Tržby z exportu strojírenských firem budou v letošním roce stagnovat, porostou pouze o 0,7 %. Vyplývá to ze studie českého strojírenského průmyslu, kterou při příležitosti Setkání lídrů průmyslu a exportu, jež se uskutečnilo v první polovině prosince na Pražském hradě, zveřejnila analytická společnost CEEC Research. Výsledky výzkumu rovněž ukázaly, že firmám činí největší potíž prosadit v zahraničí takovou prodejní cenu, která by jim zajistila žádoucí marži a ziskovost.
Také v druhé polovině loňského roku (konkrétně v měsících září - listopad) prováděla společnost CEEC Research strukturovaný výzkum mezi řediteli významných v ČR působících strojírenských firem. Zatímco v prvním pololetí byla škála odpovědí ředitelů rozmanitá (viz Studie českého strojírenského průmyslu 2019/H1), o několik měsíců později již zaznívaly převážně obavy ze stagnace či poklesu výkonu strojírenské výroby.
Růst tržeb z exportu českých strojírenských firem bude podle Studie českého strojírenského průmyslu H2/2019 v letošním roce minimální (pouze 0,7 %), nepokryje tak ani inflaci, ani rostoucí náklady průmyslové výroby. Růst očekávají tři pětiny firem (61 %), třetina z nich (31 %) se naopak připravuje na snížení objemu svých tržeb z exportu.
„Obavy mezi exportéry způsobují především obchodní války. Americko-čínská, dopadající negativně na Německo, a tudíž i na nás. A samozřejmě americko-evropská, která, doufejme, nebude ze strany USA eskalovat uvalením cel na evropské vozy, což by mělo na náš automobilový průmysl velmi negativní dopad," vysvětlil Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
S tímto negativním trendem koresponduje i předpokládaný dopad na ziskovost firem strojírenského průmyslu. Polovina z nich (47 %) letos očekává její snížení. Českým firmám se zatím nedaří zohlednit v cenách, za které prodávají do zahraničí své výrobky, rostoucí náklady, a to ani náklady měnové, ani rostoucí cenu práce, materiálu, energií, dopravy atd. Většinou je možná pouze částečná modifikace prodejních cen, ať již z důvodu dlouhodobějších kontraktů, nižší konkurenceschopnosti, nebo kvůli faktu, že náklady na strojírenskou výrobu v nedávné době vzrostly v porovnání s růstem produktivity výrazně více. Důvodem této disproporce jsou zejména vyšší mzdové náklady, způsobené nedostatkem pracovníků.
Kvůli měnovým nákladům, které strojírenské firmy musí nést, a související administrativě, se většina ředitelů dlouhodobě vyslovuje pro zavedení eura. Guvernér České národní banky Jiří Rusnok však míní, že Česká republika k tomuto kroku zatím připravena není: „Česká národní banka ve spolupráci s vládou pravidelně vyhodnocuje sladěnost české ekonomiky s eurozónou. Sladěnost představuje důležitou položku v bilanci přínosů a nákladů souvisejících s případným budoucím přijetím eura a je jedním z parametrů pro rozhodování o vhodném načasování tohoto kroku. Dosavadní analýzy ukazují, že i když v některých směrech naše sladěnost s eurozónou pokulhává, v jiných je naopak velmi dobrá. Vývoj eurozóny je však zatížen různými rozpočtovými, strukturálními a finančními riziky a nejistá je i budoucí institucionální podoba eurozóny. Vzhledem k tomu ČNB zatím nedoporučila vládě podniknout v dohledné době kroky vedoucí k přijetí eura."
(Celý článek naleznete v TT č. 1/2020.)