„Když jsme se potkali naposledy, ptala jste se mě, jestli mají veletrhy budoucnost," začal letos náš rozhovor netypicky Jiří Kuliš, generální ředitel Veletrhů Brno, a. s. „No a jak to dopadlo? Jsou tady pořád?" směje se. „Ano," odpovídám, „ale vypadají jinak než dřív..." „A jak JINAK vypadají?" klade mi pan ředitel doplňující otázku. Měníme si tedy na chvíli role a já se snažím srovnat si v hlavě myšlenky, abych odpověděla co nejsrozumitelněji. Něco jiného je osobní pocit a něco úplně jiného je ho zformulovat do slov.
Dnešní světové průmyslové veletrhy jsou čím dál tím méně o předvádění jednotlivých výrobků a současně čím dál tím více o prezentaci celých komplexních řešení. I tradiční výrobci strojů a komponent průběžně doplňují své produktové portfolio o digitální produkty, které často tvoří velkou, někdy až převažující část jejich expozic. Významně se, podle mého názoru, mění i doprovodný program veletrhů. Zatímco dříve jsme na - řekněme německých - výstavištích vídali jen pár tematických „arén", dnes jsou výstavní haly plné tematických expozic, kde se potkávají vystavovatelé nejen z různých oborů, ale i zemí. A také výrobci se svými zákazníky. To je, myslím, velice zajímavý moment - ukazovat vzájemnou spolupráci a konkrétní výsledky a realizace.
„To ano, tohle všechno se na MSV také objeví. Jen ne v takové míře!" reaguje Jiří Kuliš. „To je moc dobře, ale proč se to v Brně nedaří jako v Německu?" troufám si opáčit. „To není dáno ani tak organizátorem, ale trhem...," říká Jiří Kuliš a pokračuje: „Německo je prostě velký trh a je ve světě považováno za ekonomický motor Evropy. V Německu sídlí mnoho velkých firem, ale zejména malých a středních firem. Z německého pohledu jsme regionální veletrh a význam regionálních veletrhů se Němci snaží systematicky snižovat. To byl také hlavní strategický důvod odchodu společnosti Messe Düsseldorf jako majoritního vlastníka Veletrhů Brno. Přáním německých veletržních správ je, aby všechny evropské veletrhy byly v Německu. A velké německé firmy to tak cítí. Do výstavy v Hannoveru investují miliony eur, a u nás přemýšlejí nad každým metrem..."
Teď zřejmě narážíte na světový veletrh EMO. Je už myslím tradicí, i když trochu nepříjemnou, že je v lichých letech kvůli EMO vždy účast vystavovatelů na MSV Brno slabší.
Vidíte, to je dobrý příklad. EMO pořádá evropský svaz CECIMO, který funguje pod německou taktovkou. Bylo období, kdy CECIMO chtělo zakázat vystavování obráběcích strojů na jiných výstavách v Evropě v roce, kdy se EMO koná. To se nám ve spolupráci s SST a dalšími podařilo zvrátit. S EMO koordinujeme nyní pouze termín MSV. Zákazy vystavování před a po EMO naštěstí neprošly. Některé firmy EMO finančně vyčerpá natolik, že se MSV neúčastní. Některé se zase neúčastní EMO, ale MSV. Ale některé se účastní obou akcí. Letos se MSV koná v historicky nejzazším termínu, a to proto, že mezi oběma akcemi musí být třítýdenní odstup. Snažíme se vystavovatelům ulehčit logistiku převozu exponátů s tím, že oni na oplátku se budou snažit přivézt do Brna co nejvíce novinek, které mateřské společnosti prezentovaly na EMO.
Proč by se ale měli snažit? Vždyť v Hannoveru jste autem za pár hodin. Kdo se bude chtít na novinky podívat, může si tam celkem pohodlně dojet.
Dojezdová vzdálenost na veletrh je obecně 400 km. Dále záleží na tom, zda se vám chce shánět ubytování 100 km kolem Hannoveru měsíce dopředu, platit za něj nehorázné sumy, a zda jsou všichni schopni se domluvit světovým jazykem. I ony velké německé firmy se sídlem v Česku, když jim v centrálách škrtají rozpočty, se brání, že na MSV musí obsloužit svoje zákazníky z regionu střední Evropy, neboť všichni do Německa nepřijedou. A někteří čeští zákazníci zase udělali zkušenost, že je na expozici na německém veletrhu odkázali na české zastoupení a bylo. Jsem přesvědčen, že regionální veletrhy význam mají a neměly by se zpochybňovat. Veletrhy jsou byznys jako každý jiný a je logické, že za něj musíme bojovat a snažit se být úspěšní.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle Technického týdeníku.