich je potřeba tento návrh modifikovat do takové podoby, aby odpovídal realitě 21. století v kontextu globalizovaného světa.
Strategii vzdělávání ministerstva školství do roku 2020 zástupci diskusního panelu z průmyslové sféry odmítli akceptovat. Řadu plánovaných kroků považují spíše za pokusy na vzdělávacím systému a dětech samotných. Není podle nich také zajištěna dlouhodobá udržitelnost zamýšlených změn, dojednaná napříč politickým spektrem a za podpory odborné veřejnosti tak, aby příští vlády nepodnikaly diametrálně odlišné kroky.
NEÚPROSNÁ GEMOGRAFICKÁ KŘIVKA
V České republice dochází od roku 1994 k demografickému poklesu a tento fakt regresivní vlny se přelévá do středních škol. Také zejména kvůli zavedení víceletých gymnázií došlo k poklesu zájmu o vzdělávání na průmyslových školách. Navíc kvalita obecného vzdělávání upadá.
„Vysoké školy se potýkají s nízkou úrovní maturantů, kteří k nim přicházejí. Ovlivňuje to celá řada aspektů, mimo jiné zavedení víceletých gymnázií, ze kterých se absolventi hlásí především na humanitní obory a na technické fakulty přicházejí studenti průmyslových škol a učilišť s maturitou,“ konstatoval emeritní rektor ČVUT v Praze Petr Zuna s tím, že „dalším problémem je způsob financování chodu vysokých škol dle počtu přijatých studentů. Aby technické fakulty byly schopn
y za daných podmínek existovat, musejí snižovat nároky na úroveň přijímaných maturantů, což se zákonitě promítá do výuky.“
Také vysoké školství by podle diskutérů Strojírenského fóra mělo projít změnou. „Technické vysoké školy by se měly více zúčastňovat vlastního aplikovaného výzkumu v průmyslové praxi, a tam získávat zkušenosti. Musejí poznat konkrétní potřeby firem, výsledek spolupráce musí být přínosem pro produkt firmy,“ uvedl Jiří Marek z Fakulty strojního inženýrství VUT Brno, který má zkušenosti jak s vysokým školstvím, tak i průmyslovou sférou.
Řada zástupců firem na Strojírenském fóru volala také po změně přístupu k aplikovanému výzkumu. „Stálé podceňování aplikovaného výzkumu a vývoje z hlediska dotační politiky státu – poměr státní podpory základního k aplikovanému výzkumu byl za minulý rok 82,5 ku 17,5 procentům. To je pro konkurenceschopnost firem likvidační,“ uvedl například Miroslav Václavík, ředitel Centra rozvoje strojírenského výzkumu při VUTS Liberec.
Michal Tuháček